foto

Dirk Bogarde

  • nar. 28.3.1921
    Hampstead, Londýn, Anglie, Velká Británie
  • zem. 8.5.1999 (78 let)
    Londýn, Anglie, Velká Británie

Biografie

Tento 174 cm vysoký britský všestranný umělec /přezdívaný ve své době též jako britský Rock Hudson/, vlastním jménem Derek Jules Gaspard Ulric Niven van den Bogaerde se narodil v časných ranních hodinách dne 28.3.1921 na londýnském předměstí Hampstead v Anglii, Velká Británie. Byl nejstarším synem uměleckého kritika holandského původu Ulrica Van den Bogaerda a skotské herečky Margaret Nivenové /Dirk měl ještě mladší sestru Elizabeth a mladšího bratra Garetha/. Malý Derek Bogaerde byl vychován v rodinném domě v Sussexu s jeho sestrou Elizabeth a jeho chůvou jménem Lally. Vystudoval výtvarné umění na Královské umělecké škole (Royal College of Art), ale táhlo ho to k herectví, ač jeho otec si velmi přál, aby Dirk po něm převzal jako jeho nejstarší syn jeho povolání kritika a novináře a pokračoval dál v této práci. Dirk se i přes velký odpor svého otce zapsal jako student herectví, ač byl v té době prý jeho herecký talent nepříliš oslnivý. Poté začínal jako jevištní scénograf, až na konci 30. let se dopracoval k několika menším divadelním rolím /na divadle získal přezdívku Idol Odeonu/ a k účinkování v komparsu jednoho filmu. Po vypuknutí války narukoval s hodností důstojníka ve svých 24 letech k letecké rozvědce, s níž se dostal až do východní Asie. Tam na bojišti zpracovával svoje negativní zážitky např. tím, že psal básně s válečnou tématikou či na stejnou tématiku kreslil obrazy. I ve válečné vřavě opět získal svou další přezdívku a to: Pip/Pippin. Válku opustil s hodností majora. Během války byl vyznamenán celkem sedmi medailemi.

Otřesený zážitky z 2. sv. války se vrátil zpět k hraní. Ač se dostavily první pochvalné recenze z jeho divadelní herecké kariéry, Dirk měl však nechuť k hraní a jeho agent ho musel prý nutit, aby se nevzdával a pokračoval v této profesi. Dirk poslechl jeho slova a podepsal v následujích letech smlouvu s jistou filmovou společností Rank, v jejíchž filmech hrál po dobu dalších 14 let, samozřejmě že i role hlavní, což mu přispělo k celosvětové popularitě. Hrál hlavní roli zabijáckého policisty např. ve filmu THE BLUE LAMP (1950), což byl neúspěšnější britský film roku 1950. Poté pokračoval v jeho práci na divadle, avšak velký tlak ze strany jeho nadřízených a až téměř fanatický zájem fanoušků, kteří na něj pokřikovali i během hraní na jevišti jej velmi znervózňovali, navíc trpěl před nimi velkou trémou. Ke konci 50. let nadobro opustil divadelní prkna, ač dostával od divadel atraktivní nabídky a vrátil se k filmové práci.

Nebyly to kupodivu dramata co jej proslavili, nýbrž komedie. Díky sérii čtyř komedií z lékařského prostředí kde hrál hlavní roli mladého a přitažlivého doktora Simona Sparrowa se stal nejpolulárnějším britským hercem 50. let. Jednalo se o filmy DOKTOR V DOMĚ /Doctor in the House, r. 1954/, DOKTOR NA MOŘI /Doctor at Sea, r .1955/, DOKTOR HLEDÁ MÍSTO /Doctor at Large, r. 1957/ a DOKTOR V NESNÁZÍCH /Doctor in Distress, r. 1963/. Dirk však hrál i dramatické role, jako např. ve filmu SLUHA /r. The Servant/, kde hrál zkorumpovaného komorníka svému slabošskému pánovi, kterého hrál James Fox. Na počátku 60. let se pokusil prorazit v Hollywoodu, avšak tento pokus skončil fiaskem a Dirk Bogarde se Hollywoodu dlouho vyhýbal a ani ho nikdy vlastně nedobil. Ač byl velmi populární a úspěšný hlavně na evropském kontinentu, Dirka jeho polularita ničila, cítil se osamělý. Jeho milostný život nebyl šťastný. Prožil sice v mládí několik nahodilých pletek, ale opravdově se zamiloval až do své herecké kolegyně Capucine /*1928 - + 1990/ kterou si plánoval vzít, tato herečka jež trpěla bipolární poruchou však byla bisexuálního zaměření s větším zaměřením na ženy. Nakonec se nevzali, ale vztah pokračoval dlouhodobě v přátelském duchu. Capucine byla prý Dirkovou jedinou vážnou známostí, ač byl neustále obklopovaný a obdivovaný ženami, spřízněnou duši z jejich řad k sobě nikdy nenašel.

V časných 60. letech, Dirk Bogarde odmítal pokračovat v natáčení ryze komerčních filmů. V roce 1961 se objevil ve filmu OBĚŤ /Victim/, což byl velký životní hazard. Hrál homosexuálního právníka Melvilla Farra, což byl velmi tématicky odvážný počin ve své době. Film velmi pobouřil veřejnost a vedli se četné diskuze o homosexualitě, někteří fanoušci se Dirkovi odcizili, avšak Dirk byl na tuto roli a film velmi hrdý. Dirkovi bylo toto téma asi více než bližší, ač nikdy veřejně nepřiznal svou údajnou homosexuální orientaci, měl dlouhodobý vztah se svým manažerem Anthonym Forwoodem. Roku 1968 se spolu odstěhovali do svého sídla v jižní Francii. Tam se Dirk věnoval jak své herecké práci, tak také práci spisovatele a scénáristy. Na svém sídle pořádal často Dirk setkání se svými přáteli a rodinou, podnikali vyjížďky na koni či pěší procházky po okolí, Dirk byl dokonce známý mezi svými přáteli svým kulinářským uměním, často a rád vařil a dokonce sestavoval svoje vlastní recepty. Málokdo o tomto herci možná ví, že trpěl vzácnou poruchou, kdy v ručně psaných dopisech komolil různě psaná slova. Měl jistý odpor k tehdejší mládeži, kritizoval jí za špatné a neslušné chování, nevzdělanost a jiné věci. Byl milovníkem tzv. staré Anglie, když se v 80. letech vrátil se svým přítelem zpět do rodné Velké Británie, kritizoval novodobou Anglii i její obyvatelstvo, tato země mu přišla v morálním i kulturním úpadku . Jeho přítel Anthony onemocněl v 80. letech rakovinou, Dirk se o něj obětavě staral až do jeho smrti v r. 1988, kdy Anthony ve Velké Británii zemřel.

Dirk Bogarde natočil mnoho kvalitních filmů, za jejichž role v některých z nich dostal i ocenění. Například oceňovaný film DRAHOUŠEK /Darling, r. 1965/, kde mu partnerku hrála Julie Christie a Dirk jejího věčně opuštěného manžela, film NEHODA /Accident, r. 1967/ amerického režiséra Josepha Loseyho, vyhoštěného z Hollywoodu pro jeho pokrokové názory. Dále následovalo válečné drama SOUMRAK BOHŮ /The Damned, r. 1969/, či muzikál JAKÁ TO ROZKOŠNÁ VÁLKA /Oh! What a Lovely War, r. 1969/. Ač dle některých filmových kritiků spíše Dirkovo herecké schopnosti od 70. let stagnovaly, není tomu úplně tak. Natočil např. oceňované drama SMRT V BENÁTKÁCH /Morte a Venezia, r. 1971/, či jeden z nejlepších válečných filmů všech dob dle skutečných válečných událostí z 2. sv. války PŘÍLIŠ VZDÁLENÝ MOST /A Bridge Too Far, r. 1977/, kde si zahrálo spoustu velmi dobrých oskarových herců. Dirk v 70. letech už nenatáčel tolik filmů, poněvadž se věnoval další své profesi na svém francouzském sídle a to psaní. Až do své smrti vydal devět autobiografických knížek (mj. A Postillion Struck by Lightning , r. 1977; Snakes and Ladders, r. 1978; An Orderly Man, r. 1983) a šest románů (mj. A Gentle Occupation, r. 1980; Voices in the Garden, r. 1981; West of Sunset, r. 1984). K herecké profesi se vracel jen příležitostně. Jeho posledním filmem bylo francouzské drama ČAS NOSTALGIE /Daddy Nostalgie, r. 1990/.

Od konce 80. let se stal Dirk Bogarde po smrti svého přítele více samotářským, uzavřel se před světem. Ač občas objížděl různé festivaly a dokonce na některých byl i jejich prezidentem, objevoval se na veřejnosti méně a méně. Roku 1992 byl povýšen královnou Alžbětou II. za svou celoživotní práci do šlechtického stavu. Byl také velkým zastáncem a přívržencem tzv. eutanázie /dobrovolná smrt nevyléčitelně nemocných/, jejíž myšlenku velmi vydatně až do konce svého života podporoval. Roku 1996 dostal mrtvici, po které zůstal částečně ochrnutý. Dokázal se ale až do té míry zotavit, že byl schopný žít sám a soběstačně ve svém londýnském bytě v Chelsey. Nicméně v květnu r. 1998 si zažádal o ošetřovatelku. Avšak už o rok později, dne 8.5. 1999 zemřel zcela nečekaně u sebe doma britský herec Dirk Bogarde náhle na srdeční infarkt. O tom, že byla tato herecká osobnost bezkonkurečně nejpopulárnější mužskou filmovou hvězdou ve Velké Británii svědčí i fakt, že už během jeho života vznikaly o něm životopisné dokumenty, ten poslední - ARENA /r. 2001/ vzniknul dva roky po smrti této herecké legendy se souhlasem jeho pozůstalých příbuzných, kteří v dokumentu taktéž veřejně vystoupili a přiblížili více divákům soukromí, život a povahu tohoto velmi nezávislého, pozoruhodného a tak trochu záhadou opředeného herce.

Lynette

Herecká filmografie

Filmy

1990 Čas nostalgie
1987 Vision, The (TV film)
1986 May We Borrow Your Husband? (TV film)
1981 Příběh Patricie Nealové (TV film)
1978 Zoufalství
1977 Prozřetelnost
Příliš vzdálený most
1975 Povolení zabíjet
1974 Noční vrátný
1973 Le serpent
1971 Smrt v Benátkách
1970 Upon This Rock (TV film)
1969 Jaká to rozkošná válka!
Justine
Soumrak bohů
1968 Sebastian
The Fixer
1967 Nehoda
Our Mother's House
1966 Blithe Spirit (TV film)
Modesty Blaise
Rey en Londres, El
1965 Drahoušek
The High Bright Sun
1964 Horko jako v červnu
Za krále, za vlast
1963 Doktor v nesnázích
Mohla bych zpívat
Sluha
The Mind Benders
1962 H.M.S. Defiant
The Password is Courage
We Joined the Navy
1961 Oběť
The Singer Not the Song
1960 Anděl chodil v červeném
Song Without End
1959 Libel
The Doctor's Dilemma
1958 A Tale of Two Cities
Sposa, La
The Wind Cannot Read
1957 Campbellovo království
Doktor hledá místo
Schůzka při měsíčku
1956 The Spanish Gardener
1955 Cast a Dark Shadow
Doktor na moři
Simba
1954 Doktor v domě
For Better, for Worse
Odvážlivci
Sleeping Tiger, The
The Sea Shall Not Have Them
1953 Appointment in London
Desperate Moment
1952 Hunted
Penny Princess
The Gentle Gunman
1951 Blackmailed
1950 Modrá lampa
So Long at the Fair
The Woman in Question
1949 Chlapci v hnědém
Dear Mr. Prohack
1948 Esther Waters
Nebezpečné povolání
Quartet
1947 Koketování se zločinem
1939 Jeho koníček

Dokumentární

1996 Very Best of Sid James, The - a.z.
1993 Hollywood U.K. (TV seriál)
1983 Schindler: The Documentary (TV film)
1977 To See Such Fun
1967 Nedokončený epos (TV film)
Omnibus (TV seriál)
1966 Thirty Years After (TV seriál) - vyp.
1964 Cinema (TV seriál)
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace