foto

Louis Seigner

  • nar. 23.6.1903
    Saint-Chef, Francie
  • zem. 20.1.1991 (87 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Joseph Louis Seigner pocházel ze živnostnické rodiny (jeho rodiče vlastnili obchod s potravinami na venkově v jižní Francii). Již v dětství propadl divadlu, stejně tak se živě zajímal o film v jeho začátcích. V Lyonu nedaleko svého rodiště začal studovat herectví, následně přešel na pařížskou konzervatoř. Již tady zaujal divadelního režiséra a manažera Firmina Gémiera, který jej angažoval do Théâtre de l'Odéon. Tady Louis Seigner strávil šestnáct let (1924-1939) a odehrál zde desítky rolí, převážně v díle dobovných současníků jako byli Tristan Bernard nebo Roger Ferdinand. Mezitím v roce 1930 s Claudem Dauphinem a Jeanem Nohainem založil vlastní divadelní společnost. Počátkem třicátých let se také dočkal prvních filmových rolí, zatím však šlo o bezejmenné epizody navíc v nepříliš významných filmech.

Teprve koncem třicátých let nabylo herectví Louise Seignera na významu v divadle i ve filmu. V roce 1939 byl angažován do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française a na jeho jevišti setrval více než třicet let (1939-1971). Souběžně s tím se začaly hrnout i zajímavé filmové nabídky. Přes dvě stovky divadelních a na 150 filmových rolí dává tušit, že Louis Seigner patřil řadu let k významným osobnostem francouzského herectví. První významnější filmovou roli odehrál jako soudce v mezinárodně obsazeném válečném filmu POPLACH VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI (Alerte en Méditerranée, 1938), následně hrál německého velvyslance v historickém titulu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939). Typově podobné postavy právníků, lékařů, ředitelů, bankéřů nebo aristokratů pak hrál v desítkách dalších filmů, často ve formátu epizodek, ale nezřídka i ve středně velkých rolích.

Nebylo to sice pravidlem, ale i Louis Seigner jako jiní členové prestižní divadelní scény byl filmem oslovován často pro adaptace klasických literárních děl a do umělecky hodnotných počinů. Z doby okupace to lze doložit jeho participací na filmech jako TVRDOHLAVCI (Goupi mains rouges, 1943) nebo VAUTRIN (1944) vycházející z literárního odkazu Honoré de Balzaca. Ze současných dramat je na místě připomenout slavný psychologický příběh s kriminální zápletkou HAVRAN (Le corbeau, 1943). Podobně tomu bylo i po válce, kdy hrál například ve filmech ŠUANI (Les chouans, 1946) nebo VĚČNÝ MANŽEL (L'homme au chapeau rond, 1946) na motivy románu F. M. Dostojevského. Čtyřicátá léta byla pro Seignera také ve znamení velkých rolí a úspěchů v Comédie Française. Hrál v kusech francouzských klasiků (Molière, Beaumarchais) i zahraničních klasiků jako byli W. Shakespeare nebo J. W. Goethe, nevyhýbal se ani osvědčeným francouzským fraškám z pera E. Labiche nebo G. Feydeaua. V případě hry Soudce Haudecoeur si v roce 1950 vyzkoušel i divadelní režii. Několik let pak slavil úspěchy v Moliýrově hře Měšťák šlechticem, která byla nakonec v roce 1958 převedena i na filmové plátno.

Z typologie filmových postav Louise Seignera vybočuje role kouzelníka v adaptaci slavné LUKRÉCIE BORGIA (Lucrèce Borgia, 1953), později hrál výrazné vedlejší role po boku Jeana Gabina, například ve filmu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1958), v dalším Gabinově filmu PREZIDENT (Le president, 1960) ztvárnil ředitele Francouzské banky. V této době také hrál jednu z mála svých hlavních rolí, a sice komisaře Toussainta v kriminálce PLNÝMI HRSTMI (A pleines mains, 1959). Velkým úkolům ve filmu se jinak Louis Seigner vyhýbal, jednak kvůli značnému vytížení v divadle, navíc odmítal vyjíždět za natáčením exteriérů mimo Paříž.

Další pro sebe typickou postavu ztvárnil ve filmu PRAVDA (La vérite, 1960) s Brigitte Bardot, kde hrál předsedu soudu. Pak se objevil opět v několika filmech s Jeanem Gabinem, v 70. letech pak natáčel i s Alainem Delonem a například ve filmu PAN KLEIN (Mr. Klein, 1975) hrál jeho otce. Zcela naposledy stál Louis Seigner před kamerou v Hosseinově adaptaci Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1982). Mezitím v roce 1971 opustil řady Comédie Française, v dalších letech pak hostoval na scénách Théâtre de l'Oeuvre nebo Théâtre de Paris, kde v režii Roberta Hosseina hrál v Dostojevského Zločinu a trestu. Významné bylo také pedagogické působení Louise Seignera, v letech 1962-1975 vyučoval na pařížské konzervatoři.

Úctyhodnou uměleckou dráhu Louise Seignera korunovalo několik státních vyznamenání, stal se nositelem Řádu za zásluhy, od ministerstva kultury obdržel Řád umění a literatury a nakonec byl dekorován nejvyšším francouzským řádem, Čestnou legií. Stal se také členem Francouzské akademie.

Louis Seigner se dožil vysokého věku, zemřel ale tragicky – pravděpodobně kvůli nevyhaslé dýmce uhořel ve svém bytě v Paříži 20. ledna 1991. Jeho manželkou byla herečka Marie Cazaux, s níž se seznámil již za studií na konzervatoři. Jejich dcera Françoise Seigner (1928-2008) byla též herečkou a o svém otci napsala biografii s prostým názvem Louis Seigner de la Comédie Française (2007). V různých profesích se ve světě umění pohybují také Louisovy vnučky Emmanuelle Seigner (*1966), Mathilde Seigner (*1968) a Marie-Amélie Seigner (*1972).

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Filmy

1982 Ubožáci
1981 Asphalte
1979 On purge bébé (TV film)
1978 Mais n'te promène donc pas toute nue (TV film)
1977 C'est Mozart qu'on assassine (TV film)
Lorenzaccio (TV film)
1976 Pan Klein
1975 Polibky z Hongkongu
Zvláštní oddělení
1974 Julie Charles (TV film)
Vyvolení
1971 Mais n'te promène donc pas toute nue (TV film)
1968 Paša
1966 Pod africkým sluncem
1964 Les amitiés particulières
1962 Al otro lado de la ciudad
Carillons sans joie
Massaggiatrici, Le
Petit garçon de l'ascenseur, Le
Zatmění
1961 Président, Le
1960 Barbier de Séville ou La précaution inutile, Le (TV film)
Baron de l'écluse, Le
Frangines, Les
Le barbier de Séville (TV film)
Les Cosaques
Pravda
Vosí hnízdo
À pleines mains
1959 Détournement de mineurs
Le Mariage de Figaro
Les Affreux
Luční ulice
Malade imaginaire, Le (TV film)
Quai des illusions
Slepá ulička
Yeux de l'amour, Les
1958 Burziáni
Jeux dangereux, Les
Le Bourgeois gentilhomme
Pomsta
1957 Bartleby l'écrivain (TV film)
Le Grand Bluff
Les Premiers Outrages
Miss Catastrophe
Nathalie
Quelle sacrée soirée
1956 Paříž, hotel Palace
1955 La Rue des bouches peintes
Marguerite de la nuit
Milord l'Arsouille
Nuits de Montmartre, Les
Ragazze d'oggi
1954 Amori di Manon Lescaut, Gli
Hrabě Monte Christo
La belle Otéro
Obsession
Si Versailles m'était conté
Zoé
1953 Amours finissent à l'aube, Les
Koenigsmark
Minuit... Quai de Bercy
1952 Adorables créatures
Boží soud
Dents longues, Les
Les Sept péchés capitaux
Les amants de minuit
Radovánky
Son dernier Noël
Všichni jsme vrahové
1951 Clara de Montargis
Coq en pâte
Dakota 308
Dindon, Le
L'enfant des neiges
La case du docteur Galloy
Le cas du docteur Galloy
Monsieur Octave
Plus belle fille du monde, La
1950 Marie du port, La
Miquette a její matka
Un certain monsieur
1949 Maya
Singoalla
1948 Carcasse et le tord-cou, La
Colonel Durand, Le
Věznice parmská
Člověk člověku
1947 Chouans, Les
Femme en rouge, La
1946 Homme au chapeau rond, L'
Jericho
Návrat nežádoucího
Vlast
1945 Jugement dernier, Le
1944 Premier de cordée
Vautrin
1943 Andělé hříchu
Des jeunes filles dans la nuit
Havran
Roquevillard, Les
Tvrdohlavci
Voyageur de la Toussaint, Le
1942 Défense d'aimer
La symphonie fantastique
Loi du printemps, La
Mariage de Chiffon, Le
1941 My kluci
1939 Entente cordiale
1938 Poplach ve Středomoří
1935 Commissaire est bon enfant, le gendarme est sans pitié, Le
1934 Deux mousquetaires de Nini, Les
1932 Chotard et Cie
1931 Une histoire entre mille

TV seriály

1972 Les Rois maudits (TV seriál)
1959 Gala de l'union (TV seriál)

TV pořady

1968 À bout portant (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace