foto

Mario Bonnard

  • nar. 21.6.1889
    Řím, Itálie
  • zem. 22.3.1965 (75 let)
    Řím, Itálie

Biografie

Italský filmař Mario Bonnard zazářil nejprve jako herecká hvězda němého filmu, později se prosadil jako dlouholetě uznávaný režisér. Pocházel z Říma a svou příslušnost k italské metropoli jako správný patriot vždy rád zdůrazňoval. Studoval školy s technickým zaměřením, ale již ve dvaceti letech se začal uplatňovat v kinematografii, jeho herecký podíl je poprvé doložen u němé italské adaptace Shakespearovy hry OTHELLO (1909). Herecký potenciál v něm objevil režisér Mario Casey, který následně založil vlastní filmovou společnost založenou na úspěších titulů s Mariem Bonnardem, z nich je na místě jmenovat alespoň titulní roli v SATANOVI (Satana, 1912).

V roce 1915 narukoval Mario Bonnard na frontu a zúčastnil se první světové války, po návratu do Říma znovu točil filmy, kolem roku 1920 začal i sám režírovat, jako herec se před kamerou objevil naposledy v roce 1925 v režii svých vlastních filmů TEODORO E SOCIO (1925) nebo IL TACCHINO (1925). Počátek zvukového filmu zastihl Bonnarda v Německu, kde tehdy působil. Po roce 1930 se sice vrátil do Itálie, ale krize italské kinematografie jej přiměla k odchodu do Francie, kde pak jako režisér točil několik let francouzské filmy i jejich německé verze (FRA DIAVOLO, 1931; SVĚT CHCE BÝTI KLAMÁN – Tre uomini in frack, 1932).

K definitivnímu návratu do vlasti se Mario Bonnard odhodlal až v roce 1935, kdy ve Francii natočil komedii SVATEBNÍ POCHOD (La marche nuptiale, 1935) a pak vzápětí v Itálii její italskou verzi (La marcia nuziale, 1936). V Itálii pak s úspěchem točil historické a životopisné filmy (MARCO VISCONTI, 1941; ROSSINI, 1942), v dramatickém žánru poskytl příležitost významným divadelníkům starší generace jako byla Emma Gramatica (JEANNE DORÉ, 1938) nebo Ruggero Ruggeri (NŮŠE OTCE MARTINA – La gerla di papa Martin, 1940), spolupracoval i s českými tvůrci, s nimiž se seznámil v době předchozího působení v Německu a Francii, k filmu HRABĚ BRÉCHARD (Il conte di Bréchard, 1938) například přizval kameramana Václava Vícha.

I po válce točil Bonnard alespoň jeden film ročně, a i když měl vyšší umělecké ambice v dramatickém žánru, větší úspěch mu přinesly komedie, například s Albertem Sordim (PROMIŇ, DĚDEČKU – Mi permette, babbo, 1956; GASTONE, 1960). Poslední Bonnardovy počiny spadají do éry tzv. sandálu a meče, na rozdíl od pozdější levné nadprodukce tohoto typu filmů však alespoň projevil snahu s omezenými prostředky konkurovat americkému importu a z jeho posledních prací je i zřetelná dlouholetá praxe (AFRODITA, BOHYNĚ LÁSKY – Afrodita, dea dell′amore, 1958; POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ – Gli ultimi giorni di Pompei, 1959).

Mario Bonnard zemřel v Římě 22. března 1965 ve věku 75 let následkem srdeční slabosti. U filmu našel bohaté uplatnění i jeho starší bratr, hudební skladatel Giulio Bonnard (1885-1972).

Pavel "argenson" Vlach

Režijní filmografie

Filmy

1961 Masnadieri, I
1960 Gastone
1959 Poslední dny Pompejí
1958 Afrodite, dea dell'amore
1956 Mi permette, babbo!
1955 Ladra, La
1954 Hanno rubato un tram
Tradita
1953 Frine, cortigiana d'Oriente
1952 Figli non si vendono, I
Tormento del passato
1951 City of Pain
Stasera sciopero
Ultima sentenza, L'
1950 Il voto
Margherita da Cortona
1949 Disillusion
1948 Città dolente, La
1946 Addio, mia bella Napoli!
1945 Che distinta famiglia!
Ratto delle sabine, Il
1943 Campo de' fiori
1942 Avanti c'è posto
Rossini
1941 Il re si diverte
Marco Visconti
1940 Il ponte dei sospiri
L'uomo del romanzo
La fanciulla di Portici
La gerla di papà Martin
1939 Frenesia
Io, suo padre
Papà per una notte
1938 Il conte di Bréchard
Jeanne Doré
1937 Il feroce Saladino
1936 Albero di Adamo, L'
La marcia nuziale
Trenta secondi d'amore
1935 Marche nuptiale, La
Milizia territoriale
1933 Il trattato scomparso
Le masque qui tombe
Masque qui tombe, Le
Tre uomini in frack
Ève cherche un père
1932 Cinque a zero
Pas de femmes
Trois hommes en habit
1931 Fra Diavolo
Fra Diavolo
1930 Chevaliers de la montagne, Les
Der Sohn der weißen Berge
Heiligen drei Brunnen, Die
1929 Anschluß um Mitternacht
1928 Das letzte Souper
Die Sünderin
Kampf ums Matterhorn, Der
1927 Der goldene Abgrund
1926 Die Flucht in den Zirkus
1924 Maschera che ride, La
Teodoro e socio
1923 A morte! Signor ladro
La gerla di papà Martin
Tacchino, Il
Trittico, Il
1922 I promessi sposi
1921 L'amico
1920 Fauno di marmo, Il
L'amica
Milione, Il
Morte piange, ride e poi..., La
Papà Lebonnard
Stretta, La
1919 Germana
Mentre il pubblico ride
Passa la ruina
1918 Il rifugio dell'alba
Pupille nell'ombra
1917 Altro io, L'
Strage degli innocenti, La

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky