Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous byl mezi přáteli znám pod přezdívkou "Magor". Působil jako básník, publicista, výtvarný kritik, skladatel, signatář Charty 77, duchovní zakladatel a vůdce Československého undergroundového hnutí zvaného Druhá kultura (tzn. neoficiální). Narodil se dne 23. září 1944 v Humpolci. V roce 1969 vystudoval Univerzitu Karlovu v oboru Historie umění a vzal si Věru Vařilovou, s níž měl syna Tobiáše. Podruhé se oženil v roce 1976 s Juliánou Stritzkovou s níž měl dvě dcery.

Jirous hrál na konci 60. let v kapele The Primitives Group. Poté se stal manažerem kapely The Plastic People of the Universe, která pod jeho vedením na začátku 70. let začala hrát undergroundové texty neúnosné pro tehdejší režim. V roce 1973 byl zatčen s přáteli, když v hospodě urážel bývalého důstojníka StB a snědl před ním výtisk novin Rudého Práva. Plastikům bylo oficiálně zakázáno hrát a jejich koncerty byly rozháněny bezpečnostními složkami. Někteří z účastníků byli biti a zatýkáni. Jirous tedy začal domlouvat koncerty pod záminkou oslav svateb a soukromých akcí. Navzdory tomu, že měl tyto akce a svatby úředně povoleny, byl Jirous a tři undergroundoví hudebníci v roce 1976 odsouzen za údajné výtržnictví, které obžaloba opírala o několik sprostých slov v desítkách textů The Plastic People of the Universe. V reakci na odsouzení Jirouse a hudebníků vznikla v Československu skupina zastávající se lidských práv a svobod s názvem Charta 77.

Jirous v boji s komunistickým režimem neustal a byl vězněn za své postoje ještě několikrát. Měsíc po propuštění řekl činitelce Svazu socialistické mládeže, že je "buržoasní kráva" a dostal osmnáct měsíců. Počtvrté byl Jirous odsouzen v roce 1982 za vydávání a distribuci undergroundového samizdatového časopisu Vokno mezi nejtěžší zločince a vrahy ve Valdicích. Po propuštění znovu aktivizoval underground a působil na mladé lidi. Naposledy byl zatčen v roce 1989 a propuštěn až po Sametové revoluci. Jirous během 70. a 80. let strávil ve vězení celkem 8,5 roku. Pro své neúnavné a ostré protikomunistické postoje je jednou z osobností, jejichž činnost vedla k pádu vlády KSČ v Československu. Jirous byl přítelem Václava Havla a dalších disidentů, ale názorově se s nimi po revoluci rozešel, jelikož nesouhlasil s tím, že KSČ nebyla postavena mimo zákon.

Během věznění ve Valdicích mezi nejtěžšími zločinci Jirous složil básnickou sbírku Magorovy labutí písně, kterou si kvůli zákazu psaní zapamatoval a sepsal ji teprve po propuštění. Za tuto sbírku získal cenu Toma Stopparda a za celoživotní dílo cenu Jaroslava Seiferta. Jirous se po roce 1989 stal členem PEN klubu a dál hájil svobodu umění. Zastával se například účastníků Czechteku 2004.

Ivan Martin Jirous se stal symbolem svobody umění a undergroundového hnutí v Československu. Po revoluci do roku 2005 pořádal pravidelné koncerty a festivaly Magorovo Vydří. Zemřel dne 9. listopadu 2011.

Martin "Ravi" Pražák