Slavný spisovatel, producent a režisér Darryl Francis Zanuck se narodil 5.9.1902 ve městě Wahoo v Nebrasce. Jeho otec byl nočním hlídačem v jediném místním hotelu, matkou dcera jeho majitele. Rodiče se o syna nestarali, otec byl alkoholik, matka často střídala partnery. Když bylo Darrylovi 13 let, nechali ho na pospas světu úplně.
V 15 nastoupil do americké armády a za první světové války bojoval v Belgii. Později se živil jako ocelářský dělník, profesionální boxer nebo polír v továrně. Začal však také psát. Nejdříve do místních časopisů, později zkusil napsat scénář. Seznámil se s Irvingem Thalbergem, producentem a režisérem, který stál u zrodu slavných hollywoodských studií a dostal svou šanci. Do velkého světa filmu mu otevřela dveře práce na populárním seriálu Rin Tin Tin.
Darryl psal pod různými jmény pro různá studia. Roku 1925 začal filmy i produkovat a podílet se na režii. Největšího úspěchu dosáhl u Warner Bros, kde se ve svých 23 letech stal šéfem produkce. Proslavil se filmy jako The Jazz Singer (1927), The Public Enemy (1931) nebo I Am a Fugitive from a Chain Gang (1932). Když se roku 1933 ujistil, že pro Warnery nebude nikdy víc než jen zaměstnancem, odešel.
Protože si velmi zakládal na nezávislosti (i finanční), založil nakonec studio vlastní, 20th Century Pictures. Po bankrotu studia Fox roku 1935 je Zanuck se společníky koupil a vzniklo 20th Century-Fox. V té době již byl velmi známý, proto poměrně snadno získával kontrakty na filmy jako How Green Was My Valley (1941), The Grapes of Wrath (1940) nebo Twelve O'Clock High (1949). Do 50. let celou společnost řídil. Postupně však jeho vliv klesal. Produkoval sice i oskarový film All about Eve (1950), jeho obsazení i další důležitá rozhodování šla ale zcela mimo něj. S tím samozřejmě nesouhlasil.
V polovině 50. let Zanuck, znechucený věčnou kontrolou a omezováním ze strany společníků, opustil svou ženu a odjel do Evropy, kde se chtěl stát skutečně nezávislým. Do filmů obsazoval své mladé milenky, jejichž herecké kvality nebyly valné, což vyvolalo nejeden skandál. To však nebyl jediný důvod jeho skepse. Musel se vyrovnávat s novou konkurencí, kterou byla televize, problém pro všechna filmová studia. Sám roky 1955-61 označil jako ztracený čas. Po úspěchu filmu The Longest Day (1962), který produkoval jako nezávislý, byl Zanuck diskrétně požádán vedením, aby se k 20th Century-Fox vrátil.
The Longest Day byl však Zanuckovým posledním velkým úspěchem a vlastně přispěl i k pádu 20th. To, co mohlo být triumfálním návratem ztraceného syna, se stalo tragédií v řeckém stylu. Důvod se jmenoval Cleopatra (1963). Zanuck zřejmě ne zcela pochopil situaci, ve které se studio nacházelo a do jisté míry způsobil, že se rozpočet na slavné historické drama dostal brzy mimo kontrolu. Prosadil svého syna Richarda do vedení produkce a studio se ocitlo na celé desetiletí na pokraji krachu. Jako správný hráč sice Zanuck později vsadil všechno, filmy jako Doctor Dolittle (1967), Star! (1968) nebo Tora! Tora! Tora! (1970) ale příliv peněz nepřinesly. Měsíc po premiéře posledního z nich bylo rozhodnuto. Zanuck musí 20th Centrury-Fox opustit. To se také v květnu 1971 stalo. V 70. letech se u něj plně rozvinula Altzheimerova choroba. Daryl F. Zanuck zemřel 22.12.1979 v Palm Springs na následky zápalu plic.
Jeho žena Virginia Fox, kterou si vzal v roce 1924, byla herečkou, ale hlavně dcerou majitele stejnojmenného filmového studia. Měli spolu 3 děti, dcery Darrilyn (*1931), Susan (*1933) a syna Richarda (*1935). Od roku 1956 žila rodina odděleně.
Zajímavosti: Produkoval film Gentleman´s Agreement (1947), jeden z první filmů o antisemitismu, ačkoli sám nebyl žid. V roce 1924 dostal od Warner Bros. za Rin Tin Tina necelých 500 dolarů týdně. Koncem r.1925 byl jeho týdenní plat přes 5000 dolarů. Stejně jako Charlie Chaplin měl ve své koupelně vedle pracovny velký slovník. K němu se často vracel, když hledal slova pro své psaní. Se svou ženou se nikdy nerozvedl. Virginia o rozvod také nepožádala. Až do své smrti r. 1982 si ponechala Zanuckovo jméno a žila sama v jejich domě v Palm Springs. Od r.1956 se téměř nestýkali a vrátili se k sobě až v době kritického zhoršení manželova zdraví. Film The Longest Day se stal inspirací pro pozdější velmi úspěšné drama Saving Private Ryan (1998). Za svou práci byl Zanuck dvakrát nominován na Oskara (G-Man, 1935 a The Longest Day, 1962). R. 1954 získal prestižní cenu Cecila B. DeMilla a několik dalších cen a nominací.
