foto

Gianna Maria Canale

  • nar. 12.9.1927
    Reggio di Calabria, Itálie
  • zem. 13.2.2009 (81 let)
    Florencie, Itálie

Biografie

Podle názoru odborníků nebyla Gianna Maria Canale nijak dobrou herečkou, nelze jí ale upřít, že během dvaceti poválečných let se stala hvězdou historického a dobrodružného žánru, v řadě italských nebo francouzských filmů jsme ji mohli vidět i u nás, na její kariéru u filmu měl zásadní podíl její manžel, režisér Riccardo Freda (1909-1999). Gianna Maria Canale pocházela z rodiny drobného živnostníka a narodila se na nejjižnějším cípu Itálie v Reggio di Calabria. Její otec vlastnil krejčovský salón, rodina měla původ v Řecku. Gianna Maria studovala církevní gymnázium, do jejího života zásadním způsobem vstoupila účast v soutěžích krásy.

V roce 1947 zvítězila v soutěži Miss Florencie, druhé místo pak získala v klání Miss Itálie. Dodejme, že z ročníku Miss Itálie 1947 se proslavilo více dívek - na prvním místě tehdy byla Lucia Bosé, čtvrtou příčku obsadila Eleonora Rossi Drago, největší slávy ale dosáhla tehdy třetí Gina Lollobrigida. Ještě před soutěží se Gianna Maria objevila v adaptaci Puškinovy literární předlohy DUBROVSKIJ (Aquila nera, 1946) v režii Riccarda Fredy. Po úspěchu v soutěži Miss byla pozvána na kamerové zkoušky do filmových studií Cinecitta a opět pod Fredovým režijním vedením hrála velkou roli hraběnky Lehmannové ve filmové epizodě ze života slavného svůdníka Casanovy TAJEMNÝ RYTÍŘ (Il cavaliere misterioso, 1948). Po boku Carla Ninchiho pak vytvořila hlavní ženské role v dalších filmech HRABĚ UGOLINO (Il conte Ugolino, 1949) a D'ARTAGNANŮV SYN (Il figlio di d'Artagnan, 1950), v obou opět v režii Riccarda Fredy.

Není přesně známo, kdy se Gianna Maria Canale za Riccarda Fredu provdala, stalo se tak ale v Brazílii, kde koncem čtyřicátých let spolu pracovali na dvou filmech. Po návratu do Itálie začala Gianna Maria Canale točit i s jinými režiséry, připomeňme alespoň mimořádně úspěšnou parodii TOTÒ LE MOKO (1949), v níž byla partnerkou legendárního italského komika Totò. K mezinárodnímu zviditelnění jí pomohla vedlejší role v americkém válečném filmu RISKUJ VŠECHNO! (Go For Broke!, 1951) spolu s fotografií na titulní straně časopisu Life. Ke spolupráci ji začali zvát i francouzští filmaři a ženský prvek například zastoupila v dobrodružném filmu POPLACH NA JIHU (Alerte au sud, 1953) natáčeném v Maroku. Skutečné historické osobnosti pak ztvárnila ve francouzských životopisných filmech MADAME DU BARRY (1954, role vévodkyně de Grammont) nebo NAPOLEON (1955, postava kněžny Pauliny Borghese).

Kromě uvedených filmů nadále točila hlavně se svým manželem Riccardem Fredou, který jí poskytl velkou příležitost v antickém velkofilmu THEODORA, CÍSAŘOVNA BYZANTSKÁ (Teodora, imperatrice di Bisanzio, 1954) nebo v hororu UPÍŘI (I vampiri, 1956). Právě při natáčení UPÍRŮ však došlo k rozepři a nakonec i rozchodu s Fredou. Jestliže mu Gianna Maria mohla být vděčná za svůj úspěšný počátek filmové kariéry před deseti lety, nyní již byla nezávislou a samostatnou osobností, bulvární média s gustem informovala například o tom, že i po rozchodu s Riccardem Fredou obývala luxusní čtrnáctipokojovou vilu v Římě.

Na přelomu 50. a 60. let se Gianna Maria Canale stala jednou z tváří žádaného žánru sandálu a meče a hrála postavy královen či jinak vysoce postavených žen antické mytologie, například v režii G. Brignone (OTROCI Z KARTÁGA - Le schiave di Cartagino, 1956), Pietra Francisciho (HERKULES - Le fatiche di Ercole, 1958) nebo Sergia Corbucciho (MACISTE PROTI UPÍRŮM - Maciste contro il vampiro, 1962). Připomeňme ale také postavu ruské carevny Alexandry, již ztvárnila v ambiciózním výpravném snímku RASPUTINOVY NOCI (Les nuits de Raspoutine, 1961) francouzského režiséra Pierra Chenala. Našim divákům je Gianna Maria Canale nejvíce známá jako intrikánská kněžna Fausta Borgia ve filmu RYTÍŘ DE PARDAILLAN (Le chevalier de Pardaillan, 1962). Tady hrála s francouzskými herci Gérardem Barrayem a Michèle Girardon, s nimiž se o rok později setkala také ve filmu SCARAMOUCHE (La máscara de Scaramouche, 1963).

V roce 1964 byla Gianna Maria Canale vážně zraněna při autonehodě; z těžkých zdravotních komplikací, které zasáhly i obličej, se sice zotavila, ale z vlastního rozhodnutí ukončila svou hereckou kariéru a došla k závěru, že nejlépe bude, když divákům zůstane zachována její krásná tvář zachycená v bezmála padesáti filmech. Odešla do soukromí a žila v naprostém ústraní u severního pobřeží Itálie na malém ostrově Giannutri, který si zamilovala již v mládí. Na veřejnosti již nikdy nevystupovala a zemřela v zapomnění ve Florencii 13. února 2009 ve věku 81 let.

Pavel "argenson" Vlach