Wladyslaw Nehrebecki

Władysław Nehrebecki byl polský filmový a divadelní režisér, scenárista, autor komiksů, tvůrce animovaných filmů, výtvarník a hlavní konzultant polského animovaného seriálu Bolek a Lolek, spoluautor výtvarných podob Bolka a Lolka, jeden z průkopníků polské animace a spoluzakladatel Studia kresleného filmu v Bielsku-Białé. Měl také vliv na založení Studia Małych Form Filmowych a řídil vznik Studia Filmów Animowanych v Krakově.

Narodil jako syn Józefa Nehrebeckiho a Heleny, rozené Dudziakové. V šesti letech byl umístěn do sirotčince a chudobince nadace hraběte Stanislava Skarbka v Drohovych. Strávil tam deset let. Po návratu z ústavu se s rodinou přestěhoval do Drohowyże, kde začal studovat na Średniej Szkole Technicznej Towarzystwa Średniej Szkoły Technicznej. Po německém útoku na SSSR byl v roce 1941 deportován do Německa, kde pracoval jako nuceně nasazený dělník při těžbě ropy pro společnost Wintershall AG v městečku Nienhagen v Porúří. Zůstal tam až do konce druhé světové války.

Svou uměleckou činnost zahájil v roce 1947 jako grafický redaktor časopisu „Nowego Świata Przygód“, autor komiksů „Bicz Południe“ a „Przesław znad Odry“, spolupracoval také s krakovským nakladatelstvím „Reklama“, pro které nakreslil tři komiksy: „Wesołe Przygody Wicka i Wacka“ s Adamem Włodkem, „Przygody Felka“ s Witoldem Zechenterem, „Bimbo zwiedza świat“ s Bogdanem Brzezińskim. Od 1. září 1947 spoluorganizoval s tzv. slezskou skupinou vedenou Zdzisławem Lachurem „Eksperymentalne Studio Filmów Rysunkowych“ v Katovicích. Spolu s malířem Zdzisławem Lachurem založil oddělení kresleného filmu.

Koncem roku 1949 se Filmové studio přeměnilo na Zespół Produkcyjny Filmów Rysunkowych „Śląsk“ (Slezský výrobní tým kresleného filmu) se sídlem ve Wisle a později v Bielsku-Białé. V týmu Bielsko-Biała vytvořil jako animátor a asistent režie dva kreslené filmy – Czy to był sen a Ich ścieżka. V roce 1949 debutoval jako režisér animovaného filmu Traktor A1. V letech 1949–1950 se podílel na režii dalších filmů: Wilk i niedźwiadki a O nowe jutro. V roce 1951 byl pověřen organizací Oddělení kresleného filmu v Lodži (později Se-ma-for). V tomtéž roce natočil v Lodži film Opowiedział dzięcioł sowie (1952).

V roce 1952 se vrátil do Bielska, kde natočil filmy Tučňákovy příhody (1955) a Strašák cestovatel (1955). Soustředil se především na díla určená dětskému publiku. Jako autor, spoluautor nebo konzultant se podílel na výrobě přibližně 300 polských animovaných filmů. V roce 1962 se Nehrebecki, který byl dočasně ředitelem Studia Filmów Rysunkowych, obrátil na televizi s iniciativou natočit filmový seriál a připravil novelu pro první díl Bolka i Lolka a Przygód Błękitnego Rycerzyka. Od roku 1963 se oba seriály natáčely ve studiu Bielsko. V prosinci 1963 Nehrebecki odstoupil z funkce ředitele studia a převzal autorský dohled nad sérií Bolek a Lolek. Od té doby konzultoval a dohlížel na všechny filmy s Bolkem a Lolkem. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1978.

Jako scenárista, režisér a scénograf vytvořil první polský širokoúhlý animovaný film Beyond the Forest, Beyond the Woods (1961) a první polský celovečerní animovaný film Velké putování Bolka a Lolka (1977). Byl také původcem a autorem mnoha seriálů pro děti, například Dobrodružství modrého rytíře (1983), Miś Kudłatek (1971) či Dobrodružství malé myšky (1976).

Vyznamenán byl mimo jiné Rytířským křížem Řádu Polonia Restituta, Řádem úsměvu, Zlatým křížem za zásluhy, medailí Komise národního vzdělávání a Řádem za zásluhy o kulturu. V roce 1960 obdržel Cenu předsedy vlády a v roce 1969 obdržel Cenu ministra kultury a umění I. stupně za celoživotní dílo v oblasti dětského kresleného filmu. V roce 1976 mu byl udělen diplom ministra kultury a umění.

Władysław Nehrebecki měl čtyři děti. Syna Zbigniewa, který zemřel krátce po narození a Jana a Romana z manželství s Marií Rembiesou († 1972). Po její smrti v roce 1974 se oženil s Elżbietou Mihal, se kterou měl dceru Marzenu. Umělcův hrob se nachází na hřbitově v Białe.

sator