foto

Nathalie Nattier

  • nar. 19.5.1925
    Paříž, Francie
  • zem. 19.6.2010 (85 let)
    Lagny-sur-Marne, Francie

Biografie

Francouzská herečka Nathalie Nattier byla ruského původu, její rodina žila od 19. století ve Finsku a podnikala v obchodu se dřevem. Její dědeček Mitrofan Běljajev založil ve Finsku vydavatelství zaměřené na hudební produkci. Po ruské revoluci v roce 1917 rodina Běljajevových uprchla do Francie, kde se pak po několika letech narodila dcera Nataša Běljajevová, respektive Natacha Belyaeff. Rodina sice při odchodu z Ruska disponovala značnými finančními rezervami získanými prodejem šperků, ve Francii ale shodou několika nepříznivých okolností upadla do naprosté chudoby.

Natacha Belyaeff studovala na ruských školách v Paříži, souběžně začala zpívat na pravoslavných mších. V početné ruské komunitě se seznámila s významným návrhářem Georgesem Anněnkovem, který je podepsán pod kostýmy řady historických filmů. Díky Anněnkovovi začala Natacha zpívat v ruských operách prezentovaných na různých jevištích, nakonec začala počátkem 40. let navštěvovat hereckou školu René Simona, později její další dráhu ovlivnila významná herečka Solange Sicard. Kromě zpěvu a herectví se Natacha zdokonalovala také v tanci.

Na filmovém plátně debutovala jako dvacetiletá bezejmennou epizodní rolí ve filmu JEDINÁ LÁSKA (Un seul amour, 1943), další, již větší úlohy dostala ve filmech natáčených krátce po válce. Dostala příležitosti v umělecky hodnotných snímcích, poměrně velkou roli Aglaji Jepančinové hrála v přepisu Dostojevského románu IDIOT (L'idiot, 1946). Tehdy se také zrodil umělecký pseudonym Nathalie Nattier; vymyslel jej právě Georges Anněnkov, jehož inspirovalo jméno francouzského malíře z 18. století.

Když v roce 1946 chystal slavný režisér Marcel Carné svůj film BRÁNY NOCI (Les portes de la nuit, 1947), pro hlavní ženskou roli se původně počítalo s Marlene Dietrich. Ta ale těsně před natáčením odstoupila od smlouvy a Carné musel narychlo hledat náhradu. Vybíral mezi devadesáti herečkami, producenti mu nakonec po zkušenostech s několika předešlými filmy doporučili Nathalii Nattier. Umělecky hodnotný silný psychologický příběh z konce války zaznamenal výrazný úspěch v kinech a Nathalie Nattier se přes noc stala filmovou hvězdou. Kritika o jejím hereckém výkonu nebyla nijak přesvědčena, sama Nattier později řekla, že pro takovou postavu byla příliš mladá, neskrývala ani zklamání z toho, že ve filmu nemohla zpívat a její pěvecký part obstarala operní zpěvačka. Dodnes se ostatně o Nathalii Nattier píše především v té souvislosti, že to je „ta, která hrála místo Marlene Dietrich“.

V následujících letech se věnovala především divadlu, vystupovala na scénách Théâtre Gramont, Théâtre de Palais-Royal nebo Théâtre de Poche, pracovala především pod vedením Jeana de Letraz, který se specializoval na nenáročné frašky a komedie. Hereččina další spolupráce s filmem měla spíše jen nárazový charakter, hrála navíc v titulech spíše průměrných kvalit. Za zmínku stojí její výrazné vedlejší role v komerčně úspěšných veselohrách ULICE BEZPRÁVÍ (La roi sans loi, 1950) nebo PAN TAXI (Monsieur Taxi, 1960). Sama Nathalie Nattier nebyla se svými tehdejšími úkoly pro film spokojena a její kariéra se slibným začátkem v období krátce po válce začala uvadat.

Koncem padesátých let spolupráce Nathalie Nattier s filmem prakticky skončila, později sice několikrát hrála v televizi, realizovala se ale především v divadle, v šedesátých letech zaujala svými výkony na jevišti Théâtre Sarah Bernhardt nebo Théâtre des Nouveautés. K filmu se vrátila až po více než čtyřiceti letech, kdy si ji do svého filmu VADÍ NEVADÍ (Jeux d'enfants, 2003) vybral režisér Yann Samuell. Poslední léta strávila Nathalie Nattier v Narbonne v jižní Francii, veřejnosti se ale připomněla dokumentárním filmem NATHALIE NATTIER, NEJKRÁSNĚJŠÍ DÍVKA NA SVĚTĚ (Nathalie Nattier, la plus belle fille du monde, 2006), později ještě poskytla rozhovor pro vydání DVD s filmem BRÁNY NOCI.

Nathalie Nattier zemřela v Lagny-sur-Marne 19. června 2010 ve věku 86 let a pohřbena je na ruském hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois. Měla dvě dcery. Ještě před koncem války se sblížila s hercem Jacquesem Torrensem (1925-2000) a z jejich vztahu se narodila Tania Torrens (*1945), dlouholetá herečka Comédie Française. V padesátých letech se jejím manželem stal Robert Willar (1923-2008), populární rozhlasový moderátor. Z jejich manželství pochází dcera Barbara Willar, původně herečka, později úspěšná zpěvačka.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky