foto

Giani Esposito

  • nar. 22.8.1930
    Etterbeek, Belgie
  • zem. 1.1.1974 (43 let)
    Neuilly-sur-Seine, Francie

Biografie

Francouzský herec Giani Esposito odehrál v 50. a 60. letech dvacátého století přes padesát vedlejších rolí ve filmu a televizi, u nás jsme jej mohli vidět v několika filmech v historickém kostýmu, uplatnění našel i v divadle, kromě toho byl zpěvákem a také básníkem, pozornost médií a veřejnosti poutal i jeho soukromý život. Jeho otec pocházel z Neapole, matka byla Francouzka, Giani se ale narodil v Belgii ve městě Etterbeek nedaleko Bruselu. Vyrůstal nejprve ve Francii, většinu války i několik dalších let prožil v Itálii, do Paříže se vrátil v roce 1949.

Od dětství projevoval Giani Esposito umělecké nadání v různých oborech, již v jedenácti letech začal psát básně, později koketoval se sochařstvím, po svém návratu do Francie studoval herectví u Tani Balachové a Michela Vitolda. Právě pod režijním vedením Tani Balachové poprvé hrál na scéně Studio des Champs Elysées, objevil se také na divadelním festivalu v Arrasu. Mimoto začal také komponovat a jako interpret vlastních skladeb se brzy prosadil i jako zpěvák, vystupoval například v kabaretech La rose rouge nebo L’écluse.

Jako divadelní herec se počátkem padesátých let začal objevovat i před filmovou kamerou, jeho debutem byla malá role jednoho z židovských cestujících v dramatu PRVNÍ PO BOHU (Maitre apres Dieu, 1951), v menších úlohách barmana a novináře se pak objevil ve dvou na sebe navazujících úspěšných komediích André Hunebella MOJE ŽENA JE BÁJEČNÁ (Ma femme est formidable, 1951) a MŮJ MUŽ JE BÁJEČNÝ (Mon mari est merveilleux, 1952). V roli prince Alexandra jsme jej mohli vidět ve slavném Renoirově filmu FRANCOUZSKÝ KANKÁN (French Cancan, 1954), jako Marius Pontmercy se objevil také v BÍDNÍCÍCH (Les Misérables, 1958). Koncem padesátých let se dočkal uznání i jako zpěvák a jeho skladby začaly vycházet na gramofonových deskách.

Středně velké role hrál také v několika hodnotných dramatech, jednu z hlavních rolí ztvárnil po boku Mariny Vlady a v režii jejího manžela ve filmu ODPUSŤTE NAŠE VINY (Pardonnez nos offenses, 1956), ve velké roli malíře Watroffa se objevil po boku začínající Annie Girardot v kriminálce REPRODUKCE ZAKÁZÁNA (Reproduction interdite, 1957). Zmínku si zaslouží i účast v Buñuelově filmu TO JE ÚSVIT (Cela s’appelle l’aurore, 1956), kromě filmu, zpěvu a divadla tehdy také začal spolupracovat s televizí.

Důležitou roli důstojníka Lemaitre hrál v koprodukčním válečném filmu NORMANDIE-NIEMEN (1959) a při jeho prezentaci na filmovém festivalu v Moskvě se seznámil s francouzskou herečkou Pascale Petit (*1938), která se pak v roce 1961 stala jeho manželkou. Mezitím spolu vytvořili ústřední dvojici v dnes již zapomenutých filmech NA CESTĚ K EXTÁZI (Vers l’extase, 1960) a KŘÍŽ ŽIVÝCH (La croix des vivants, 1962). Společnou řeč s Pascale Petit našel Esposito v tématech tajemna a okultismu, příklon k sektářství a mysticismu pak později začal Pascale omezovat, zvláště když jí manžel zakazoval hrát ve filmu (dodejme, že Pascale Petit byla před sňatkem velmi úspěšnou herečkou a často označovaná jako druhá Brigitte Bardot). Měli spolu dvě děti, dcera Nathalia (*1966) se později pod pseudonymem Douchka prosadila jako zpěvačka.

Giani Esposito se mezitím objevil jako Ettore ve dvojici Cayattových filmů FRANÇOISE ANEB ŽIVOT V MANŽELSTVÍ a JEAN-MARC ANEB ŽIVOT V MANŽELSTVÍ (La vie conjugale, 1963), jako Napoleona jsme jej mohli vidět v dobrodružných filmech TYGR SEDMI MOŘÍ (Surcouf, le tigre des sept mers, 1966) a PIRÁT SEDMI MOŘÍ (Le retour du Surcouf, 1966). Další skutečnou historickou postavu si pak vyzkoušel i ve formátu televizního seriálu RYTÍŘ BOUŘKA (Le chevalier Tempête, 1967), kde hrál kardinála Mazarina. Na přelomu 60. a 70. let hrál středně velké i hlavní role již jen v televizi, spolupráci s filmem uzavřel již zmíněnými filmy o korzáru Surcoufovi.

Pascale Petit opustila manžela v roce 1969, Giani Esposito se pak v roce 1971 seznámil s Řekyní Ersie Pittas, která na Sorbonně studovala estetiku a dějiny umění, kromě toho byla také zdatnou tanečnicí. Ersie se počátkem sedmdesátých let stala Espositovou životní i profesní partnerkou, v letech 1972-1973 se svým programem procestovali celou Francii, on zpíval a recitoval, ona tančila. Kromě toho Giani Esposito nadále točil v televizi, měl i řadu dalších plánů, z nichž však sešlo.

O Vánocích 1973 byl Giani Esposito s nenádale odhaleným nádorem na mozku převezen do nemocnice, přidružily se i další zdravotní problémy. Zemřel na Nový rok 1974 ve věku 43 let.

Pavel "argenson" Vlach

Host

TV pořady

2005 Les grands du rire (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace