Biografie
Francouzský herec Georges Adet byl od mládí aktivním divadelním hercem a první zkušenosti s kamerou získal již na počátku zvukové éry, častěji ale hrál ve filmu až v důchodovém věku a i u nás jsme jej mohli vidět ve snímcích 60. a 70. let. Pocházel z Paříže a celé jeho jméno bylo Georges Marcel de Roseville-Adet. První profesionální angažmá jako divadelní herec měl krátce po první světové válce v Théâtre de l’Oeuvre, několik sezón strávil ve dvacátých letech v Théâtre de l’Odéon a vystupoval převážně v moderním francouzském repertoáru.
Ke spolupráci s filmem byl poprvé přizván dnes již neznámým režisérem Jeanem Bertinem a hrál v jeho komedii ŽENA MÝCH SNŮ (La femme de mes reves, 1931), o rok později dostal větší příležitost od významnějšího tvůrce Viktora Turžanského ve filmu STUDENTSKÝ HOTEL (Hôtel des étudiants, 1932). Delší dobu jej pak film míjel a znovu hrál hlavně v divadle, před kameru se po více než čtvrtstoletí postavil ve Verneuilově melodramatu MAXIME (1958). Od počátku šedesátých let pak hrál mnohem častěji, jako venkovský šlechtic se mihnul v dobrodružném příběhu KAPITÁN (Le capitan, 1960), po boku Jeana Gabina se objevil v menší roli ministra ve filmu PREZIDENT (Le président, 1960).
Častěji začal točit také pro televizi, kromě adaptací divadelních her se objevoval v televizních seriálech, hrál například v pěti epizodách oblíbené detektivní série POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernières minutes, 1959-1963). Do této doby spadá také začátek spolupráce s Louisem de Funèsem; jejich prvním společným filmem byla komedie JAK VYKRÁST BANKU (Faites sauter la banque, 1964), poté jsme jej mohli vidět jako svědka v prvním díle trilogie o Fantomasovi (FANTOMAS – Fantômas, 1964) nebo hlídače v loděnicích ve filmu TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ (Le petit baigneur, 1968), naposledy se po de Funèsově boku objevil jako starý Žid Lévi v komedii DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA (Rabbi Jacob, 1973). Kromě toho hrál v dalších filmech známých i u nás, vedlejší postavu lékaře například v komedii SRDCOVÝ KRÁL (Le roi de coeur, 1966).
Ještě v sedmdesátých letech hrál i divadlo, v roce 1972 se zúčastnil turné s Balzacovým Spekulantem, naposledy stál na jevišti ve hře Bláznivá ze Chaillot v Théâtre de l’Athénée (1972). Vedle práce pro televizi rozšiřoval svou filmografii o další epizodní výstupy po boku velkých hvězd typu Jeana Maraise (OSLÍ KŮŽE – Peau d’âne, 1970) nebo Annie Girardot (ONA UŽ NEMLUVÍ, UŽ ODDĚLÁVÁ – Elle cause plus, elle flingue, 1972). Naposledy stál před kamerou po boku seskupení mladých herců Le Splendid v komedii NEDOSTANETE ALSASKO A LOTRINSKO (Vous n’aurez pas l’Alsace et la Lorraine, 1977).
Georges Adet zemřel v Paříži 11. března 1979 ve věku 84 let.
Herec
Filmy | |
---|---|
1978 |
Robert Macaire (TV film) |
1977 |
Vous n'aurez pas l'Alsace et la Lorraine |
1976 |
Attention les yeux |
La Folle de Chaillot (TV film) |
|
Soupirs profonds |
|
1975 |
Le Grand Délire |
Láska a smrt |
|
Zig zig |
|
1973 |
Rabín Jákob |
1972 |
Elle cause plus, elle flingue |
L'Oeuf |
|
1971 |
Le Malade imaginaire (TV film) |
1970 |
L'Escadron Volapük |
Oslí kůže |
|
1967 |
Sedmkrát žena |
Tonoucí se stébla chytá |
|
1966 |
Srdcový král |
1965 |
Up from the Beach |
1964 |
Aimez-vous les femmes ? |
Fantomas |
|
Jak vykrást banku |
|
1963 |
Le Temps des copains |
Siegfried (TV film) |
|
1961 |
La Peau et les os |
Le Président |
|
1960 |
Boulevard |
Kapitán |
|
1958 |
Maxime |
1932 |
Hôtel des étudiants |
1931 |
La Femme de mes reves |
Seriály | |
---|---|
1976 |
Adios |
1974 |
Un curé de choc |
1969 |
Fortune |
1967 |
La Vie commence à minuit |
Le Tribunal de l'impossible |
|
Vyšetřovaní komisaře Maigreta |
|
1966 |
Illusions perdues |
Rouletabille |
|
1965 |
Svatouškové |
1964 |
Abonent na lince U |
Ni figue ni raisin |
|
Rocambole |
|
1962 |
Inspektor Leclerc |
La Belle et son fantôme |
|
1961 |
Le Temps des copains |
1958 |
Posledních pět minut |
1957 |
En votre âme et conscience |