Reklama

Reklama

Louis Seigner

Louis Seigner

nar. 23.06.1903
Saint-Chef, Francie

zem. 20.01.1991 (87 let)
Paříž, Île de France, Francie

Biografie

Joseph Louis Seigner pocházel ze živnostnické rodiny (jeho rodiče vlastnili obchod s potravinami na venkově v jižní Francii). Již v dětství propadl divadlu, stejně tak se živě zajímal o film v jeho začátcích. V Lyonu nedaleko svého rodiště začal studovat herectví, následně přešel na pařížskou konzervatoř. Již tady zaujal divadelního režiséra a manažera Firmina Gémiera, který jej angažoval do Théâtre de l'Odéon. Tady Louis Seigner strávil šestnáct let (1924-1939) a odehrál zde desítky rolí, převážně v díle dobovných současníků jako byli Tristan Bernard nebo Roger Ferdinand. Mezitím v roce 1930 s Claudem Dauphinem a Jeanem Nohainem založil vlastní divadelní společnost. Počátkem třicátých let se také dočkal prvních filmových rolí, zatím však šlo o bezejmenné epizody navíc v nepříliš významných filmech.

Teprve koncem třicátých let nabylo herectví Louise Seignera na významu v divadle i ve filmu. V roce 1939 byl angažován do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française a na jeho jevišti setrval více než třicet let (1939-1971). Souběžně s tím se začaly hrnout i zajímavé filmové nabídky. Přes dvě stovky divadelních a na 150 filmových rolí dává tušit, že Louis Seigner patřil řadu let k významným osobnostem francouzského herectví. První významnější filmovou roli odehrál jako soudce v mezinárodně obsazeném válečném filmu POPLACH VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI (Alerte en Méditerranée, 1938), následně hrál německého velvyslance v historickém titulu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939). Typově podobné postavy právníků, lékařů, ředitelů, bankéřů nebo aristokratů pak hrál v desítkách dalších filmů, často ve formátu epizodek, ale nezřídka i ve středně velkých rolích.

Nebylo to sice pravidlem, ale i Louis Seigner jako jiní členové prestižní divadelní scény byl filmem oslovován často pro adaptace klasických literárních děl a do umělecky hodnotných počinů. Z doby okupace to lze doložit jeho participací na filmech jako TVRDOHLAVCI (Goupi mains rouges, 1943) nebo VAUTRIN (1944) vycházející z literárního odkazu Honoré de Balzaca. Ze současných dramat je na místě připomenout slavný psychologický příběh s kriminální zápletkou HAVRAN (Le corbeau, 1943). Podobně tomu bylo i po válce, kdy hrál například ve filmech ŠUANI (Les chouans, 1946) nebo VĚČNÝ MANŽEL (L'homme au chapeau rond, 1946) na motivy románu F. M. Dostojevského. Čtyřicátá léta byla pro Seignera také ve znamení velkých rolí a úspěchů v Comédie Française. Hrál v kusech francouzských klasiků (Molière, Beaumarchais) i zahraničních klasiků jako byli W. Shakespeare nebo J. W. Goethe, nevyhýbal se ani osvědčeným francouzským fraškám z pera E. Labiche nebo G. Feydeaua. V případě hry Soudce Haudecoeur si v roce 1950 vyzkoušel i divadelní režii. Několik let pak slavil úspěchy v Moliýrově hře Měšťák šlechticem, která byla nakonec v roce 1958 převedena i na filmové plátno.

Z typologie filmových postav Louise Seignera vybočuje role kouzelníka v adaptaci slavné LUKRÉCIE BORGIA (Lucrèce Borgia, 1953), později hrál výrazné vedlejší role po boku Jeana Gabina, například ve filmu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1958), v dalším Gabinově filmu PREZIDENT (Le president, 1960) ztvárnil ředitele Francouzské banky. V této době také hrál jednu z mála svých hlavních rolí, a sice komisaře Toussainta v kriminálce PLNÝMI HRSTMI (A pleines mains, 1959). Velkým úkolům ve filmu se jinak Louis Seigner vyhýbal, jednak kvůli značnému vytížení v divadle, navíc odmítal vyjíždět za natáčením exteriérů mimo Paříž.

Další pro sebe typickou postavu ztvárnil ve filmu PRAVDA (La vérite, 1960) s Brigitte Bardot, kde hrál předsedu soudu. Pak se objevil opět v několika filmech s Jeanem Gabinem, v 70. letech pak natáčel i s Alainem Delonem a například ve filmu PAN KLEIN (Mr. Klein, 1975) hrál jeho otce. Zcela naposledy stál Louis Seigner před kamerou v Hosseinově adaptaci Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1982). Mezitím v roce 1971 opustil řady Comédie Française, v dalších letech pak hostoval na scénách Théâtre de l'Oeuvre nebo Théâtre de Paris, kde v režii Roberta Hosseina hrál v Dostojevského Zločinu a trestu. Významné bylo také pedagogické působení Louise Seignera, v letech 1962-1975 vyučoval na pařížské konzervatoři.

Úctyhodnou uměleckou dráhu Louise Seignera korunovalo několik státních vyznamenání, stal se nositelem Řádu za zásluhy, od ministerstva kultury obdržel Řád umění a literatury a nakonec byl dekorován nejvyšším francouzským řádem, Čestnou legií. Stal se také členem Francouzské akademie.

Louis Seigner se dožil vysokého věku, zemřel ale tragicky – pravděpodobně kvůli nevyhaslé dýmce uhořel ve svém bytě v Paříži 20. ledna 1991. Jeho manželkou byla herečka Marie Cazaux, s níž se seznámil již za studií na konzervatoři. Jejich dcera Françoise Seigner (1928-2008) byla též herečkou a o svém otci napsala biografii s prostým názvem Louis Seigner de la Comédie Française (2007). V různých profesích se ve světě umění pohybují také Louisovy vnučky Emmanuelle Seigner (*1966), Mathilde Seigner (*1968) a Marie-Amélie Seigner (*1972).

Pavel "argenson" Vlach

Herec

Filmy
1982

Ubožáci

1981

Panelový svět

1979

On purge bébé (TV film)

1978

Mais n'te promène donc pas toute nue (TV film)

1977

C'est Mozart qu'on assassine (TV film)

 

Lorenzaccio (TV film)

1976

Pan Klein

1975

Polibky z Hongkongu

 

Zvláštní oddělení

Reklama

Reklama

1974

Julie Charles (TV film)

 

Vyvolení

1971

Mais n'te promène donc pas toute nue (TV film)

1968

Paša

1966

Pod africkým sluncem

1964

Les Amitiés particulières

1962

Al otro lado de la ciudad

 

Carillons sans joie

 

Le Petit Garçon de l'ascenseur

 

Le massaggiatrici

 

Zatmění

1961

Le Président

1960

Le Barbier de Séville (TV film)

 

Le Barbier de Séville ou La précaution inutile (TV film)

 

Le Baron de l'écluse

 

Les Cosaques

 

Les Frangines

 

Pravda

 

Vosí hnízdo

 

À pleines mains

1959

Détournement de mineurs

 

Le Malade imaginaire (TV film)

 

Le Mariage de Figaro

 

Les Affreux

 

Les Yeux de l'amour

 

Luční ulice

 

Quai des illusions

 

Slepá ulička

1958

Burziáni

 

Le Bourgeois gentilhomme

 

Les Jeux dangereux

 

Pomsta

1957

Bartleby l'écrivain (TV film)

 

Le Grand Bluff

 

Les Premiers Outrages

 

Miss Catastrophe

 

Nathalie

 

Quelle sacrée soirée

1956

Paříž, hotel Palace

1955

La Rue des bouches peintes

 

Les Nuits de Montmartre

 

Marguerite de la nuit

 

Milord l'Arsouille

 

Ragazze d'oggi

1954

Gli amori di Manon Lescaut

 

Hrabě Monte Christo

 

La Belle Otéro

 

Obsession

 

Si Versailles m'était conté

 

Zoé

1953

Koenigsmark

 

Les Amours finissent à l'aube

 

Minuit... Quai de Bercy

1952

Adorables créatures

 

Boží soud

 

Les Amants de minuit

 

Les Dents longues

 

Les Sept péchés capitaux

 

Radovánky

 

Son dernier Noël

 

Všichni jsme vrahové

1951

Clara de Montargis

 

Coq en pâte

 

Dakota 308

 

L'enfant des neiges

 

La Case du docteur Galloy

 

La Plus belle fille du monde

 

Le Cas du docteur Galloy

 

Le Dindon

 

Monsieur Octave

1950

La Marie du port

 

Miquette a její matka

 

Un certain monsieur

1949

Maya

 

Singoalla

1948

La Carcasse et le tord-cou

 

Le Colonel Durand

 

Věznice parmská

 

Člověk člověku

1947

La Femme en rouge

 

Les Chouans

1946

Jericho

 

L'Homme au chapeau rond

 

Návrat nežádoucího

 

Vlast

1945

Le Jugement dernier

1944

Premier de cordée

1943

Andělé hříchu

 

Des jeunes filles dans la nuit

 

Havran

 

Le Voyageur de la Toussaint

 

Les Roquevillard

 

Tvrdohlavci

 

Vautrin

1942

Défense d'aimer

 

La Loi du printemps

 

La Symphonie fantastique

 

Le Mariage de Chiffon

1941

My kluci

1939

Entente cordiale

1938

Poplach ve Středomoří

1934

Les Deux mousquetaires de Nini

1932

Chotard et Cie

1931

Une histoire entre mille

Seriály
1972

Les Rois maudits

1959

Gala de l'union

Krátkometrážní
1935

Le Commissaire est bon enfant, le gendarme est sans pitié

Host

Pořady
1968

À bout portant

Ovládací panel

Reklama

Reklama