Juliet Mills

Britská filmová, televizní a divadelní herečka Juliet Maryon Mills se narodila ve válkou zasaženém Londýně jako prvorozené dítě herce Johna Millse a jeho manželky scenáristky Mary Hayley Bell. Její herecký debut na sebe opravdu nenechal dlouho čekat, protože již ve věku pouhých několika týdnů ztvárnila filmovou dceru herečky Kay Walsh ve válečném snímku Moře, náš osud, kde jednu z hlavních rolí ztvárnil její otec John. Již odmala se tak pohybovala v hereckém prostředí, koneckonců jejími kmotry byl herec a dramatik Noël Coward a kmotrou herečka Vivien Leigh, proto není divu, že v průběhu 40. let se objevila ještě v několika filmech svého otce, ale poté filmová studia na dlouhá léta opustila.

Vrátila se až v roce 1960 v televizním snímku Mrs. Miniver, ale to už se z malé dívky stala mladou, pohlednou ženou. Pro její kariéru byla však mnohem významnější trojice komedií z let 1962 až 1963, a to Twice Round The Daffodils, Nurse on Wheels a Carry On Jack. Díky těmto snímkům Juliet prokázala svůj herecký talent a dostala se nejen do povědomí diváků, ale také filmových tvůrců a producentů. V roce 1965 si tak zahrála v populárním špionážním seriálu The Man from U.N.C.L.E. a o rok později se představila vedle Jamese Stewarta a Maureen O´Hara ve westernu Záchrana vzácného plemene. V druhé polovině 60. let se věnovala především účinkování v televizních seriálech, ale přesto se v roce 1969 objevila v menší úloze zdravotní sestry v satirickém válečném muzikálu Richarda Attenborougha Jaká to rozkošná válka!.

Na počátku 70. let nadále působila více na malé obrazovce než na velkém plátně. Z tohoto období byl pro Juliet jednoznačně nejúspěšnější komediální seriál Nanny and the Professor, kde za roli usměvavé chůvy Phoebe Figalilly získala dokonce nominaci na Zlatých Glóbech v roce 1971 v kategorii „Nejlepší televizní herečka v komedii nebo muzikálu“. Poté však na Juliet čekala její nejslavnější role, kterou se stala svobodomyslná londýnská prodavačka Pamela Piggot v komedii hollywoodské legendy Billyho Wildera Nebožtíci přejí lásce, kde zazářila po boku Jacka Lemmona. Komedie z prostředí italského ostrova Ischya se líbila kritikům i divákům a získala hned šest nominací na Zlatých Glóbech v roce 1973 a mezi nominovanými byla i Juliet, ale nakonec jediný Zlatý Glóbus získal Jack Lemmon.

O rok později Juliet ozdobila svým hlasem filmovou bajku Hala Bartletta Racek Jonathan Livingstone, a poté se opět vrátila do televizního prostředí. Zde se objevila v ambiciózní minisérii QB VII, která pojednávala o nacistických válečných zločincích a Juliet zde za roli Samanthy Cady získala v roce 1975 televizní cenu Emmy. Od práce v televizi si nakrátko odskočila do Říma, kde ztvárnila hlavní roli v americko-italském hororu Chi Sei?, který pojednával o mladé ženě posedlé ďáblem. Druhá polovina 70. let byla pro Juliet především ve známení hostování v různých seriálech, z nichž mezi ty nejznámnější patří Hawaii Five-O, Fantasy Island, The Love Boat a také Wonder Woman, natočená podle populární superhrdinky z komiksového vydavatelství DC.

Také v 80. letech Juliet pokračovala hostováním ve známých a úspěšných seriálech, jako byly Hart a Hartová, Dynastie, Hotel nebo To je vražda, napsala, které se po roce 1989 vysílaly také u nás. Nicméně její pracovní vytížení již nebylo tak vysoké jako v uplynulých letech. Na počátku 90. let si Juliet ještě jednou zahrála se svým otcem ve válečném televizním snímku Noc lišky, rovněž se objevila v populárním seriálu s Peterem Falkem Columbo a po letech si opět vyzkoušela hororový žánr ve filmu Voskové muzeum 2: Ztraceni v čase. Poté si dala od filmového a televizního hrání na několik let pauzu.

Před kamery se vrátila na konci 90. let, kdy byla obsazena do romantické komedie Jiná láska, kterou natočil mistr tohoto žánru Gary Marshall. Další významnou rolí v její kariéře byla čarodějka Tabitha Lennox, kterou si zahrála v seriálu Passions. Juliet se jako Tabitha představila celkem v 973 epizodách mezi lety 1999 až 2008 a za svou roli získala v roce 2002 cenu Online Film & Television Asociation a rovněž obdržela také několik nominací na Soap Opera Digest Awards a Daytime Emmy Awards. Po konci seriálu Passions, se Juliet objevila také v seriálech Život v buši a Nouzové přistání či v romantické komedii s Piercem Brosnanem, Salmou Hayek a Jessicou Alba Láska po anglicku. V roce 2018 pak měli diváci možnost Juliet spatřit ve snímku Running for Grace.

Kromě filmového a televizního hrání se Juilet věnovala také divadlu, kde v roce 1960 obdržela nominaci na prestižní cenu Tony za roli Pamely Harrington ve hře Petera Shaffera „Five Finger Exercise“. V 80. letech se vrátila na divadelní prkna ve hře Bernarda Pomerance „The Elephant Man“, která byla inspirována životním příběhem „sloního muže“ Josepha Merricka a právě zde poznala svého třetího manžela Maxwella Caulfielda. Poté se přidala k divadelní skupině The Mirror Theater Ltd's Mirror Repertory Company a v průběhu let si zahrála ve hrách jako „The Hasty Hart“ Johna Patricka, „Inheritors“ Susan Glaspell nebo „Paradise Lost“ Clifforda Odetse.

Juliet Mills byla celkem třikrát vdaná. Jejím prvním manželem se stal Russell Edward Alquist Jr., kterého si vzala 14. října 1961 a z jejich manželství vzešel syn Sean. V roce 1975 se však rozvedli a Juliet se ještě toho roku znovu vdala za Michaela Milana Miklendu. S Michaelem měli dceru Melissu, ale i toto manželství nakonec skončilo rozvodem. Jejím posledním manželem se stal v roce 1980 o osmnáct let mladší herec Maxwell Caulfield, se kterým žije dodnes.

Michal "Stanmi" Staněk