Milan Peter Sova

Odešel ‚americký kameraman z Pankráce.‘ Milan P. Sova natáčel třeba Al Pacinem či Johnnym Deppem
 
 
PRAHA Za normálních okolností by Česká televize v těchto dnech zařadila do svého programu některý ze snímků Dobré ráno, Vietname, Bistro nebo Krycí jméno Donnie Brasco. Za kamerou těchto snímků stál Čechoameričan Milan Petr Sova. Jenže nejen ČT dosud netuší, že muž známý ve světě kinematografie coby Peter Sova dotočil poslední záběr imaginárního filmu svého života přesně před týdnem, 27. srpna, ve věku nedožitých 76 let.

Jak už to s kameramany bývá, zatímco nám divákům léta zprostředkovával kreace hollywoodských hvězd, on sám zůstával schovaný za kamerou a sotvakdy se stal objektem veřejného zájmu. Vždyť jen sehnat kloudnou fotografii k tomuto textu si vyžádalo nemalé úsilí. 

Řekni kde ty kytky jsou, Markétka nebo Malý vůz. V 93 letech zemřela známá textařka Jiřina Fikejzová
 
Nenápadnost Milana P. Sovy přitom silně kontrastuje s jeho životním příběhem a zejména s výčtem jeho mnohdy oceňovaných filmů, které různé žebříčky považují za hodně zdařilé a jež jsou divácky úspěšné. Vždyť opakovaná spolupráce s režiséry jako Barry Levinson, Mike Newell nebo Paul McGuigan nemůže být dílem náhody. A tím nebyla ani jeho cesta k filmu, jakkoli byla nesnadná a nepřímá.

Sova, který vyrostl na pražské Pankráci, emigroval na Západ se svým starším bratrem Janem už v roce 1966 (jejich mladší sestra Magda je následovala později a dnes žije v Austrálii). Z vlasti ale neodešel jako reprezentant slavné československé nové vlny, on totiž v těch letech byl nanejvýš nadšeným filmovým fanouškem, zato magicky přitahovaným prostředím filmu – první aktivní zkušenost s jeho výrobou v těch letech udělal, když se přichomýtl ke komparzu ve filmových studiích v Hostivaři. Do nich to neměl daleko z tamního TOS, kde se vyučil frézařem. Vzhledem ke svému „buržoaznímu původu“ (matka vystudovala práva v Paříži na Sorbonně) na nějaká studia v komunistické zemi pomýšlet nemohl. Ovšem fortelnost a preciznost, které si s sebou z učení vzal do světa, mu později otevřely cestu k filmu.

Al Pacino, Bruce Willis a další
Všechno to se čtenář dozví nejen z webu Americké akademie kameramanů (ASC), jejímž členem Milan P. Sova byl, ale také z knižního rozhovoru, který s ním před lety vedl spisovatel a scenárista Jan Novák. Tento vzácný zdroj přibližuje kameramana Sovu jako zdatného pozorovatele a vypravěče, jehož některé vzpomínky jsou hotovými filmovými scénami.

Třeba ta, jak se s bratrem Honzou chystali emigrovat, učili se anglicky a do toho jim člověk, který měl klukům zfalšovat do pasů britská víza, zavolal a sdělil, že mu to moc nejde a že by kvůli tomu mohli mít na hranicích problémy. Ale rakouské vízum prý umí výborně. „Tak my se na sebe s bráchou podívali, zahodili jsme ty učebnice angličtiny a šli do knihovny, vzali si tam učebnice němčiny a na poslední chvíli se šprtali: der Tisch, die Zeit, das Bier.“

Po necelých třech letech života v Rakousku, krátce po potlačení pražského jara v Československu, přilétá Sova do Spojených států. Stejně jako u našich sousedů, i tam nachází práci díky svým šikovným rukám. Nastoupil do firmy, kde, jak vzpomíná, „opravovali starý kamery, na který sis musel vyrobit spoustu součástek sám“. A to už byl jen krok k tomu, aby ho jednoho hezkého dne začali posílat na filmové lokace, kde spravoval mašiny, které se rozbily. Okouzlila ho práce kameramana a najednou jeho tajný sen točit filmy, byť zkraje často za hodně dobrodružných podmínek, už nebyl naprostou iluzí.

Kvalifikované posouzení jeho práce přenechme povolanějším osobám. Připomeňme si jen, že k zástupu herců, jejichž výkony Sovova kamera zvěčnila, patří takové hvězdy jako Robin Williams, Al Pacino, Johnny Depp, Bruce Willis, Ben Kingsley, Morgan Freeman. Mimochodem spoluautorem hudby k filmu Bistro byl Ivan Král. Kariéra kameramana vyvrcholila v roce 2009 filmem Push. V té době už byla nemocná jeho manželka Elizabeth, a tak si Milan P. Sova řekl, že je čas zůstat doma a starat se o ni. Předloni zemřela.

V horní části státu New York, v kraji, kde Sovovi žili a který Milanovi, Janovi a Magdě připomínal dávné prázdniny u babičky na Šumavě, se zítra na pozvání filmařova syna Milana Pepy sejdou přátelé, aby oslavili kameramanův život a jeho dílo. Pohřben byl už v neděli.

Jeho neteř Karen Sova, dcera bratra Jana, říká, že odchod tenkrát ještě sotva dospělého Milana do emigrace nebyl zadarmo. V touze po svobodě odešel ze země a od lidí, které miloval a z nichž mnohé (včetně rodičů) už nikdy neviděl, avšak duševně Čechy nikdy neopustil. Když s ním před pár měsíci jela z Texasu k němu domů, zazpíval jí starou českou písničku o nějaké holce, což prý vyznělo jako esence jeho života, k němuž patřily sranda, pivo a darebáctví. A taky samozřejmě jeho věčné obsese technikou, kamerou a světlem. „Co může bejt lepšího než si hrát se světlem?“ říkával sám Sova.

Čechoamerický kameraman, podle IMDb pověstný „vytrvalou energickou prací s pohyblivou kamerou“, byl formalitami nesešněrovaný živel a požitkář, v mládí bohém, který rád jednal na rovinu. Ale jakkoli by jeho kariéra mohla vypadat jako jedna dlouhá jízda v duchu slov „sex, drogy a rock and roll“, Milan P. Sova po sobě zanechal nepřehlédnutelné dílo. A nejen to. Byl inspirací pro mladé talentované filmaře, kterým občas jako pedagog předával své bohaté zkušenosti. A také studentka práv Karen Sova ví, že, jak sama říká, po vzoru svého strýce může svou odvahou a pilnou prací dosáhnout čehokoli.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/odesel-americky-kameraman-z-pankrace-milan-p-sova-natacel-treba-al-pacinem-ci-johnnym-deppem.A200906_152756_ln_kultura_ele

československý kameraman http://www.cinematographers.nl/PaginasDoPh/sova.htm