Jerzy Kawalerowicz

Kavalerowicz se narodil ve městě Gwozdziec, které leží na Ukrajině. Zde také prožil své mládí. Na studia se přesunul do Krakova, kde na Akademii umění studoval malířství. V roce 1946 absolvoval Kurz filmové přípravy, který významně ovlivnil jeho následný život, neboť u filmu již Kawalerowicz zůstal. Nejprve začínal jako asistent režie. Byl u vzniku filmu Wandy Jakubowské OSVĚTIM (1948), který získal Křišťálový glóbus na MFF Karlovy Vary. Mimo to spolupracoval na snímcích ZAKAZANE PIOSENKY (1948), STALOWE SERCA (1948) a ČERTŮV ŽLEB (1950), kde si také zahrál jednu z postav.

V roce 1952 natočil svůj první celovečerní film ZÁZRAK U MLÝNA. Konzervativní dílo sledující vztah bohatých a chudých venkovanů. Následující dva filmy HLEDAL JSEM PRAVDU (1954) a POD FRYGIDNÍ HVĚZDOU (1954) vznikly podle prózy Igora Newerlyho. V obou filmech vystupuje postava Šťastného, který nejprve hledá své místo ve společnosti a poté aktivně bojuje za nový, lepší život prostých lidí. Ačkoliv oba filmy vznikly podle konvenčních postupů, neschematické postavy dělníků, protestujících proti režimu, zasadily tvrdou ránu socialistickému realismu, který byl v Polsku vyhlášen za jedinou a závaznou tvůrčí metodu. Kawalerowicz se tak stal jednou z hlavních postav hnutí agresivních agitátorů.

Polská kinematografie procházela v 50. letech obdobím proměn. Vznikaly různé tvůrčí skupiny a do čela jedné z nich se dostal i Jerzy Kawalerowicz. Od roku 1955 vedl produkční firmu KADR, která se snažila těžit z neorealismu a bojovat proti monumentalitě a patosu. Do čela této společnosti byl později zvolen ještě jednou, a to v roce 1972. Mezi tím ale dále aktivně tvořil na filmovém poli. Už roku 1956 natočil dobrodružné drama, KDO ZRAZUJE. V jednom rámci sledujeme tři příběhy, k jejichž rozuzlení dojde tragickou, ale zaslouženou smrtí Mikuly. Autor příběh vypráví z role neviditelného svědka události, snaží se být nezaujatý. Výrazná je kamera Jerzy Lipmana, zejména pak její pohyb při honičce v přeplněném vlaku. Podobná scéna byla k vidění i v pozdějším snímku Jerzy Kawalerowizce VLAK. Kritika i veřejnost přijala film KDO ZRAZUJE velice rozporuplně. Přesto ale snímek přinesl do polského filmu něco nového a svěžího, podobně jako Wajdovi NEZVANÍ HOSTÉ. Tím začalo období tzv. polské školy, často označovaného jako nejúspěšnější období polské kinematografie vůbec.

Pouze rok museli diváci čekat na další Kawalerowiczův kousek, jímž se stal PRAVDIVÝ KONEC VELKÉ VÁLKY (1957), kde autor rozjímá o holocaustu. Poprvé zde obsadil svoji ženu Lucynu Winnicku, pro níž to byla její první hlavní role a zlom v kariéře. Nechyběla ani ve filmu VLAK (1959), který rozšířil Kawalerowiczovo jméno za hranice Polska. Příběh nespěje do žádného konkrétního konce. Spíše se nám vykreslují jednotlivé postavy ve stísněném prostředí zaplněného vlaku. Kamera často využívá odrazů od skla a detailních záběrů na tváře herců. Velice obratně pak postupuje plným vagónem při chytání kriminálníka. Divák je postavený do role cestujícího, který u všeho je, ale zároveň neví víc než ostatní postavy.

Pravděpodobně svůj vrcholný snímek natočil Kawalerowicz až v roce 1961. Film MATKA JOHANA OD ANDĚLŮ si vysloužil zvláštní cenu poroty na festivalu v Cannes. Příběh, zasazený do klášterního prostředí, je protkaný bojem dobra a zla a vychází z knižní předlohy Jaroslawa Iwaskiewicze. Postavy jsou nejednoznačné, dají se chápat různými způsoby. Film je opět skvěle vizuálně zvládnutý, což je zjevně ovlivněno Kawalerowiczovým zájmem o malířství. Od premiéry tohoto snímku se režisér na pět let odmlčel, aby se vrátil s výpravným historickým velkofilmem FARAÓN(1966). Opět se jedná o literární adaptaci, tentokráte od Boleslawa Pruse. Egyptský princ Ramses svádí souboj o moc a o dobro země. Proti němu stojí kněží, kteří se snaží udržet současný stav a nadále hromadit bohatství na úkor Egypťanů. Na tehdejší polské poměry vysokorozpočtový snímek si vysloužil nominaci na Oskara za nejlepší cizojazyčný film. Po předchozích komorních filmech tak najednou přišel velkofilm Hollywoodských kvalit.

Film HRA (1968) už je mnohem skromnější. Název symbolizuje manželské problémy, které se do vztahu promítají ve způsobu zákeřné hry. Manželé se od sebe stále vzdalují a začínají si dělat naschvály. Toto dílo ve své době spíše zapadlo do průměru. Kawalerowicz pokračoval dalším nevýrazným snímkem MADDALENA (1971). Film vznikl v Italsko – jugoslávské koprodukci a vypráví melodrama o ženě, která se snaží svést kněze. Zpátky do první ligy přivedl Kawalerowicze až film SMIERC PREZYDENTA (1978), kde popisuje zavraždění prvního polského prezidenta Gabriela Narutowicze v roce 1922. Události s atentátem spojené zaznamenává s téměř dokumentární precizností. V roce 1978 získal Kawalerowicz v Berlíně Stříbrného medvěda za celoživotní dílo. Ještě téhož roku byl také jmenován prezidentem Asociace polských scénáristů. V tomto oboru nebyl Kawalerowicz žádný nováček, psal scénáře ke všem svým filmům. Ačkoliv následovala několikaletá pauza, jeho kariéra režiséra ještě zdaleka nekončila.

Na své předchozí úspěchy se snažil navázat snímkem AUSTERIA (1983), za nějž získal polského Zlatého lva. Vrací se v něm do roku 1914, kde sleduje osud malé židovské vesnice, podobné, v jaké se narodil. Vytváří tak vzpomínku na lidi, kteří byli beztrestně zabíjeni během I. Světové války. Nebyl by to ovšem Kawalerowicz, kdyby se vyhnul psychologickému zpracování postav. Tady vystavuje hlavní hrdiny do extrémních situací, plných stresu a strachu. V roce 1983 také šokoval své kolegy z branže, když se podpisem připojil k dokumentu Komunistické strany, odsuzujícím prosazování liberalismu ve filmu. To byl snad jeho nejkontroverznější čin, který popíral vše, za co do té doby bojoval a který mu jeho kolegové z branže nikdy neodpustili. Dokonce zablokovali jeho kandidaturu na post prezidenta Asociace polských filmařů. Jeho následná tvorba už nebyla tak intenzivní a historicky zainteresovaná. Na přelomu 90. let natočil JENIEC EUROPY (1989) a BRONSTEINS KINDER (1990) v koprodukci s Francií, respektive s Německem. Ve druhém z těchto snímků se opět věnoval židům a holocaustu a objevil se v něm mimo jiné Armin Mueller-Stahl, který si také zahrál charismatického kmotra ve VÝCHODNÍCH PŘÍSLIBECH (2007). Následoval film ZA CO? (1996) a jeho poslední snímek QUO VADIS(2001), adaptace románu Henryka Sienkiewicze a remake stejnojmenného hollywoodského filmu Marvyna LeRoye z roku 1951. Kawalerowicz patrně doufal v navázání na úspěch svého historického velkofilmu FARAÓN, ale publikum už za ním nestálo tak, jak tomu bylo v dobách jeho největší slávy. Pro televizi pak ještě QUO VADIS přepracoval do podoby seriálu.

Kawalerowicz patří do generace polských filmařů, která vybudovala silnou pozici polského filmu po druhé světové válce. Za svou kariéru natočil 17 filmů, tematicky i žánrově rozličných. Největší váhu ve svých filmech přikládal obrazu. Posbíral různé ceny, kromě již zmíněných získal i ocenění francouzské univerzity v Sorbonně a polské filmové školy ve městě Łódź. Naposledy vydechnul nedlouho po štědrém dnu v roce 2007.

Vítězslav "whitas" Chovanec