foto

Catherine Fonteney

  • nar. 23.6.1879
    Paříž, Francie
  • zem. 29.4.1966 (86 let)
    Dijon, Francie

Biografie

Francouzská divadelní herečka Catherine Fonteney prezentovala své umění především na jevišti, půl století se ale vyskytovala i před kamerou a nakonec odehrála přes šedesát filmových rolí. Pocházela z Paříže a vlastním jménem se jmenovala Marie Alexandrine Catherine Fontaine. Herectví studovala u významných osobností 19. století jako byla herečka Réjane nebo herec a režisér Charles Le Bargy. Od počátku dvacátého století hrála Catherine Fonteney vedlejší role v různých pařížských divadlech, například Théâtre du Gymnase nebo Théâtre de la Renaissance.

Před filmovou kamerou se začala objevovat již v roce 1909, velké role hrála v několika krátkých i dlouhometrážních filmech, ke spolupráci ji přizval například slavný Louis Feuillade (L’ILLUSTRE MACHEFER, 1914). Mezitím dosáhla uznání jako divadelní herečka a ve čtyřiceti letech byla angažována do nejslavnějšího divadla Comédie Française, kde pak strávila přes čtvrstoletí (1919-1945). Tady odehrála řadu vedlejších až středně velkých rolí v díle francouzských klasiků (Molière, Beaumarchais, Hugo, Rostand), ale i v hrách zahraničních autorů (například Každý má svou pravdu od L. Pirandella nebo Hedda Gablerová od H. Ibsena).

Mezitím pokračovala i v příležitostné práci pro film, znovu ji oslovovali významní režiséři, například René Hervil (ZLOČIN LORDA ARTHURA SAVILA – Le crime de Lord Arthur Savile, 1921) nebo Marcel L’Herbier (ĎÁBEL V SRDCI – Le diable au coeur, 1928). Teprve zvukový film ale mohl zhodnotit její hereckou osobnost v plné šíři, výraznou kreaci paní Lepicové, tyranské matky titulního hrdiny (Robert Lynen) předvedla například ve filmu ZRZEK (Poil de carotte, 1932) v režii Juliena Duviviera. Zajímavé herecké úkoly středně velkého rozsahu jí pak svěřovali i další významní režiséři, dvakrát to byl Max Ophüls (BOŽSKÁ – Divine, 1935; NĚŽNÁ NEPŘÍTELKYNĚ – La tendre ennemie, 1936), za zmínku stojí také postava paní Pescatore, dominantní tchýně hlavního hrdiny (Pierre Blanchar), ve filmu MUŽ ODNIKUD (L’homme de nulle part, 1937) režiséra Pierra Chenala nebo majitelka penziónu, v němž najde útočiště titulní hrdinka (Michèle Morgan), v melodramatu HOSTESKA (L’entraineuse, 1938).

Z výhradně dramatických rolí žánrově vybočuje nenáročná hudební veselohra KOUZELNÁ CESTA (La route enchantée, 1938), v níž byla matkou populárního zpěváka Charlese Treneta. Za války pak hrála vedlejší role v několika adaptacích literárních předloh francouzských autorů (VÉVODKYNĚ DE LANGEAIS – La duchesse de Langeais, 1941; LUPIČ GENTLEMAN – Le brigand gentilhomme, 1943; U ŠTĚSTÍ DAM – Au bonheur des dames, 1943; ČERNÁ OVCE – La Rabouilleuse, 1944), kde opět byla vesměs matkou hlavních hrdinů. Z tohoto typu rolí připomeňme také paní Berliozovou, matku hudebního skladatele Hectora Berlioze v životopisném filmu FANTASTICKÁ SYMFONIE (La symphonie fantastique, 1942).

V roce 1945 opustila Catherine Fonteney stálé angažmá v Comédie Française, o rok později zde získala čestné členství. Několik let ale ještě hrála v různých pařížských divadlech, naposledy stála na jevišti Théâtre Marigny v Mussetově hře Se srdcem divno hrát (1951). Mezitím ve filmu znovu hrála menší role žen, převážně z vyšších společenských kruhů, případně jeptišek. Objevila se v hodnotných historických filmech typu BOŽÍ SOUD (Le jugement de Dieu, 1949), i v odlehčených žánrech (ROZKOŠNÁ CAROLINE – Caroline chérie, 1951). Úplně naposledy stála před kamerou v Colpiho filmu TAK DLOUHÁ NEPŘÍTOMNOST (Une aussi longue absence, 1961).

Catherine Fonteney zemřela v Dijonu 29. dubna 1966 ve věku 86 let.

Pavel "argenson" Vlach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky