Franz Hofer se narodil jako Franz Wygand Wüstenhöfer v německém Malstattu (Saarland) v rodině železničního úředníka. V roce 1899 se přesunul do Altenburgu studovat strojírenství, ale není známo, jestli zde nakonec opravdu studoval. Svoji kariéru začal jako divadelní herec a scenárista pro berlínské Zentral Theater v roce 1909. O rok později začal psát scénáře pro filmovou sérii s herečkou Henny Porten a pro režiséry jako Viggo Larsen - DIE SCHWARZE KATZE (1910), nebo Walter Schmidthässler - DAS WEIB OHNE HERZ a DER ZUG DES HERZENS (oba 1912).
Po natočení svého prvního snímku DES ALTERS ERSTE SPUREN (1912-13) pro nově založenou produkční firmu Luna-Film, zrežíroval dále během tří let celkem 25 filmů pro tuto společnost, což je také nejproduktivnější a komerčně nejúspěšnější fáze jeho kariéry. Vzhledem k tomu, že filmy nejen režíroval, ale zároveň i psal, získal kompletní kontrolu nad jejich stylem a obsahem. Jeho kinematografické snahy sahaly od prvních sofistikovaných komedií - HURRA! EINQUARTIERUNG! (1913) a VAMPYRE DER GROSSTADT (1914); po melodramata - KAMMERMUSIK (1915). Často snímky zasazoval do prostředí 1. světové války jako např. WEIHNACHTSGLOCKEN (1914). Ačkoliv byly jeho filmy vystaveny radikální cenzuře odpovídající době, jeho dva snímky DIE SCHWARZE NATTER a DIE SCHWARZE KUGEL ODER DIE GEHEIMNISVOLLEN SCHWESTERN (oba 1913) přispěly k tzv. Sensationfilm, žánru založeném na rychlém spádu, silném eroticismu a explicitnímu násilí, kvůli čemuž se stal hlavním terčem konzervativního reformního hnutí filmařů.
Jelikož si Hofer psal pro své snímky vlastní scenáře, filmoví historici řadí dnes jeho filmy mezi autorské a oceňují tím jeho nezaměnitelný stylistický rukopis, specifický v jeho tvorbě minimálně od roku 1913. Soudě dle 11 dochovaných filmů z let 1912-1916, hlavní formální kvality filmů Franze Hofera lze vidět v nepředvídatelnosti a bizarních zápletkách; extravagantních dekoracích a způsobech svícení, které často zdůrazňovaly ornamentální stíny a pitoreskní siluety; dále komplexní využití symetrických kompozic, vnitřní montáž skrze překrývané pohledy; a nakonec silný emoční zážitek vyvolaný klíčovými záběry a point-of-view střihem, frontálním scénováním a přímým oslovením diváka. Franz Hofer dokázal často ze herců vytáhnout nezapomenutelné herecké výkony, a to převážně u ženských představitelek, jejichž jména jsou již dávno zapomenuta. Za zmínku stojí především mladá Dorrit Weixler, která se díky filmu DAS ROSA PANTÖFFELCHEN stala hvězdou. Účinkovala poté v dalších 10 jeho filmech až do rozchodu s Hoferem a spáchání sebevraždy v prosinci 1916 (ve věku 24 let).
Po roce 1915 natočil desítky snímků pro další produkční společnosti, po roce 1920 si dokonce založil společnost vlastní a natáčel tzv. Sitten Film (filmy o padlých ženách), ovšem jeho sláva postupně opadala. Většina filmů, které natočil ve 20. let, se stala propadáky. V roce 1932 se stal členem NSDAP a natočil svůj poslední snímek DREI KAISERJÄGER (1933). Zemřel pravděpodobně v závěrečných válečných dnech v Berlíně. Ačkoliv byl Hofer znovuobjeven teprve nedávno, je nyní oceňován jako nejvýznamější německý režisér 10. let. Unikátní konstrukce narativu odhaluje dynamické stylistické paradigma radikálně odlišné jak od klasické hollywoodské produkce, tak od velmi často statické a teatrální kinematografie evropské.
jiri "Max-Wesslo" slavik
