Jack Kerouac se narodil v textilním městečku Lowellu v Massachusetts v rodině kanadsko-francouzských přistěhovalců a byl nejmladším ze tří dětí. Jack byl vážný, klidný chlapec, který velice miloval svou matku a na slovo ji poslouchal. Jeho otec byl úspěšným tiskařem, ale když se mu přestalo dařit, propadl hazardním hrám v domnění, že výhrou zlepší rodinný rozpočet. Jack se naopak rozhodl, že rodinu zachrání výhrou ve fotbalovém poháru a dalším studiem na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kam se za ním přestěhovali i rodiče. Na škole ani ve fotbalovém mužstvu se mu však příliš nedařilo, a tak Jack ze školy odešel a rozhodl se zkusit štěstí v armádě. V roce 1943 však byl z válečného námořnictva vyloučen pro psychickou labilitu.
V té době se setkává s rebelantskými studenty A.Ginsbergem a Lucienem Carrem, podivínským, tehdy již starším W.S.Burroughsem a veselým mužem z Denveru Nealem Cassadym. Ovlivněn jejich tvorbou se pouští do románu, v němž touží vylíčit své pocity, když se z maloměstského, téměř idylického prostředí ocitl náhle v drsném Brooklynu. Kerouacova románová prvotina vyšla roku 1950 pod názvem Maloměsto, velkoměsto.
V letech 1947-1950 podnikl s Cassadym několik cest: křižovali spolu americký kontinent, užívali závratné svobody a pustošivých mejdanů. Své dojmy z cest Kerouac popsal v rozvolněné, rytmizované próze, v níž se subjektivní dojmy dynamicky střídají s popisy krajiny a lidí, vnější a vnitřní monolog jsou jedinou patetickou oslavou kamarádů, kteří dokážou žít nefalšovaným životem svobodných tuláků. Román Na cestě se zdál nakladatelům příliš zmatený a vyšel v Americe až po šesti letech, r. 1957. Vzápětí se stal nejdůležitější knihou tzv. beatnické generace. Tento pojem, který je možno přeložit jako zbitá, ale i blažená generace, vymyslel sám Kerouac a označoval jím literární a umělecké hnutí, jehož vyznavači odmítali vše, co uznávala generace jejich rodičů, měšťáků, toužících po kariéře a klidném domově zabezpečeném penězi. Hnutí se záhy rozpadlo do mnoha směrů a sám Kerouac si uvědomil, že beatnici ,,na cestě“ myslí na sebe stejně jako ti proti nimž revoltují, a nejsou o nic méně egoističtí. Proto hledal východisko v buddhismu a v asijské mystice. Své zkušenosti popsal v románu Dharmoví tuláci (1958). V té době vycházejí další jeho díla, která napsal na počátku 50.let a nosil je s sebou léta v batohu, protože o ně nakladatelé neměli zájem. Teď se však o jeho rukopisy doslova rvali. Postupně vyšli Podzemníci (1958), historie milostného vztahu vypravěče s mladou černoškou v beatnickém prostředí San Franciska, prózy Dr. Sax a Maggie Cassidyová (obě 1959), vzpomínkové črty z dětství, a Tristessa (1960), poetický záznam hlubokého soucítění s půvabnou aztéckou prostitutkou a narkomankou.
Kerouac postupně stále více propadal alkoholu. V r. 1961 se pokusil z divokého života vymanit a stáhl se do samoty horské pustiny Big Sur. Nedokázal však být sám se sebou, vrátil se do San Franciska a znovu pil. Tyto životní zkušenosti popsal ve významném románu Big Sur (1962). V dalších letech žil sám s matkou, téměř nevycházel z domu, střídavě se klonil ke katolicismu a buddhismu. Zemřel roku 1969 na následky alkoholismu, na krvácení jícnových křečových žil.
Sinecod
