Vangelis

Evangelos Odysseas Papathanassiou se narodil 29. března 1943 nedaleko města Volos v Řecku. Odmalička rád hrál na klavír a improvizoval. Profesionální hudební vedení však odmítl; později uvedl, že výuku hudby považuje za omezující. V šedesátých letech byl klávesistou školní skupiny The Forminx a když se na konci dekády ocitl v Paříži, založil se zpěvákem Demisem Roussosem a bubeníkem Loukasem Siderasem skupinu Aphrodite's Child, která vydala několik úspěšných singlů, avšak rozpadla se po vydání kontroverzního alba "666".

Vangelisovou doménou byly vždy syntezátory všech typů. Jeho progresivní alba "Heaven and Hell", "Albedo 0.39", "Spiral" nebo "Direct" patří k milníkům elektronické scény. Pověstná je též jeho spolupráce s britským zpěvákem Jonem Andersonem, z níž vzešla čtyři studiová alba. Z filmového hlediska jsou pro nás však zásadní jeho soundtracky. Prvním je nevydaná hudba k řecké situační komedii 5 000 PSEMMATA (1967). V roce 1970 pak zkomponoval hudbu k erotickému filmu Henryho Chapiera SEX POWER. Soundtrack tohoto filmu je nejstarší dlouhotrvající nahrávkou vydanou pod Vangelisovým jménem a pro svou vzácnost je vyhledávanou položkou sběratelů.

O rok později započala velice plodná spolupráce s francouzským režisérem Frédérikem Rossifem. Rossif je znám především jako autor přírodopisných seriálů a filmů. Vangelis složil hudbu k jeho dokumentům L'APOCALYPSE DES ANIMAUX (1972), LA FÊTE SAUVAGE (1976), L'OPÉRA SAUVAGE (1977), DIVOKÁ A KRÁSNÁ (1984). Z dalších Rossifových dokumentů jmenujme také historický DE NUREMBERG À NUREMBERG (1994). Řada soundtracků k Rossifovým filmům nebyla nikdy oficiálně vydána.

Do světa "velkého filmu" se Vangelis dostal v roce 1981, kdy zkomponoval hudbu pro Hudsonův historicko-sportovní snímek OHNIVÉ VOZY. Vzhledem k Vangelisově skladatelskému stylu a filmovému námětu se jednalo o poměrně riskantní kombinaci, nicméně spolupráce Vangelis - Hudson nakonec přinesla ovoce a úspěch Vangelisova soundtracku, za který byl oceněn Oscarem za nejlepší hudbu, nakonec předčil i úspěch samotného filmu. Ústřední téma doprovázející běh atletů po pláži ve zpomaleném záběru patří mezi Vangelisovy nejhranější skladby.

V roce 1982 pomohl Vangelis svým jedinečným soundtrackem dotvořit nezvyklou atmosféru filmu BLADE RUNNER Ridleyho Scotta. Elektronické plochy plné ambientních smyček, zvuků přístrojů a bluesových vyhrávek se zajímavým způsobem pojí s obrazy přelidněného nočního velkoměsta, na které se snáší permanentní déšť a kouř a kde jsou zdrojem světla šlehající plameny a blikající reklamní neony. K nevelké radosti Vangelisových příznivců připomínalo vydání oficiálního soundtracku hotovou odyseu. Byl vydán až o dvanáct let později a předcházelo mu několik vesměs nelegálních verzí nepříliš vysoké kvality. V roce 2007, kdy se Ridley Scott rozhodl vydat konečný sestřih (final cut) Blade Runnera, vydal Vangelis i třídiskovou verzi soundtracku s dosud nepublikovaným hudebním materiálem a novými skladbami inspirovanými futuristickým světem naplněným odcizením a anonymitou.

V první polovině osmdesátých let byl Vangelis poměrně vytížen. Kromě práce na řadových albech a dvou výše zmíněných zásadních dílech se v té době věnoval také skládání hudby pro Costa-Gavrasovo drama NEZVĚSTNÝ (1982) a japonský film NANKYOKU MONOGATARI (1983) z antarktického prostředí. V roce 1984 spatřila také světlo světa Donaldsonova verze BOUNTY, rovněž s hudebním podkresem řeckého skladatele.

Druhá polovina osmdesátých let se nesla spíše ve znamení komerčně méně významných projektů a Vangelis zabrousil i do světa baletu. V roce 1992 pak vyrukoval s hudbou hned ke třem filmům: Puenzovu LA PESTE, Polańskiho HOŘKÉMU MĚSÍCI a konečně Scottovu 1492: DOBYTÍ RÁJE. Právě "1492 - Conquest of Paradise" patří mezi komerčně nejúspěšnější Vangelisova alba a ústřední téma patří k jeho nejhranějším hitům. Stejně jako v případě Ohnivých vozů, i zde se jedná o poměrně nezvyklé spojení historické látky a syntezátorové hudby.

V roce 1996 podbarvil Vangelis svou hudbou Smaragdisův životopisný film KAVAFIS. Spolupráci se Smaragdisem si pak Vangelis zopakoval v roce 2007, kdy složil hudbu pro další životopisný film EL GRECO o španělském renezančním malíři řeckého původu. Prozatím posledním "velkým" filmem, ke kterému přispěl řecký skladatel svým umem, je ALEXANDER VELIKÝ (2004) Olivera Stonea.

V současné době žije Vangelis v Aténách, ve volných chvílích improvizuje na svých syntezátorech a věnuje se také výtvarnému umění. Ridley Scott se k jeho osobnosti vyjádřil následovně: "Jsem nesmírně šťastný, že jsem mohl pracovat s největšími talenty v historii filmu - Jerrym Goldsmithem, Hansem Zimmerem... Vangelise řadím mezi ty opravdu nejlepší."

Michal "L_O_U_S" Ledwoń