Srbský režisér a scénárista, absolvent pražské FAMU (1970) – významný člen tzv. „Pražské školy jugoslávského filmu“. Začínal jako režisér krátkých filmů a televizních pořadů. Na plátně debutoval v roce 1972 experimentálním snímkem DRUŽSVENA IGRA, jehož scénář dotvářel spolu s Rajko Grličem (napsal s ním i několik následujících scénářů ke svým filmům) přímo s „herci“, které sehnal na inzerát. Následující snímek MIRIS POLJSKOG CVECA z roku 1977 líčí příběh slavného herce, který rezignuje na kariéru a pokouší se odpovědět na znepokojivou otázku, co by měl v životě dělat, aby to mělo smysl. Ve filmu PETRIJIN VENAC z roku 1980 zobrazuje nelehký úděl obyčejné ženy z malého hornického města v Jugoslávii v období kolem 2. světové války.
Jeho snímek NEŠTO IZMEDU z roku 1983 byl uveden na festivalu v Cannes v sekci Un Certain Regard. Ve filmu ZA SADA BEZ DOBROG NASLOVA (1988) upozornil, jako jeden z prvních filmařů, na problémy Kosova. Film byl oceněn Zlatým tulipánem na festivalu v Istambulu. V roce 1985 natočil ostrou satiru JAGODE U GRLU, ve které jsme svědky celonoční oslavy během níž řeší skupina třicátníků krizi středního věku. K historické látce se vrací v roce 1991 filmem VIDRŽINA, za který získal hlavní cenu za režii na MFF ve Valencii a svým doposud posledním snímkem BESA z roku 2009. V intervalu mezi těmito filmy natočil v roce 2003 romantické drama SJAJ U OČIMA, ve kterém poukazuje na nesmyslné mezietnické předsudky.
Srdjan Karanovič si k většině svých filmů napsal také scénář. Kromě hraných filmů natočil také několik dokumentů (např. PAVLE VUIIŠIČ 1926 – 1988 o slavném jugoslávském herci), napsal scénář k televizním seriálům GRLOM U JAGODE (sám režíroval) a LIFT. Za zmínku stojí i dlouholetá spolupráce se skladatelem Zoranem Simjanovičem, jehož hudba se stala poznávacím znamením Karanovičových filmů. V současnosti vyučuje filmovou režii na Fakultě dramatických umění v Bělehradě.
Jiří "dzira" Fiala
