Reklama

Reklama

Bella Starace Sainati

Bella Starace Sainati

nar. 02.06.1878
Neapol, Itálie

zem. 04.08.1958 (80 let)
Bologna, Itálie

Biografie

Italská divadelní herečka Bella Starace Sainati se před kamerou začala prosazovat až v šedesáti letech, pak ale odehrála středně velké role starších žen ve více než čtyřiceti filmech. Narodila se v Neapoli a pocházela z rodiny právníka, absolvovala učitelský ústav, v sedmnácti letech ale zároveň začala studovat herectví. Ještě koncem 19. století se stala profesionální herečkou, vystřídala postupně několik divadelních společnosti, působila mimo jiné ve společnosti Ermeta Zacconiho (1900-1905).

V Zacconiho souboru se seznámila s hercem Alfredem Sainatim (1868-1936), za nějž se provdala a od té doby užívala příjmení Starace Sainati. Po roce 1905 absolvovala dlouhé a úspěšné turné po jižní Americe, v roce 1908 pak její manžel založil vlastní divadelní společnost. Před filmovou kamerou stála poprvé již v roce 1911, po první světové válce natočila tři filmy s režisérem Amletem Palermim, ale její participace na němé éře italské kinematografie je bez významu.

Právě Amleto Palermi ji znovu přivedl k filmu až koncem třicátých let, kdy již ukončila aktivity na jevišti. V letech 1938-1940 hrála v pěti Palermiho filmech, v nichž ztvárňovala matky hlavních hrdinů (DVĚ MATKY - Le due madri, 1938; NEAPOL NIKDY NEUMÍRÁ - Napoli che non muore, 1939), během války ji čtyřikrát ke spolupráci přizval také Carmine Gallone (PRVNÍ LÁSKA - Primo amore, 1940; TAJNÁ MILENKA - L'amante segreta, 1941). Některé filmy z té doby byly uvedeny i v českých protektorátních kinech, například detektivka POLICEJNÍ INSPEKTOR VARGAS (L'ispettore Vargas, 1940) nebo SMĚJ SE, PAŇÁCO (Ridi pagliaccio, 1943).

Vedle postav matek a tetiček hrála Bella Starace Sainati také staré šlechtičny nebo jeptišky, ne všechny filmy oplývaly vysokými kvalitami, ale některé z nich značně převyšovaly dobový průměr. Jenom za války natočila přes dvacet filmů, z roku 1945 připomeňme ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1945) režiséra Alessandra Blasettiho, v němž doplnila hvězdnou přehlídku hereček mladších generací. Po válce se Bella vrátila i k divadlu a hrála například v představeních Tereza Raquinová (1946) nebo Dům Bernardy Alby (1947), příležitostně stála na jevišti ještě počátkem 50. let.

Z její pozdní práce pro film připomeňme francouzsko-italské drama SPÍŠ PROJDE VELBLOUD (È più facile che un cammello, 1950) režiséra Luigi Zampy, v němž ztvárnila tetu hlavní hrdiny Carla (Jean Gabin). Ve filmu NEVINNÍ MUSEJÍ PLATIT (Gli innocenti pagano, 1951) byla bytnou Lídy Baarové. Na stříbrném plátně se objevila naposledy jako jeptiška v dramatu VÍR (Vortice, 1955). Poté se stáhla do ústraní a zemřela v penziónu pro staré umělce v Bologni 4. srpna 1958 ve věku 80 let.

Pavel "argenson" Vlach

Ovládací panel

Reklama

Reklama