foto

Jacques Dumesnil

  • nar. 9.11.1904
    Paříž, Francie
  • zem. 8.5.1998 (93 let)
    Paříž, Francie

Biografie

Francouzský herec Jacques Dumesnil pocházel z Paříže a podle přání otce se měl stát strojním inženýrem. Jacques se ale nadchnul pro herectví a proti vůli rodiny odešel tajně k divadlu, kde se začal prosazovat koncem dvacátých let. Začínal na scénách Théâtre de l′Odéon a Théâtre Pigalle, spolupracoval se slavnými režiséry a svou elegantní vizáž začal brzy uplatňovat i ve filmu.

Jeho debutem před filmovou kamerou byla vedlejší role v melodramatu MŮJ PŘÍTEL VRAH (Mon amant l′assassin, 1931), následovala již větší příležitost v životopisném snímku DANTON (1932), ve hvězdném obsazení se pak objevil v adaptaci osvědčené literární předlohy MAJITEL HUTÍ (Le maître des forges, 1933). Režisér tohoto filmu, slavný Abel Gance, jej pak obsadil do role milánského vévody Sforzy v historickém dramatu LUKRÉCIE BORGIA (Lucrèce Borgia, 1935). Role světáckých aristokratů a elegánů z vyšší společnosti, nezřídka s pochybným morálním profilem, se staly Dumesnilovou doménou. Nutno ale přiznat, že v této poloze nedosáhl významu jiných typově zařazených osobností jako byli Maurice Escande nebo Aimé Clariond, kteří byli o třídu lepšími herci.

V průběhu třicátých a čtyřicátých let odehrál Jacques Dumesnil desítky středně velkých, zřídka i hlavních rolí, většinou byl tím špatným, kdo se ucházel o krásnou ženu v hlavní roli, a musel ustoupit kladnému hrdinovi. Hrál převážně v dramatickém žánru, v jeho filmografii můžeme ale najít i dobově oblíbené komedie, některé filmy z té doby byly uvedeny tehdy i v našich kinech, například adaptace Balzacovy literární předlohy FALEŠNÁ MILENKA (Le fausse maitresse, 1942). Několikrát se před kamerou setkal s Gaby Morlay (ZA FASÁDOU – Derrière la façade, 1939; BÍLÁ KŘÍDLA – Les ailes blanches, 1943).

Kromě filmu se Dumesnil nadále pohyboval i ve světě divadla, ve třicátých letech to bylo hlavně Théâtre de l′Oeuvre. Za války se na dvou filmech podílel také jako výtvarník (DOBRÁ HVĚZDA – La bonne étoile, 1943; MALIBRAN, 1944). Po válce ještě dostal několik hlavních rolí, byly to ovšem nepříliš podařené filmy jako například pokus zvrátit zničenou kariéru zprofanované hvězdy Mireille Balin, s níž vytvořil ústřední dvojici v melodramatu POSLEDNÍ PROJÍŽĎKA (La derniere chevauchée, 1948). Naopak lepší příležitostí pro něj byla historická postava zavražděného novináře z 19. století v mezinárodně oceněném filmu FARMA SEDMI HŘÍCHŮ (La ferme des sept péchés, 1949).

Vedlejší role odehrál Jacques Dumesnil také v několika italských filmech, za připomenutí stojí melodramatický příběh mladé jeptišky a jejího snoubence ANNA (1951) v režii Alberta Lattuady, který jen v Itálii vidělo v kinech deset miliónů diváků. V několika dodnes známých historických filmech pak ztvárnil vedlejší role skutečných i smyšlených osobností, například v režii Sachi Guitryho (NAPOLEON – Napoléon, 1955; KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1956). Z jeho divadelních aktivit připomeňme angažmá v Comédie Française, kde hrál v Molièrově Misantropovi. Vydržel zde ale jenom dva roky (1958-1960), podle vlastních slov sem přišel příliš starý na to, aby byl ochoten akceptovat zkostnatělé tradice a rituály této nejstarší francouzské divadelní scény.

Z jeho posledních filmů připomeňme komedii MÁ MĚ RÁD, NEMÁ MĚ RÁD (En effeuillant la marguerite, 1956), kde byla jeho dcerou Brigitte Bardot, později pak zaujal menší rolí umírajícího mafiána v komedii POVEDENÍ STREJCOVÉ (Les tontons flingueurs, 1962). Výjimečně se věnoval také dabingu a ve dvou amerických filmech namluvil Charlieho Chaplina. Od konce šedesátých let se Jacques Dumesnil objevoval pouze v televizi, kde opět ve formátu seriálů hrál několikrát historické osobnosti. Hlavní roli starého vévody hrál v seriálu AU PLAISIR DE DIEU (1978) a tato jeho poslední významnější práce mu vynesla oblibu u diváků i televizní cenu Sept d′or (1978).

Krátce nato ukončil Jacques Dumesnil své aktivity v televizi i v divadle a odešel do soukromí. Zemřel ve městě Bron v jižní Francii 8. května 1998 ve věku 93 let.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Host

TV pořady

1976 La nuit des Césars (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace