Jan Otčenášek

Jan Otčenášek se narodil 19. listopadu 1924 v Praze do rodiny truhláře. V roce 1943 odmaturoval na pražské obchodní akademii. Avšak léta 1943 – 1945 byl nucen prodlít v totálním nasazení v ČKD Praha a letňanské Avii. Na sklonku okupace se přidal k ilegální mládežnické skupině KSČ.

Potom započal se studiem estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale kvůli rodinným důvodům studia zanechal a stal se účetním v Pražských chemických závodech (1947 – 1949) a v Jodastě (1949 – 1952). Poté se Jan Otčenášek stal pracovníkem sekretariátu (1952 – 1955) a tajemníkem (1956 – 1959) SČSS (Svazu československých spisovatelů), krátce byl redaktorem Československého rozhlasu (1955 – 1956).

Od roku 1960 byl spisovatelem a scenáristou ve svobodném povolání. Během normalizace působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov (1973 – 1979), kde setrval až do své předčasné smrti. Po válce Otčenáška pokládali někteří za nadějného spisovatele a jako realistického epika.

Některá jeho díla se již stala klasikou. Přispíval ojediněle do periodik („Lidové noviny", „Host do domu", „Květy", „Rudé právo" či „Plamen") a psal romány a prózy (př. „Plným krokem" 1952, „Kluci z Ořeší" 1954, „Občan Brych" 1955, „Romeo, Julie a tma" 1958, „Kulhavý Orfeus" 1964, „Mladík z povolání" 1968, „Když v ráji pršelo" 1972), divadelní („Víkend uprostřed týdne" nebo „Cesta z bludiště") a rozhlasové („Jak se máte, Vondrovi?" aj.) hry. Některá jeho díla byla zdramatizována pro divadlo, rozhlas, televizi i film (mj. „Romeo, Julie a tma").

Český film častokrát využil jeho předlohy ke zfilmování (třeba OBČAN BRYCH, ROMEO, JULIE A TMA, JARNÍ POVĚTŘÍ, BEZ SVATOZÁŘE, SVATBA BEZ PRSTÝNKU a nebo KDYŽ V RÁJI PRŠELO), na některých těchto dílech se využil on sám jako scenárista.

Autor původních námětů a literární i technický spoluscenárista Otčenášek se od roku 1958 podepsal u snímků Otakara Vávry (OBČAN BRYCH), Jiřího Weisse (ROMEO, JULIE A TMA a VRAŽDA PO NAŠEM), Ladislava Helgeho (JARNÍ POVĚTŘÍ a BEZ SVATOZÁŘE), Jiřího Sequense (KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE?), po deseti letech i u Vladimíra Čecha (SVATBA BEZ PRSTÝNKU) a Karla Kachyni (SMRT MOUCHY, LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ).

Ovšem nejplodnější duo vytvořil s režisérem Jaroslavem Balíkem, na jehož snímcích se v letech 1961 až 1977 podílel ve stejných funkcí (REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE, JAK SE KRADE MILIÓN, TA TŘETÍ, MILENCI V ROCE JEDNA, V KAŽDÉM POKOJI ŽENA a taktéž STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA).

Jako dramaturg v 70. letech stál za snímky Jaroslava Balíka ZRCADLENÍ (1977) a JÁ JSEM STĚNA SMRTI (1978), Karla Kachyni SETKÁNÍ V ČERVENCI (1978) a Ivo Nováka POSTAVENÍ MIMO HRU (1979). Po dvaceti letech tvůrčí práce, se kterou začal s Otakarem Vávrou, ukončil těsně před svým úmrtím ve spolupráci s Karlem Kachyňou na jeho příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979).

Poslední Otčenáškův román a námět zpracoval Pavel Hajný do filmu režisérky Magdaleny Pivoňkové KDYŽ V RÁJI PRŠELO (1987).

Jako autor námětů a scenárista se taktéž velmi výrazně uplatnil při práci pro Československou televizi na televizních inscenacích i filmech (například ROMEO, JULIE NA KONCI LISTOPADU, KOSMAS A PANÍ BOŽETĚCHA nebo LEKCE Z PŘÍTOMNOSTI) a seriálech (dvě epizody ze seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, s Oldřichem Daňkem BYL JEDNOU JEDEN DŮM a DNES V JEDNOM DOMĚ).

Slavnostních premiér filmu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979) – květen 1980, a televizního seriálu DNES V JEDNOM DOMĚ (1979) – 18. květen 1980, se již Jan Otčenášek nedožil.

Otčenášek získal za romány „Občan Brych" a „Kulhavý Orfeus" dvakrát Státní cenu Klementa Gottwalda (1956, 1965), Cenu za nejlepší scénář (1960) za film ROMEO, JULIE A TMA na MFF San Francisco, v Literární soutěži k 25. výročí Února Cenu za scénář (1974) filmu V KAŽDÉM POKOJI ŽENA, Zvláštní cenu poroty (1977) za film STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA na XV. FFM Špindlerův Mlýn, Čestnou cenu in memoriam (1980) za celoživotní scénáristickou práci a za film LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ na XVIII. FČSF Košice a také titul Zasloužilého umělce (1966).

V umělecké práci pokračovali i synové: dokumentarista, dramaturg a scenárista Jan Otčenášek ml. – Petr Zikmund (*1947) a divadelní historik, dramaturg a redaktor Štěpán Otčenášek (*1954). Jan Otčenášek zemřel ke škodě české kultury náhle 24. února 1979 v Praze ve věku nedožitých pouhých pětapadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour