Merle Oberon

“Pro nezajištěnou ženu je obtížné vypadat nebo cítit se hezky.”

Merle Oberon, britská herečka indicko-britského původu, se narodila jako Estelle Merle O'Brien Thompson v indické Bombaji (v pozdějších letech tvrdila, že pochází z Tasmánie – Errol Flynn, který sám pocházel z Hobartu, se s ní o tom veřejně přel.) Její pravá matka, Constance Selbyová, měla anglicko-cejlonské kořeny; otce neznala. Po porodu se jí ujala její babička Charlotte Selbyová a vychovávala ji jako vlastní dceru. Její pravý původ před lidmi tajila. Charlotte se svým mužem, britským důstojníkem, vystupovali jako její “rodiče” a Constance byla pro Merle starší "sestrou." V roce 1914 umírá “otec” na Západní frontě následkem zápalu plica několik let se pak s matkou protloukala chudými poměry.

V roce 1917 se přestěhovaly za “lepším” do Kalkaty a díky nadačnímu stipendiu zde mohla nastoupit na dívčí školu La Martiniere College. Pro svůj původ byla ovšem trvalým terčem posměchu, školy proto nechala a pokračovala v domácí výuce. Poprvé vystupovala s Kalkatskou amatérskou divadelní společností. Milovala film a noční kluby a stýkala se s postaršími pány. V roce 1929 se seznámila s bývalým hercem, který tvrdil, že jí může představit Rexu Ingramovi ze studií Victorine. Oberonová se chytila nabídky a rozhodla odjet s ním do Francie. Když však zjistil, že je míšenka, potají vztah ukončil. Ingramovi však v Nice o Oberonové řekl a toho její exotická vizáž zaujala natolik, že jí najmul jako komparzistku do jedné večírkové scény.

"Neumím tančit, zpívat, psát nebo malovat. Prosadit se mohu jedině tam, kde uplatním svoji tvář. Ta ve skutečnosti není o nic lepší, než stovka jiných, je ale chválabohu fotogenická.” (pro Film Weekly, 1939)

Do Anglie poprvé přicestovala v roce 1928 a zpočátku se živila jako bardáma (pod jménem Queenie O'Brien) a brala různé minirole. Velkým impulsem pro ní byla role Anny Boleynové (už pod jménem Merle Oberonová) v dramatu SOUKROMÝ ŽIVOT JINDŘICHA VIII. (The Private Life of Henry VIII., 1933) po boku Charlese Laughtona pod taktovkou režiséra Alexandra Kordy. Film zaznamenal velký úspěch a začaly přicházet nabídky na hlavní role, jako například Lady Marguerite Blakeney v dobrodružné komedii ČERVENÝ BEDRNÍK (The Scarlet Pimpernel, 1934) s Leslie Howardem, se kterým také jednu dobu udržovala poměr. V té době už z ní byla filmová hvězda a ona se snažila jak to jen šlo maskovat svůj smíšený původ: když se k ní nastěhovala matka, vydávala ji za svoji služebnou.

Její kariéra stoupala – pomohl tomu jistě i vztah s režisérem a filmovým magnátem maďarského původu Alexandrem Kordou (1893-1956), který ji také přesvědčil ke změně jména, pod kterým ji známe dnes. Část její smlouvy podstoupil producentovi Samuelu Goldwynovi, který jí pomohl ke slušné pozici v Hollywoodu. Matka zůstala v Anglii. Svojí jedinou oskarovou nominaci získala za ztvárnění hlavní role Kitty Vane ve filmu TEMNÝ ANDĚL (1935) s Fredricem Marchem. Byla z ní hvězda v Evropě i zámoří (Wylerovo drama VRAŽEDNÁ LEŽ, 1936) a prožila milostný románek s Davidem Nivenem (podle jím autorizované biografie si ho údajně chtěla i vzít, on jí však byl nevěrný.) Byla vybrána do role Messaliny v dramatu JÁ, CLAUDIUS (1937), ale v účasti jí zabránila vážná autonehoda, která Oberonovou trvale poznamenala ve tváři.

K jejím nejslavnějším filmovým postavám patří Cathy Earnshaw ze slavné adaptace NA VĚTRNÉ HŮRCE (1939) s Laurencem Olivierem a Davidem Nivenem, George Sandová z Vidorova muzikálu A SONG TO REMEMBER (1945) s Paulem Munim a císařovna Josefína z romantického historického dramatu DESIRÉE (1954) s Marlonem Brando a Jean Simmonsovou.

Podle biografie Charlese Highama “Princess Merle” si Oberonová svojí pleť dále poškodila v roce 1940 kosmetikou a také v důsledku alergické reakce. Alexander Korda ji poslal do New Yorku ke kožnímu specialistovi, u kterého prošla s částečným úspěchem několika dermabrazemi. V roce 1937 jí zemřela matka, v roce 1949 si Oberonová u jednoho fotografa objednala matčiny portréty s požadavkem, aby její přirozeně tmavou pleť projasnil. Obrázky pak trvale visely ve všech jejích domech.

Díky sňatku se Sirem Kordou se z Merle Oberonová stala Lady Kordová. V roce 1945 se však rozvedli a ona se provdala za kameramana Luciena Ballarda (1908-1988), který přišel se zvláštním nasvícením (známým později jako “Obie”), které jí mělo ve filmech pomoci “vyhladit” obličej. Vdaná pak byla ještě dvakrát, za průmyslníka italského původu Bruna Pagliaiho, se kterým také adoptovala dvě děti, a holandského herce Roberta Wolderse (naroz. 1936), se kterým žila až do své smrti a on se poté stal partnerem Audrey Hepburnové. Závěr života strávila v kalifornském Malibu, kde také po záchvatu mrtvice zemřela.

Většnu peněz odkázala svým dětem, milión dolarů věnovala filmovému venkovskému středisku a nemocnici. Její manžel, jak si přál, nedostal nic. Pohřbena je na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Glendale. Za svůj přínos filmovému světu má dnes Merle Oberonová hvězdu na slavném “Chodníku slávy” v Hollywoodu. Michael Korda (naroz. 1933), synovec Alexandra Kordy, napsal o své tetě životopisný román “Queenie” (1985), podle kterého byl také natočen stejnojmenný televizní seriál s Miou Sara. V roce 2002 pak vznikl v Austrálii dokumentární pořad s názvem ”The Trouble with Merle”, který rozebíral různé verze jejího původu.

Marek "džanik" Janík