foto

Franca Valeri

  • nar. 31.7.1920
    Milano, Lombardy, Itálie
  • zem. 9.8.2020 (100 let)
    Roma, Lazio, Itálie

Biografie

Franca Valeri, vlastním jménem Alma Franca Maria Norsa, se narodila v Itálii 31.července 1920 v Miláně. V rodokmenu rodiny se již jedna herečka objevila a to Fanny Norsa, která žila v osmnáctém století.

Maminka Francy byla ženou v domácnosti a byla katolička. Otec byl průmyslník židovského původu. Matka nebyla příliš oblíbena v otcově rodině a teprve po narození prvního potomka byla „vzata“ u tchýně na milost. Franca je druhorozeným dítětem. Rasové zákony z roku 1938, stejně jako u všech ostatních italských židů, znamenaly pro rodinu Norsa zbavení některých základních práv a období druhé světové války nebylo pro rodinu jednoduchým obdobím.

Francouzský básník a kritik Paul Valéry se stal pro Francu podnětem pro přijetí uměleckého jména Valeri a to hned na počátku své kariéry v 50.letech minulého století. Svoji kariéru začala v rozhlase, kde vytvořila postavu Signorina Cesira" and "Signora Cecioni" v pořadu IL ROSSO E IL NERO. Zde se tvořila generace herců „italské komedie“. Její postava Cesiry přechází postupně z rozhlasu i do televize. Stává se „noblesní dámou“ jako současný portrét pokrytectví buržoazie.

Její divadelní debut byl v roce 1950 v divadle Il Teatro dei Gobbi (společně s Alberto Bonuccim a Vittorio Capriolim, který se později stal jejím manželem). Jednalo se o série satir současné společnosti. Ve stejném roce debutovala i ve filmu v roli Mitzy ve snímku LUCI DEL VARIETA. Jednalo se o film Alberto Lattuady a Federica Felliniho (u něj to byl režijní debut). Následují snímky jako ZNAMENÍ VENUŠE (Il segno di Venere) – 1955, zde hraje roli Cesiry po boku Sophie Loren, nebo BIGAMISTA (Il Bigamo) s Marcellem Mastroiannim – 1957 zde jako Isolina Fornaciari. Velmi úspěšná je komedie JÁ, JÁ, JÁ…. A TI DRUZÍ, kde si zahrála novinářku a film se jen hemží italskými hereckými osobnostmi typu Gina Lollobrigida, Silvana Mangano, Marcello Mastroianni, Vittorio de Sica a další.

Ve filmech dostávala Franca Valeri hlavně vedlejší role ošklivek, nešťastných služek, či žen hledající muže. Ve filmu se zatím naposledy objevila roku 2003 ve snímku TOSCA E ALTRE DUE jako Emilia. Za tuto roli byla v roce 2004 nominována na Stříbrnou stuhu za nejlepší ženský herecký výkon. Známá je její spolupráce s italskou televizí, kde podílela v režii Antonello Falqui na pořadech STUDIO UNO (1966), SABATO SERA (1967), ale i na mnoha dalších – STUDIO 80 (1980), CIPRIA (1982) nebo MAGAZINE 3 (1993).

V osmdesátých a devadesátých let minulého století hrála Franca v sérii úspěšných reklam pro Pandoro Melegatti, které byly vysílány po dobu několika let (jednalo se o reklamy k cukrářským výrobkům pro vánoční svátky). Franca je také autorkou úspěšných komedií jako třeba LINA E IL CAVALIERE, nebo se podílela například na scénářích filmů ZNAMENÍ VENUŠE (Il segno di Venere) – 1955, LEONI AL SOLE – 1961, nebo PARIGI O CARA – 1962 . Franca je autorem tří knih: Questa qui, quello la, Animali e altri attori a Tragedie da ridere. V prosinci roku 2010 Franca Valeri vydala autobiografickou knihu „Bugiarda no“, stostránkový příběh jejího života.

Přes své stáří a nemoc, kterou skýtá Parkinsonova choroba, je Franca stále velmi aktivní na italském divadelním jevišti. Ještě v období 2005-2006 vystupovala s vlastním monologem LA VEDOVA SOCRATE. V lednu 2011 se Franca objevuje na scéně del Teatro Valle di Roma ve hře NON TUTTO E RISOLTO (komedie režiséra Giuseppe Marini) a ve stejný rok přichází pod její režisérskou taktovkou hra LA BRUTTINA STAGIONATA. Franca je také velkým milovníkem opery a ve své dlouhé kariéře se rovněž věnuje režii opery.

Manželem Francy byl po dobu téměř tří desetiletí do roku 1974 Vittorio Caprioli (15.8.1921-2.10.1989). Roku 1974 se rozvedli a Franca žije nyní sama a je bezdětná.

Dvakrát byla také vyznamenána řády republiky. 21.února 2001 to byla Zlatá medaile za zásluhy v umění a kultuře (Medaglia d'oro ai benemeriti della cultura e dell'arte) a 22.února 2011 pak z iniciativy prezidenta republiky Velký kříž za zásluhy Italské republiky (Dama di gran croce dell'Ordine al merito della Repubblica italiana).

Nyní žije v Římě a s ní její tři kočky Arturo, Lola a Roro. V její vile v Trevignanu zase byli dva psi Carlotto a Norina. Jména všech zvířat byla vybrána z repertoáru Giuseppe Verdiho. Ve volném čase se Franca ráda věnuje zvířatům a samozřejmě psaní. Franca byla přezdívána „Nostra signora delle belle maniere nella brutta società”, tedy něco jako „Panna Marie slušnosti ve špatné společnosti“.

Franca Valeri zemřela v tichosti ve svém domě v Římě ráno 9. srpna 2020, tedy jen několik dní po oslavě svých 100. narozenin.

Petr "Hennes" Hennebichler

Scenáristická filmografie

TV seriály

1974 Sì vendetta (TV seriál)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky