foto

Olga Scheinpflugová

  • nar. 3.12.1902
    Slaný, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 14.4.1968 (65 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Olga Scheinpflugová se narodila 3. prosince 1902 ve Slaném do umělecké rodiny. Jejím otcem byl dramatik, spisovatel a redaktor Karel Scheinpflug (1869 – 1948) a bratrem spisovatel a právník Karel Scheinpflug (1899 – 1987). Studovala gymnázium a obchodní školu. Uměleckému zázemí se jí tedy dostalo už odmalička a v sedmnácti už hrála jako ochotnice v ochotnických spolcích ve Slaném.

Divadelní praxi, kterou nejdříve soukromě studovala u herečky Národního divadla Marie Hübnerové (1918 – 1920), zahájila ve Švandově divadle (1920 – 1922) a poté v Divadle na Vinohradech (1922 až 1929). Svou uměleckou dekádu ukončila doživotním angažmá v pražském Národním divadle (1929 až 1968). Toto angažmá však na několik měsíců přerušila v roce 1930 a z politických důvodů byla propuštěna od 31. července 1944 do 1. února 1946.

Zpočátku Olga Scheinpflugová hrála mladé půvabné a temperamentní úlohy, zobrazovala ženskost plnou rozporů, ale se smyslem pro humor, cit a tragiku, které se snažila odjímat zbytečný patos. Její postavy měli poezii, ale zároveň byly plné civilního a realistického herectví. Sama herečka ctila vize režisérů (nejčastěji spolupracovala s Janem Borem, K. H. Hilarem, Jiřím Frejkou, Karlem Dostalem, Otomarem Krejčou či Alfrédem Radokem), ale k roli stále přistupovala individuálně. Vyvinula se z ní uznávaná a velká herečka, která vrcholu své tvorby dosáhla po okupaci ve velkých tragických a dramatických úlohách ze světového repertoáru, kterým vtiskla svůj intelekt, zkušenosti a velký talent.

Z významných inscenací si uveďme: „Sen noci svatojánské“, „Zločin a trest“, „Smutek sluší Elektře“, „Svatá Jana“, „Romeo a Julie“, „Macbeth“, „Paní studánka“, „Tři sestry“, „Višňový sad“ apod. Hrála ve všech svých hrách a ve hrách svého manžela („Matka“, „Loupežník i „Bílá nemoc“). I její domovské divadlo uvedlo několik jejích her („Houpačka“, „Láska není všecko“ apod.). Několikrát hostovala (např. roku 1934 v Bělehradě, za okupace na venkově a v letech 1946 a 1968 ve Vinohradském divadle).

Český film této veliké dramatické herečce poskytl pouze málo příležitostí. Její dva první snímky se ani nedochovaly. Debutovala ještě v Kvapilově němém filmu ZLATÝ KLÍČEK (1922) podle námětu Karla Čapka jako Sejkorova (Alexander Třebovský) dcera Olga a ve zvukovém období hrála prvně v roce 1931 v roli Heleny Leeové v Borově dramatu ŽENA, KTERÁ SE SMĚJE natáčeném ve francouzských ateliérech Gaumont. Tím její filmová kariéra nadlouho ustala. Prý nebyla pro filmaře dostatečně hezká.

Až 60. léta ji přivedla opět do filmových ateliérů, kde na stárnoucí herečku čekalo několik větších nabídek. Sehrála sousedku Veselou v Machově TCHYNI (1963), bytnou ve Schormově dramatu KAŽDÝ DEN ODVAHU (1964), vetešnici Alžbětu Severýnovou a majitelku uzenářství v povídkovém filmu ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964) Jiřího Krejčíka a učitelku hudby v dramatu …A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964) Zdeňka Brynycha. Ve filmu KONEC SRPNA V HOTELU OZON (1966) namluvila jen hlavní roli staré ženy (Beta Poničanová).

Kinematografii obohatila více svými divadelními hrami (OKÉNKO 1933 a DNES NEORDINUJI 1948, MADLA Z CIHELNY 1933, ANDULA VYHRÁLA 1938) a původními náměty (ŠVADLENKA 1936, DOBŘE SITUOVANÝ PÁN 1939 a SOBOTA 1944) z nichž vznikly úspěšné filmy. Československá televize nabídla Scheinpflugové pár rolí v televizních inscenacích (př. MATKA RIVA, JEJICH DEN, RADĚJI POTMĚ, OKÉNKO) a titulní úlohu v Dietlově desetidílném seriálu ELIŠKA A JEJÍ ROD (1966). Umělkyně spolupracovala také s rozhlasem („Místopis srdce“ či „Pohádka ptačí“).

Do dějin české kultury se však natrvalo zapsala ne svým herectvím, ale svým tříletým (1935 – 1938) manželstvím s předním českým spisovatelem a dramatikem Karlem Čapkem (1890 – 1938), který plně ovlivnil její smýšlení a umělecký růst. Po otci zdědila i spisovatelské nadání. Sama Scheinpflugová byla autorkou 16 románů, 10 knih, 7 básnických sbírek, 10 divadelních her a 6 zrealizovaných z 12 filmových námětů a psala též do „Lumíra“ a „Národních listů“. Své vzácné vzpomínky uchovala do románu „Český román“ (1946) a biografie „Byla jsem na světě“ (1988). Za výkon v divadelní hře „Žena, která si koupila muže“ získala Státní cenu (1930) a po válce tituly Zasloužilé (1953) a Národní umělkyně in memoriam (1968). Olga Scheinpflugová zemřela 13. dubna 1968 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Filmy

1968 Jegor Bulyčov (TV film)
1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV film)
Raději potmě (TV film)
1966 Konec srpna v hotelu Ozon
1965 Kůzlátka otevřete... (TV film)
1964 A pátý jezdec je Strach
Každý den odvahu
Čintamani & podvodník
1963 Ohnisko nenávisti (TV film)
Putování Simona Mac Keevera (TV film)
Tchyně
1962 Jejich den (TV film)
Pozdní láska (TV film)
1955 Matka Riva (TV film)
1931 Žena, která se směje
1922 Zlatý klíček

TV seriály

1966 Eliška a její rod (TV seriál)
Staročeši proti Mladočechům (E09)
Živelní pohroma (E08)
Utopenec (E07)
další epizody (9)
1964 Shakespearovské monology (TV seriál)

Dokumentární

2002 Spravedlnosti času... (TV film) - a.z.
Příběhy slavných (TV seriál) - a.z.
Byla jsem na světě (S03E10) - a.z.
1964 Romeo a Julie 63
1963 Hugo Haas v Praze (TV film)

Spisovatelská filmografie

Filmy

2001 Karlínská balada (TV film) - kniha
1939 Dobře situovaný pán - kniha
1938 Andula vyhrála - povídka
1936 Švadlenka - kniha

Scenáristická filmografie

Filmy

1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV film) - divadelní hra
1948 Dnes neordinuji - divadelní hra
1933 Madla z cihelny - divadelní hra
Okénko - divadelní hra

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace