foto

Valérie Lagrange

  • nar. 25.2.1942 (77 let)
    Paříž, Francie

Biografie

Všestranně nadaná francouzská umělkyně Valérie Lagrange je vnímána především jako dlouhodobě úspěšná zpěvačka a skladatelka, v počátku své kariéry se ale výrazně prosadila také ve filmu. Narodila se v Paříži, její vlastní jméno je Danielle Charaudeau, rodiče provozovali obchod se železářstvím. Od dětství toužila po kariéře u filmu a navštěvovala herecké konkurzy. Nakonec se podařilo a v roce 1959 ji pro menší roli angažoval režisér Claude Autant-Lara do komedie ZELENÁ KOBYLA (La jument verte, 1959). Tehdy jí ještě nebylo osmnáct a svolení k natáčení museli dát rodiče, kteří tak učinili a smířili se i s tím, že dcera nedokončí ani školu.

Počátkem šedesátých let se Valérie Lagrange stala vytíženou filmovou herečkou ve Francii i Itálii. Na svou první hlavní roli v dobrodružném filmu PIRÁT MORGAN (Morgan il pirata, 1960) později nevzpomínala ráda vzhledem k fyzicky náročnému natáčení na Sicílii. Svými půvaby ozdobila i další dobrodružné tituly zasazané do starší či novější historie pořízené v italsko-francouzské koprodukci (KORSIČTÍ BRATŘI – I fratelli corsi, 1961; ZLATÝ SALAMANDR – La salamandre d’or, 1962). Mezitím se v roce 1960 provdala za fotografa Serge Beauvarleta, o rok později se jim narodil syn Jerôme. Sama později přiznala, že manželovy příjmy nestačily pokrýt provoz rodiny, proto musela proti své vůli přijmout nabídky do komerčně zaměřených filmů, s nimiž nebyla úplně ztotožněna.

Dvakrát točila s tvůrcem úspěšných komedií Philippem de Brocou, z jejich spolupráce připomeňme film MUŽ Z HONGKONGU (Les tribulations d’un Chinois en Chine, 1965), v němž byla v roli Alice snoubenkou J. P. Belmonda. Mezitím se již v polovině šedesátých let začala prosazovat jako zpěvačka a vydala několik singlů, z její další spolupráce s filmem stojí za zmínku významné počiny tvůrců francouzské nové vlny jako MUŽ A ŽENA (Un homme et une femme, 1966) nebo WEEK-END (1967).

Valérie Lagrange od mládí vyznávala svobodomyslné životní postoje, inklinovala též k hnutí hippies a osobně ji velmi zasáhly studentské bouře v roce 1968 a jejich neslavný výsledek. Proto se rozhodla ukončit své aktivity v zábavním průmyslu, odřekla další nabídky k filmování a zrušila smlouvu se svou nahrávací společností. Spolu s dalšími podobně orientovanými přáteli odjela do Itálie, později procestovala východní Asii, nějakou dobu pobývala na Nové Guinei, rok žila i v indické Bombaji. Nakonec v ní ale převládl stesk po civilizaci a po ročním pobytu na ostrově Ibiza se nakonec v polovině sedmdesátých let vrátila do Francie. Jako na zpěvačku se na ni již zapomnělo, měla ale štěstí na nové nabídky k práci u filmu. Znovu ji angažoval Claude Lelouch (KOČKA A MYŠ – Le chat et le souris, 1975; DOBRÁK A ZLÍ LIDÉ – Le bon et les méchants, 1976). Tehdy také potkala druhého muže svého života, britského kytaristu Iana Jelfse, s nímž spojila nejen soukromý život, ale i další profesní dráhu zpěvačky.

Jestliže se veřejnosti nově připomněla několika novými filmovými rolemi, s obnovením kariéry zpěvačky to bylo složitější. Jako nezávislá písničkářka a autorka protestsongů nenacházela příliš pochopení u vydavatelských společností, nakonec nicméně v osmdesátých letech vydala několik LP desek, paradoxně se více prosadila v Británii, hlavně díky své znalosti angličtiny, kterou si zdokonalila v době svého pobytu v Asii. Významně se začala angažovat také v charitě. Před kamerou se objevila po delší době ve velké roli hlavní hrdinky Blanche (Sophie Marceau) v Zulawského filmu MÉ NOCI JSOU KRÁSNĚJŠÍ NEŽ VAŠE DNY (Mes nuits sont plus belles que vos jours, 1989).

Rok 1989 byl pro ni ovšem zlomovým; předchozí dekáda malých úspěchů ji přivedla k alkoholu a v prosinci 1989 po požití většího množství alkoholu v kombinaci s léky na uklidnění upadla na několik týdnů do bezvědomí. Probudila se ochrnutá a nemohla mluvit, rehabilitace a návrat k normálnímu životu trvaly několik let. Až v roce 2003 vydala nové album Fleuve Congo a o rok později za něj byla nominována na zpěvačku roku v rámci prestižní soutěže Victoires de la Musique.

Po další dvacetileté přestávce se ve filmu objevila znovu v roce 2009 (ŠACHOVÁ KRÁLOVNA – Joueuse, 2009). V tomto roce se také po dlouholetém vztahu a překonání četných problémů provdala za Iana Jelfse.

Pavel "argenson" Vlach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky