Jana Klusáková

Životopis

V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Vystudovala FF UK (ruštinu a češtinu, pak postgraduálně estetiku). V 60. letech pracovala ve filmovém průmyslu (titulky) a v tehdy populárním programu Československého rozhlasu Mikrofórum měla týdenní desetiminutovku o filmových novinkách. Přispívala do týdeníku Student.

Za normalizace musela v roce 1971 odejít z Ústřední půjčovny filmů, kde pracovala v oddělení propagace, do „svobodného povolání". Dvacet let tlumočila a překládala z ruštiny (Bulgakov, Čechov, Turgeněv, Saltykov-Ščedrin). V roce 1975 strávila pár měsíců v ruzyňské vazební věznici na udání Vladimira Moroze (krycí název akce: Akce Lina). Koncem 80. let zase směla začít pracovat pro rozhlas.

V lednu 1990 tlumočila na přání prezidenta Václava Havla jeho první setkání s Michailem Gorbačovem v Kremlu.

Od roku 1989 píše knižní rozhovory – se sochařem Olbramem Zoubkem, s herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou (nepublikováno na přání Hany Hegerové), se sociologem Fedorem Gálem (1992), psychiatrem Františkem Klátilem, s politiky Petrem Pithartem (1992), Jiřím Dienstbierem (1993), Karlem Schwarzenbergem (1993), Václavem Klausem (1997), Janem Rumlem (1998), Otakarem Motejlem (1999), s malířem Vladimírem Kokoliou.

Od roku 1990 příspívá i do týdeníku Respekt.[1]

Od roku 1995 je redaktorkou ČRo 1, Radiožurnálu (Knihovnička, Kniha týdne, Na scéně, Host Jany Klusákové, Nad věcí).

V roce 1999 byla první předsedkyní správní rady Nadace Open Society Fund Praha.[2]

V roce 2002 jí byla udělena novinářská cena Ferdinanda Peroutky.

Od svých deseti let žije v Praze. Má dva dospělé syny: publicistu Pavla a režiséra Víta.