Míla Pačová

Míla Pačová se narodila jako Jaromíra Patschová 11. dubna 1887 v Praze do rodiny zámožného architekta Gustava Patsche. V malé Míle se již od malička projevovalo malířské nadání, jež u ní otec podporoval. Malířství se učila u svého otce, poté u malíře Ferdinanda Engelmüllera a v Paříži v ateliéru Academie de la grande Chaumière. Nakonec se však rozhodla pro divadlo.

Ale malířství zůstala po celý život věrná: věnovala se kresbě, krajinomalbě, ilustrátorství a byla vtipnou karikaturistkou. Pro své obrazy vždy nalézala vhodné náměty v Třemošnici, kde organizovala každoročně výstavu Malířské žně kraje pod Železnými horami. Jejím manželem byl právník, profesor a ministr Jan Krčmář (1877 – 1950).

Herectví studovala soukromě u Marie Hübnerové a Karla Želenského. Následně působila v Uranii (1911 až 1913), Švandově divadle (1913 – 1914), opět v Uranii (1914 – 1918), u divadelních společností a na pražských scénách, kde ale jen hostovala, např. Revoluční scéna, Červená sedma aj. (1918 – 1921) a podílela se na založení Komorní scény v Mozarteu (1919).

Poté Pačovou přijal režisér Jaroslav Kvapil do Divadla na Vinohradech (1921 – 1934) a nakonec odešla do činohry Národního divadla (1934 až 1957), se kterou zůstala ve svazku až do své smrti. Pohostinsky hrála v Městských divadlech pražských.

V hereckém projevu Pačové pomáhalo výtvarné umění. Byla nejdříve lyrickou herečkou, ale poté vitální vášnivou ženou s pestrou minulostí a se smyslem pro humor. Později hrála starší a staré psychologicky hluboké postavy.

Umělecky nejbohatší pro ni bylo Vinohradské divadlo, v ND už takové příležitosti neměla. Excelovala v „Bouři", „Periferii", „Lucerně", „Neklidném stáří", „M. D. Rettigové" a „Živnosti paní Warrenové".

S kinematografií se poprvé dostala do styku v roce 1913, když ji divadelní kolega Jiří Steimar angažoval do nedochované komedie PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913).

O pět let později si zahrála ještě v několika snímcích, které bohužel měly často stejný osud jako ten první: LÁSKO TŘIKRÁT SVATÁ (1918), ČARODĚJ (1918), ZLODĚJ (1919, obchodníkova žena), RABBI LÖW (1919). O šest let později byla dámou na plese ve významném životopisném snímku JOSEF KAJETÁN TYL (1925).

O dlouhých deset let později se k filmu vrátila, tentokrát to již byl film zvukový. Český film však této velké herečce nejčastěji daroval pouhé malé role madame Jouvenelle v životopisném Svitákově snímku MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935), obstarožní světačky v komedii Václava Kubáska MOŘSKÁ PANNA (1939), bytné v dalším Kubáskově melodramatu DVOJÍ ŽIVOT (1939), paní Sobotové v komedii ARTUR A LEONTÝNA (1940) M. J. Krňanského, herečky Holmové v Čápově PRELUDIU (1941), zlé ředitelky prodejního oddělení v dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943) Otakara Vávry, baronky Gizely v Hrušínského JARNÍ PÍSNI (1944) a profesorovy ženy a kartářky ve dvou nedokončených filmech – PŘEDTUCHA (1944) a Z RŮŽE KVÍTEK (1945).

Roku 1944 ji však Miroslav Cikán svěřil životní roli, která Pačové sedla přímo na tělo a ve které naprosto zastínila svého partnera Jindřicha Plachtu. Byla skvělou Filoménou Houbičkovou v komedii U PĚTI VEVEREK (1944), ze které majetek udělá pyšnou, chamtivou a despotickou vládkyni starého činžáku. Její pýcha je v závěru potrestána povahově opačným, dobrotivým manželem (Jindřich Plachta) a hodnou sestrou (Růžena Nasková), ale stále v ní jsou zřejmé náznaky dřívější povahy a chování.

Poválečný znárodněný film na Pačovou byl ještě více macešský, než ten předválečný a válečný. Do konce života se zjevila jen ve třech filmech.

Dvakrát ji zaměstnal režisér Otakar Vávra, když s Františkem Kreuzmannem Pačová v manželské dvojici Markyty Žlutické a písaře Žlutického a paní purkmistrové a staroměstského purkmistra účinkovala v komedii NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946) a dramatu JAN ŽIŽKA (1955), jež byl její poslední film. Ještě byla Marinou Ambrožovou v Machově komedii JEŠTĚ SVATBA NEBYLA... (1954).

Míla Pačová spolupracovala i s rozhlasem (př. „Veselé paničky windsorské"), s gramofonovými závody  („Lakomec") a s nově se rozvíjející televizi (LAKOMEC).

Získala Čestné uznání od ministerstva školství za hereckou činnost (1928), za herecké výkony Státní cenu (1929) a titul Zasloužilé umělkyně (1953). Míla Pačová zemřela více jak měsíc před svými sedmdesátými narozeninami 20. března 1957 v Praze.

Jaroslav "krib" Lopour