Jennifer Jones

"Matka mi říkala, nikdy nic nevysvětluj, nikdy si nestěžuj. Už jako mladá herečka jsem se rozhodla, že nebudu nikdy podávat osobní rozhovory, jelikož mi jsou nepříjemné.“

Phylis Flora Isley (rodné jméno) se narodila v oklahomské Tulse. Její rodiče objížděli s vlastní show se stanem Středozápad. Jonesová studovala na Severozápadní univerzitě, v roce 1938 už ale byla v New Yorku na Americké akademii dramatických umění, kde se zamilovala do studenta a kolegy Roberta Walkera. 2. ledna 1939 se vzali a vrátili do Tulsy, kde měli několik měsíců vystupovat v rozhlasovém pořadu, na kterém se podílel její otec. Pak měli namířeno do Hollywoodu. Tam, jako "Phyllis Isley", dostala dvě menší role: ve Wayneově hodinovém westernu NEW FRONTIER (1939) a v krimi sérii DICK TRACY'S G-MEN (1939).

Poté co s Walkerem propadli u kamerových zkoušek v Paramount Pictures, rozhodli se vrátit do New Yorku. Zatímco Robert zde našel stálou práci v rozhlase, Phylis během hledání hereckých příležitostí na část úvazku předváděla klobouky pro Powersovu agenturu. Když se dozvěděla o zkouškách do hlavní role Claudie pro stejnojmenný film podle veleúspěšné hry Rose Frankena, představila se v newyorské pobočce producenta Davida O. Selznicka (JIH PROTI SEVERU, 1939), odkud však v slzách utekla poté, co se domnívala, že neuspěla. Na Selznicka, který byl zkoušce přítomen, však udělala dojem dostatečně silný na to, aby jí nechal zavolat zpátky. Po rozhovoru podepsala sedmiletou smlouvu.

Byla připravována na roli hvězdy, dostala nové jméno: Jennifer Jones. Režisér Henry King byl unešen jejími testy pro roli Bernadette Soubirousové do filmu THE SONG OF BERNADETTE (1943) - získala roli, po které toužily stovky jiných. V roce 1944, v den svých 25. narozenin, získala za svůj výkon v “Bernadetě“ cenu Akademie pro “nejlepší herečku“ a také Zlatý glóbus. Její přítelkyně, Ingrid Bergmanová, byla v tomtéž roce nominována ve stejné kategorii za výkon v dobrodružné romanci s Gary Cooperem KOMU ZVONÍ HRANA (1943). Jonesová se přitom Bergmanové omlouvala, ta prý ale tehdy jen opáčila "Ne, Jennifer, tvoje Bernadeta byla lepší než moje Marie." Další rok to pak byla právě Jonesová, která předávala sošku pro “nejlepší herečku“ Bergmanové za předvedení v Cukorově thrilleru PLYNOVÉ LAMPY (1944).

Během následujících dvou dekád se Jonesová objevovala v pestré paletě rolí, které jí dohodil Selznick. Hezká a vnímavá tmavovláska s širokým repertoárem měla u diváctva úspěch. Prvotní image “světice“ (Bernadette) bylo v ostrém kontrastu s rolí provokativní míšenky v Selznickově kontroverzním westernovém dramatu SOUBOJ NA SLUNCI (1946). K jejím dalším památným filmům se řadí válečné drama KDYŽ JSI ODEŠEL (1944), komedie CLUNY BROWN (1946), PORTRÉT JENNIE (Portrait of Jennie, 1948), PANÍ BOVARYOVÁ (Madame Bovary, 1949), romantické drama CARRIE (1952), BEAT THE DEVIL (1953), JE KRÁSNÉ LÁSKU DÁT (1955) nebo SBOHEM, ARMÁDO (1957).

Sešla se přitom na place s takovými velikány jako byli Gregory Peck, Charlton Heston, Laurence Olivier, Montgomery Clift, Humphrey Bogart, William Holden, John Gielgud nebo Fred Astaire. V roce 1981 zakoupila práva k McMurtryho novele "Cena za něžnost“ s cílem zahrát si ve filmové adaptaci, ale podle režiséra Jamese L. Brookse byla už na roli příliš stará a obsazena byla Shirley Maclaine, která pak za svůj výkon ve filmu - CENA ZA NĚŽNOST (1983) - získala Oskara (jednoho z pěti, které snímku nakonec po 11 nominacích připadly).

Z manželství s Robertem Walkerem má dva syny, Roberta (1940) a Michaela (1941). Z obou se později také stali herci. V roce 1943 se kvůli producentu Davidu O. Selznickovi s Walkerem rozešla, po válce si vzala Selznicka a svazek jim vydržel až do jeho smrti v roce 1965. V roce 1967 se v jednom motelu v Malibu předávkovala práškami na spaní. Našli ji v bezvědomí na pláži a odvezli do blízké nemocnice, kde se zotavila. V té době se už z hraní částečně stáhla; naposled se představila ve vedlejší roli slavného a špičkově obsazeného thrilleru SKLENĚNÉ PEKLO (1974).

Její a Selznickova jediná dcera, Mary Jennifer (1954-1976), spáchala skokem z 20. patra sebevraždu. Tehdy se Jonesová začala více zajímat o duševně choré a v roce 1980 věnovala milión dolarů pro založení nadace. V květnu 1971 se provdala za multimilionáře, průmyslníka a sběratele umění Nortona Simona, kterému se dva roky předtím taky zabil syn. Dříve než se s Jennifer seznámil, zkoušel získat její obraz z filmu PORTRÉT JENNIE. V červnu 1993 Norton zemřel a Jennifer, která mimochodem přestála rakovinu prsu, pak stála v čele Muzea Nortona Simona v Pasadeně. Dnes má svoji hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy.

Zajímavost: Jennifer Jonesová byla na Oskara nominována celkem pětkrát, z toho v letech 1943-46 čtyřikrát po sobě, podobně jako později Thelma Ritterová (1950-53), Marlon Brando (1951-54), Elizabeth Taylorová (1957-60) a Al Pacino (1972-75).

Marek "džanik" Janík