foto

Alice Field

  • nar. 6.3.1903
    Alžír, Alžírsko
  • zem. 29.9.1969 (66 let)
    Paříž, Francie

Biografie

Francouzská herečka Alice Field začínala v divadle, ve třicátých letech 20. století se jí dočasně podařilo proniknout i mezi filmové hvězdy, její kariéra před kamerou však neměla dlouhého trvání. Vlastním jménem se jmenovala Alice Fille a narodila se v Alžírsku, které tehdy bylo francouzskou kolonií, od mládí ale žila ve Francii. Své půvaby zúročila krátce po první světové válce souběžně na jevišti i před kamerou.

Hrála v několika němých filmech dvacátých let, tehdy se také začala uplatňovat na divadelních jevištích, hrála například ve hře Škola záletnic v Théâtre du Palais-Royal (1923). Na významu začala její filmová kariéra nabývat po příchodu zvuku, hlavní roli hrála například v adaptaci divadelní hry Agathy Christie Černá káva (LAKOVANÝ KUFŘÍK – Le coffret de lacque, 1931), roli osudové krásky princezny de Chabran pak ztvárnila v melodramatu ŽENSKÝ AKT (La femme nue, 1932). Zmínku si zaslouží i hlavní dívčí postava Hélene se zajímavým psychologickým vývojem v umělecky hodnotném melodramatu Anatole Litvaka TEN STARÝ NIČEMA (Cette vieille canaille, 1933), uvedeném ve své době i v československých kinech.

Ve třicátých letech byla nadále vytížená i divadlem, v dílech současných francouzských autorů vystupovala na různých pařížských scénách (Théâtre Saint-Georges, Théâtre des Variétés). I když znovu hrála hlavní role ve filmech, jednalo se o dnes již zapomenuté snímky málo známých režisérů (KRÁLOVNA Z BIARRITZ – La reine de Biarritz, 1934; ÚTOK – L’assaut, 1936; DÁMA Z VITTELU – La dame de Vittel, 1937). Během druhé světové války se její herecká kariéra dostala do útlumu, poslední velkou příležitost dostala v sentimentálním příběhu ZÁKON JARA (La loi du printemps, 1942), v němž vytvořila nesourodou manželskou dvojici s Pierrem Renoirem.

Po válce hrála majitelku poklidné kavárny, jejíž jméno se stalo i titulem filmu AU P’TIT ZOUAVE (1949). Později navázala spolupráci také s televizí, před filmovou kamerou se ale objevovala již jen zřídka. Přesto se jí podařilo svou filmografii uzavřít důstojným způsobem ve dvou významných titulech, jako stará prostitutka se objevila ve slavném VELKÉM FLÁMU (La grande vadrouille, 1966), úplně naposledy se mihla v Tatiho futuristickém filmu PLAYTIME (1967). Tehdy také ukončila umělecké aktivity v divadle, jedním z jejích posledních vystoupení byla účast v O’Neillově hře Chlupatá opice (1964), na jevišti stála naposledy ve hře Tango významného polského dramatik Slawomira Mrozka (Théâtre de Lutèce, 1967).

Pavel "argenson" Vlach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky