foto

Anna Magnani

  • nar. 7.3.1908
    Roma, Lazio, Itálie
  • zem. 26.9.1973 (65 let)
    Roma, Lazio, Itálie

Biografie

Múza poválečného neorealismu, představitelka rolí žen z lidových vrstev, přezdívaná Nannarella, a herečka Říma, kde se narodila i zemřela, to je Anna Magnani. Narodila se v roce 1908 jako nemanželské dítě Mariny Magnani a neznámého otce. Její mladá matka se brzy vdala za Němce zaměstnaného v egyptské Alexandrii, kam s ním odjela, a kde se narodila nevlastní sestra Anny. Ta zůstala v Římě u babičky, kde ji vychovávalo pět tet a strýc Romano. S matkou byla v kontaktu pouze díky dopisům. Navštívit ji mohla v Egyptě na krátkou dobu až v 15 letech. Odtud pramenila později tradovaná historka o orientálním původu herečky. Navštěvovala lyceum, ale v roce 1924 přestoupila na Akademii sv.Cecilie, kde studovala hru na klavír a po čase i školu uměleckého přednesu.

Do prvního divadelního angažmá nastoupila na podzim 1925 a v letech 1926-32 zcestovala celou Itálii na zájezdech s činoherní divadelní společností. Od roku 1934 vystupovala v kabaretu a v divadelních revuích. Roku 1935 se vdala za filmového režiséra Goffreda Alessandriniho. Manželství zůstalo bezdětné a po několika letech se rozpadlo. Úředně rozvedeno bylo ale až v roce 1973, dva týdny před smrtí herečky. Od roku 1940 byl jejím partnerem herec Massimo Serato a na podzim 1942 se jim narodil syn Luca. Ten ale v roce 1944 onemocněl obrnou a poté žil léta odloučeně od matky v léčebnách.

Ve filmu začíná pravidelně hrát od roku 1934, významnější role přicházejí od roku 1941. Přelomem v herecké kariéře i v osobním životě se stává rok 1945, kdy Roberto Rosellini obsazuje Annu Magnani, kterou předtím neznal, do role ve filmu ŘÍM,OTEVŘENÉ MĚSTO (1945), který odstartoval vlnu italského neorealismu a je nejvýznamnějším filmem režiséra i herečky. Od tohoto filmu zůstávají spolu do roku 1949, kdy Rosellini odchází za Ingrid Bergmanovou. V době jejich soužití vznikl z jejich spolupráce už jen povídkový film LÁSKA (1948). Další významné role po rozchodu s Rosselinim přišly ve filmech NEJKRÁSNĚJŠÍ (1951) Luchina Viscontiho a ZLATÝ KOČÁR (1952) Jeana Renoira.

Následují v Hollywoodu natočené TETOVANÁ RŮŽE (1955) a SESTUP ORFEŮV (1959), jejichž scénáře přímo pro Annu Magnani napsal Tennessee Williams poté, když herečka odmítla kvůli jazykové bariéře vystupovat v těchto divadelních hrách na Broadwayi. Za roli sicilské emigrantky v Tetované růži získala v roce 1956 Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli jako první italský herec nebo herečka (dalšími kandidátkami byly S.Hayward, K.Hepburn a B.Davis). Ve filmu NOC PLNÁ PŘEKVAPENÍ (1960) Maria Monicelliho se Anna Magnani setkala s významným italským komikem Toto, se kterým vytvořila za války nezapomenutelnou dvojici na prknech kabaretu. V roce 1962 přijala nabídku Paola Pasoliniho na roli ve filmu MAMMA ROMA, ale ze spolupráce s ním byla zklamána.

V dalších významných filmech Horalka (1960) a Manželství po italsku (1964) nahradila Annu Magnani herečka Sophia Loren (Výrok AM: „Od té doby, co Ponti přišel na to, že jeho manželka může hrát role, které jsem dříve hrávala já, nemám v italském filmu místo.“). Zásluhou režiséra Franca Zeffirelliho se herečka v roce 1965 vrátila do činoherního divadla ve hře Giovanna Vergy Vlčice. Objevila se i v televizi v čtyřdílném cyklu ŠANTÁNOVÁ ZPĚVAČKA, 1943:SETKÁNÍ, AUTOMOBIL a 1870 natočeném v letech 1970-72 a zobrazujícím osudy italských žen od 19.století do současnosti. Přestože Anna Magnani televizi nedůvěřovala a dlouho odmítala v ní vystupovat, byla s tímto cyklem spokojena. S diváky se rozloučila kratičkou epizodou ve filmu ROMA (1972) Federica Felliniho. Zemřela na rakovinu slinivky břišní v roce 1973.

Výraznou tvář Anny Magnani (*1908) současnému divákovi zastínilo kvarteto o generaci mladších hereček G.Lollobrigida (*1927), M.Vitti (*1931), S.Loren (*1934) a C.Cardinale (*1938), které debutovaly ve filmu v první polovině padesátých let. Nezodpovězena zůstane otázka, jaká by byla Anna Magnani v některých rolích, do kterých nebyla obsazena a které známe v podání jiných hereček. Něco ale naznačuje výrok jejího současníka, který ji viděl v divadle a při natáčení filmů: „Přestal jsem litovat, že jsem se narodil příliš pozdě a nemohl vidět hrát Bernhardtovou.“

Monografii věnovanou Anně Magnani od Giancarla Governiho vydal v edici Filmový klub-osobnosti Čs. filmový ústav v roce 1990.

Anna Magnani na Youtube ve filmu F.Felliniho Roma:

http://www.youtube.com/watch?v=XbTWR3If2Gc&feature=related

Překlad dialogu z předchozí ukázky: FF: Tato žena přicházející domů podél zdi starobylého patricijského paláce je římská herečka Anna Magnani, která může být symbolem města … AM: Co že mám být?!? FF: Řím viděný jako vlčice a vestálka … AM: Jako co?!? FF: … aristokratická a plebejská, zachmuřená a šaškovská, a tak bych mohl pokračovat až do rána … AM: Ne … raději ne. Dobrou noc!!! (Vrata Palazzo Altieri se zavřely.)

Jiří "jirie" Ehl

Herecká filmografie

Host

TV pořady

1993 The 65th Annual Academy Awards (TV pořad)
1957 The 29th Annual Academy Awards (TV pořad)
1956 The 28th Annual Academy Awards (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(37)