Rudolf Deyl ml.

Rudolf Deyl mladší se narodil 6. července 1912 v Praze slavnému herci Rudolfu Deylovi staršímu (1876 – 1972) a jeho ženě, také herečce Marii Spurné. Rovněž jeho starší sestra, Eva Deylová – Skálová (1910 – 1987) byla herečkou. I když ho jeho otec odrazoval od herecké práce, nakonec se pro herectví rozhodl a začal se mu profesionálně věnovat. Za celý svůj život prošel řadou souborů: žižkovský Akropolis (1931 – 1934), Národní divadlo v Brně (1934 – 1936), ostravské Národní divadlo moravskoslezské (1936 – 1940), opět brněnské Národní divadlo (1940 – 1941), pražská Uranie (1941 – 1944), Divadlo 5. května (1945 až 1948), Divadlo státního filmu (1948 – 1950), Vinohradské divadlo (1950 – 1955), Divadlo ABC (1957 až 1959) a Městská divadla pražská (1959 – 1967), ve kterých hrál až do své předčasné smrti.

Deylova herecká práce se velmi odlišovala od práce jeho otce. Od veseloherních postav přešel ke skvělým tragickým a charakterním. Své role menších lidí a postaviček zvýrazňoval zvládnutou střídmostí a jímavým odstíněním. Rovněž svým nezaměnitelným hlasem dokázal postavám vtisknout humor, citlivost a dobrosrdečnost. Skvělé krace předvedl v inscenacích „Ženitba“, „Liška a hrozny“, „Měšťáci“, „Hra o lásce a smrti“, „Příliš štědrý večer“, „Hedda Gablerová“ a nebo „Královské vraždění“. Rudolf Deyl byl manželem herečky Jarmily Smejkalové (*1920) a tanečnice Zdeny Bronislavské (*1928).

K filmu ho jako sedmiletého přivedl jeho otec, když v jeho filmu, kde hrál titulní postavu, ztělesnil epizodku malého chlapce v dramatu STAVITEL CHRÁMU (1919). Po neúspěšném konkurzu na hlavní roli v dramatu PŘED MATURITOU (1932) o třináct let později, ztělesnil maličkou postavu studenta Smíška v dramatu Aleše Podhorského HŘÍCH MLÁDÍ (1934).

Periodicky filmovat však začal až za okupace. Hrál epizodní roličky ve snímcích JAN CIMBURA (chasník Jíra), ZLATÉ DNO (papírnický příručí), VELKÁ PŘEHRADA (hlasatel), HOST DO DOMU (podomek Ondřej), OKOUZLENÁ (venkovský učitel), MLHY NA BLATECH (pacholek Tomeš), ROZINA SEBRANEC (dělník u Karfa) a ŘEKA ČARUJE (strážník).

Po okupaci dál sehrával menší postavy, ale jejich závažnost již stoupla. Stvořil podomka (PANCHO SE ŽENÍ), Jáchyma (PODOBIZNA), Járu (PAROHY), Hrdinku (JAN ROHÁČ Z DUBÉ), Hilariuse (ALENA), dělníka Jardu Nohu (DALEKÁ CESTA), Lojzu (KARHANOVA PARTA), ing. Karfíka (ÚNOS), nadporučíka Lišku (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ), hrnčíře (LEGENDA O LÁSCE), Bahníka (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), Prokopa (BOMBA), Faigla (DŮM NA OŘECHOVCE), klauna Janečka (CIRKUS JEDE), Dundra (PRECLÍK), koronera (FANTOM MORISVILLU) aj.

Z jeho nejvýznamnější a nejznámějších postav si vyjmenujme: četaře Vrbu v dramatu ULOUPENÁ HRANICE (1947), pekaře Kutílka v komedii RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (1950), cirkusáka Rudolfka v Lipského komedii CIRKUS BUDE! (1954), vykutáleného rekreačního referenta Pulečka v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955) režiséra Zemana, čerta Beliala v Machově pohádce HRÁTKY S ČERTEM (1956), člena vesmírné lodi Ervína Herolda v Polákově dramatu IKARIE XB 1 (1963), prohnaného majitele saloonu Douga Badmana v Lipského parodii LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (1964), vojáka Nohu ve Fričově dramatu HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964) a zejména dědečka Karpíška v dětském snímku Jiřího Hanibala DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (1966), kterého hrál v padesáti čtyřech letech. Naposledy to byl dědeček hlídající raketu ve snímku AUTOMAT NA PŘÁNÍ (1967) a král Dobromysl v pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968), kdy roli za něho dohrál Bohuš Záhorský.

Deyl, stejně jako jeho otec, působil i v rozhlase („Bubáci pro všední den“ či „Caesar“), v televizi (ŽENA VE SMUTKU, CHUDÝ KEJKLÍŘ, NÁMOŘNÍCI Z KOTORU, LUCERNA a TŘI CHLAPI PO ROCE a seriály TŘI CHLAPI V CHALUPĚ a POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT! – u tohoto seriálu musel úlohu vypravěče po Deylově smrti převzít František Filipovský) a v dabingu. Za svůj skvělý herecký um získal titul Zasloužilého umělce (1962). Rudolf Deyl zemřel předčasně uprostřed své plodné a nedobrovolně ukončené kariéry v Praze 22. listopadu 1967 ve věku pouhých padesáti pěti let. Jeho otec ho tak nechtěně přežil o pět let. Oba jsou pohřbeni společně na Vyšehradském hřbitově.

Jaroslav "krib" Lopour