Guido Celano

Guido Celano se v meziválečném období zařadil mezi oblíbené milovníky italské kinematografie, a i když velké role hrál jen zřídka, až do šedesátých let 20. století zůstal vytíženým filmovým hercem. Pocházel ze starobylé šlechtické, ale nijak významné rodiny, narodil se v přístavním městě Francavilla al Mare na pobřeží Jadranu. Studoval sice v Římě, ale nakonec se proti vůli rodiny začal věnovat herectví, začínal na divadelních jevištích.

První zkušenosti s filmovou kamerou začal získávat na přelomu němé a zvukové éry a v té době se objevil v několika zásadních počinech tehdejší italské kinematografie. Zmínku si zaslouží několikerá spolupráce s významným režisérem Alessandrem Blasettim, vytvořil například jednu z hlavních rolí v jeho filmu BĚŽECKÝ ZÁVOD (Palio, 1932), jeho partnerkou zde byla Leda Gloria, s níž se již předtím setkal v jiném Blassetiho snímku MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1930). Další velkou roli dostal v Geninově válečném dramatu BÍLÁ ESKADRONA (Squadrone bianco, 1936), v životopisném filmu TŘI LÁSKY VERDIHO (Giuseppe Verdi, 1938) se objevil jako libretista F. M. Piave.

Koncem třicátých let se dostal i ke své jediné titulní roli, kterou ztvárnil ve zpracování životních osudů italského důstojníka z počátku 18. století (PIETRO MICCA, 1938). Mimoto točil také ve Francii, i v dalších letech dostával příležitosti hlavně v historických kostýmech, opět se před kamerou setkal i s hvězdnou Ledou Gloriou (RYTÍŘ Z KRUJI – Il cavaliere di Kruja, 1940). Z Celanovy filmografie z období války se sluší připomenout další významnou spolupráci s Alessandrem Blasettim (ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH – Quattro passi fra le nuvole, 1942).

Po válce sice Guido Celano své aktivity před kamerou omezil, ale od počátku padesátých let znovu točil několikrát ročně, objevoval se v různých žánrech, převážně ale již jen ve vedlejších rolích. Řadu postav odehrál v dobrodružných a romantických filmech (ČERNÁ PÉRA – Penne nere, 1952; PŘEVOZNÍK Z AMALFI – Il barcaiolo di Amalfi, 1954), připomeňme například ale také další zpracování životních osudů slavného skladatele Giuseppe Verdiho (GIUSEPPE VERDI, 1953), v němž se tentokrát objevil jako francouzský spisovatel Victor Hugo. Jako četníka jsme jej mohli vidět i v jednom z filmu o faráři Donu Camillovi (DON CAMILLO A POSLANEC PEPPONE – Don Camillo e l’onorevole Peppone, 1955).

V rolích četníků nebo policistů hrál ostatně ve více filmech, na přelomu 50. a 60. let obohatil svou filmografii také o několik titulů z žánru sandálu a meče (BARABÁŠ – Barabba, 1961), jako generál Dagh se objevil také ve dvojici koprodukčních dobrodružných filmů TYGR Z EŠNAPURU (Der Tiger von Eschnapur, 1959) a INDICKÝ HROB (Das indische Grabmal, 1959). Kromě toho začal spolupracovat také s televizí, výrazným způsobem se prosadil i v dabingu. Pro televizi psal také scénáře, podle vlastních námětů pak koncem šedesátých realizoval i dva samostatné filmové projekty v žánru westernu. Jako herec se před kamerou objevoval již jen výjimečně, jeho filmografii uzavírá epizodní výstup v dramatu VIA PARADISO (1988). Celkově má na svém kontě přes 120 filmových rolí.

Od roku 1934 byla jeho manželkou herečka Tina Xeo (vlastním jménem Ernesta Cucchiarelli; 1902-1992), bývalá hvězda němého filmu. Měli spolu dvě děti, dceru Virginii a syna Rogera, který zahynul v roce 1976 při leteckém neštěstí v Turecku. Guido Celano přes několik menších filmových rolí žil od sedmdesátých let spíše v soukromí. Zemřel následkem komplikací po akutním zánětu pobřišnice v Římě 7. března 1988 ve věku 83 let.

Pavel "argenson" Vlach