foto

Anna Magnani

  • nar. 7.3.1908
    Řím, Itálie
  • zem. 26.9.1973 (65 let)
    Řím, Itálie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Múza poválečného neorealismu, představitelka rolí žen z lidových vrstev, přezdívaná Nannarella, a herečka Říma, kde se narodila i zemřela, to je Anna Magnani. Narodila se v roce 1908 jako nemanželské dítě Mariny Magnani a neznámého otce. Její mladá matka se brzy vdala za Němce zaměstnaného v egyptské Alexandrii, kam s ním odjela, a kde se narodila nevlastní sestra Anny. Ta zůstala v Římě u babičky, kde ji vychovávalo pět tet a strýc Romano. S matkou byla v kontaktu pouze díky dopisům. Navštívit ji mohla v Egyptě na krátkou dobu až v 15 letech. Odtud pramenila později tradovaná historka o orientálním původu herečky. Navštěvovala lyceum, ale v roce 1924 přestoupila na Akademii sv.Cecilie, kde studovala hru na klavír a po čase i školu uměleckého přednesu.

Do prvního divadelního angažmá nastoupila na podzim 1925 a v letech 1926-32 zcestovala celou Itálii na zájezdech s činoherní divadelní společností. Od roku 1934 vystupovala v kabaretu a v divadelních revuích. Roku 1935 se vdala za filmového režiséra Goffreda Alessandriniho. Manželství zůstalo bezdětné a po několika letech se rozpadlo. Úředně rozvedeno bylo ale až v roce 1973, dva týdny před smrtí herečky. Od roku 1940 byl jejím partnerem herec Massimo Serato a na podzim 1942 se jim narodil syn Luca. Ten ale v roce 1944 onemocněl obrnou a poté žil léta odloučeně od matky v léčebnách.

Ve filmu začíná pravidelně hrát od roku 1934, významnější role přicházejí od roku 1941. Přelomem v herecké kariéře i v osobním životě se stává rok 1945, kdy Roberto Rosellini obsazuje Annu Magnani, kterou předtím neznal, do role ve filmu ŘÍM,OTEVŘENÉ MĚSTO (1945), který odstartoval vlnu italského neorealismu a je nejvýznamnějším filmem režiséra i herečky. Od tohoto filmu zůstávají spolu do roku 1949, kdy Rosellini odchází za Ingrid Bergmanovou. V době jejich soužití vznikl z jejich spolupráce už jen povídkový film LÁSKA (1948). Další významné role po rozchodu s Rosselinim přišly ve filmech NEJKRÁSNĚJŠÍ (1951) Luchina Viscontiho a ZLATÝ KOČÁR (1952) Jeana Renoira.

Následují v Hollywoodu natočené TETOVANÁ RŮŽE (1955) a SESTUP ORFEŮV (1959), jejichž scénáře přímo pro Annu Magnani napsal Tennessee Williams poté, když herečka odmítla kvůli jazykové bariéře vystupovat v těchto divadelních hrách na Broadwayi. Za roli sicilské emigrantky v Tetované růži získala v roce 1956 Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli jako první italský herec nebo herečka (dalšími kandidátkami byly S.Hayward, K.Hepburn a B.Davis). Ve filmu NOC PLNÁ PŘEKVAPENÍ (1960) Maria Monicelliho se Anna Magnani setkala s významným italským komikem Toto, se kterým vytvořila za války nezapomenutelnou dvojici na prknech kabaretu. V roce 1962 přijala nabídku Paola Pasoliniho na roli ve filmu MAMMA ROMA, ale ze spolupráce s ním byla zklamána.

V dalších významných filmech Horalka (1960) a Manželství po italsku (1964) nahradila Annu Magnani herečka Sophia Loren (Výrok AM: „Od té doby, co Ponti přišel na to, že jeho manželka může hrát role, které jsem dříve hrávala já, nemám v italském filmu místo.“). Zásluhou režiséra Franca Zeffirelliho se herečka v roce 1965 vrátila do činoherního divadla ve hře Giovanna Vergy Vlčice. Objevila se i v televizi v čtyřdílném cyklu ŠANTÁNOVÁ ZPĚVAČKA, 1943:SETKÁNÍ, AUTOMOBIL a 1870 natočeném v letech 1970-72 a zobrazujícím osudy italských žen od 19.století do současnosti. Přestože Anna Magnani televizi nedůvěřovala a dlouho odmítala v ní vystupovat, byla s tímto cyklem spokojena. S diváky se rozloučila kratičkou epizodou ve filmu ROMA (1972) Federica Felliniho. Zemřela na rakovinu slinivky břišní v roce 1973.

Výraznou tvář Anny Magnani (*1908) současnému divákovi zastínilo kvarteto o generaci mladších hereček G.Lollobrigida (*1927), M.Vitti (*1931), S.Loren (*1934) a C.Cardinale (*1938), které debutovaly ve filmu v první polovině padesátých let. Nezodpovězena zůstane otázka, jaká by byla Anna Magnani v některých rolích, do kterých nebyla obsazena a které známe v podání jiných hereček. Něco ale naznačuje výrok jejího současníka, který ji viděl v divadle a při natáčení filmů: „Přestal jsem litovat, že jsem se narodil příliš pozdě a nemohl vidět hrát Bernhardtovou.“

Monografii věnovanou Anně Magnani od Giancarla Governiho vydal v edici Filmový klub-osobnosti Čs. filmový ústav v roce 1990.

Anna Magnani na Youtube ve filmu F.Felliniho Roma:

http://www.youtube.com/watch?v=XbTWR3If2Gc&feature=related

Překlad dialogu z předchozí ukázky: FF: Tato žena přicházející domů podél zdi starobylého patricijského paláce je římská herečka Anna Magnani, která může být symbolem města … AM: Co že mám být?!? FF: Řím viděný jako vlčice a vestálka … AM: Jako co?!? FF: … aristokratická a plebejská, zachmuřená a šaškovská, a tak bych mohl pokračovat až do rána … AM: Ne … raději ne. Dobrou noc!!! (Vrata Palazzo Altieri se zavřely.)

Jiří "jirie" Ehl

Herecká filmografie

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace