Miloš Bok

Pro mimořádný talent byl přijat ve svých dvanácti letech na pražskou kozervatoř. Obor klavír absolvoval v roce 1988 u prof. Jaromíra Kříže a krátce poté se stal posledním žákem profesora Josefa Páleníčka na pražské AMU, u něhož studoval do jeho smrti (1991).

Celkem získal na různých národních i mezinárodních klavírních soutěžích šest cen. Natočil řadu nahrávek a pořadů pro Český rozhlas a Českou televizi. Od roku 1987 je činný jako pedagog na různých základních školách. V roce 1998 založil spolu se svými dlouholetými přáteli umělecký kroužek (manifest Uměleckého sdružení Elgar). Od roku 1999 vede Dětský symfonický orchestr Karlovy Vary a Karlovarský pěvecký sbor, se kterými provedl řadu duchovních děl. S Bokem spolupracovala řada významných českých symfonických i sborových těles. Za své důležité poslání považuje činnost varhaníka plzeňské a litoměřické diecéze.

Od dětství projevoval neodolatelnou potřebu komponovat a dirigovat. Po prvních nedokončených pokusech (koncert, symfonie) napsal své první závažné dílo Missu Solemnis (1986) a vzápětí dokončil Missu Brevis Es dur (1987). Obě tato díla byla autorem pravidelně prováděna a zaznamenala nečekaný úspěch při nesčetných opakováních. Dalším jeho dílem je Missa Brevis Fis dur (1988), která vznikala souběžně s oratoriem Skřítkové z Křinického údolí (dokončeno a poprvé provedeno autorem r. 1993). Právě toto dílo provedl s velkým úspěchem při příležitosti svého absolventského koncertu v pražském Rudolfinu, kterým zakončil svá studia dirigování na pražské konzervatoři (1991-3) u prof. Maria Klemense. Od roku 1994 se Miloš Bok zabýval kompozicí oratoria Svatá Zdislava, které dokončil v r. 2001 a ze kterého bylo postupně provedeno několik částí, poprvé Finale v roce 1998 (Bohosudov u Teplic).

Dále autor vytvořil Symfonické koledy (1998), Hymnus k Duchu svatému (2005), symfonickou hudbu k filmu Anděl Páně (2005), Snové koledy (2006), Credo fis moll (2006) a dále řadu menších chrámových skladeb. Zakončením trilogie oratorních kompozic má být oratorium Apokalypsa v Kamenické stráni. Taktéž se zabývá instrumentací a úpravami děl pro své vrstevníky (Jaroslav Pelikán, Jaroslav Novák, Radek Baborák, Jean-Gaspard Páleníček, Roman Novotný, Robert Kozánek aj.).

Autor vzhledem ke svému vyhraněnému postoji vůči liberální společnosti a jejím hodnotám nepůsobí v oficiálním hudebním establishmentu, nicméně je jako skladatel a dirigent současnými špičkovými interprety velmi respektován. Velký úspěch zaznamenalo provedení Bokovy Missy Solemnis v newyorské Carnegie Hall v r. 1999. Uznání za jeho činnost na poli chrámové hudby se mu dostalo od papeže Benedikta XVI. (2006).

Milosbok.com