Milena Penovich

Italská herečka Milena Penovich byla krásná, byla provdaná za poměrně úspěšného režiséra, přesto se její kariéra omezila jen na krátkou dobu druhé světové války a natočila pouhých sedm filmů. Pocházela z Terstu, který v době jejího narození patřil k Rakousku-Uhersku, a jak jméno naznačuje, měla slovanské předky, což v této kosmopolitní oblasti nebylo ničím výjimečným.

Před kamerou debutovala až ve čtyřiadvaceti letech vedlejší rolí prodavačky Anny ve společenské komedii POPLACH V OBCHODNÍM DOMĚ (I grandi magazzini, 1939), která byla ve své době uvedena i v českých kinech. Tady si ji povšimli i další filmaři, většinu dalších snímků ale natočila s Pierem Ballerinim (1901-1955), který se také stal jejím manželem. Ani on jí sice nesvěřil hlavní role, ale využil jejího neosobního výrazu a chladných očí a angažoval ji do výrazných středně velkých rolí osudových tajemných žen. Na jejich společném filmu DÍVKA Z DRUHÉHO BŘEHU (La fanciulla dell’altra riva, 1942) měla Milena Penovich podíl i jako spoluautorka scénáře.

Piero Ballerini podporoval Mussoliniho a u tohoto postoje setrval i v kritickém roce 1943, kdy fašistický režim v Itálii musel ustoupit Spojencům, tehdy se řada filmařů přesunula na sever země. Právě Ballerini byl jedním z prvních, kdo začal točit v improvizovaných podmínkách v Benátkách a znovu s manželkou Milenou Penovich natočil film ZÁZRAČNÝ ANDĚL (L’angelo del miracolo, 1944). Jejich poslední společný film PRAVDIVÝ PŘÍBĚH (Fatto di cronaca, 1945) se dostal do distribuce jen na omezeném prostoru, například do Říma se vůbec nedostal (připomeňme zde i fakt, že představitelé obou hlavních rolí Osvaldo Valenti a Luisa Ferida byli na konci války zastřeleni).

I když se Piero Ballerini značně zkompromitoval podporou fašistického režimu v době jeho kolapsu, po válce se ještě několikrát dostal k filmové režii, zatímco jeho manželka Milena Penovich svou hereckou kariéru nenávratně uzavřela již v roce 1945 a od té doby se nikdy před kamerou neobjevila.

Pavel "argenson" Vlach