Jan Bouška

A.cz: Jaký měl osud Honza? To ve snímku už není.

Honza se mi přihlásil loni v dubnu, ztratil se z dohledu, já jsem ho kontaktoval přes příbuzné, ale oni se mnou nekomunikovali. Až po jeho smrti mezi námi došlo k jakémusi smíření. Měl slabou formu tuberkulózy, tak byl v sanatoriu. Půl roku nepil, v dubnu přišel vymydlený, ale už dva dny před opuštěním sanatoria se rozchlastal. Rozjednal jsem mu něco u Armády spásy - tam už nepřišel, rozestlal si kousek od hřbitova, kde vegetil. Dával jsem mu jednou za měsíc čtyři stovky. Byli jsme domluvení, že když ten film něco vynese, tak bude mít v obchodě poblíž dvakrát týdně mléko a zeleninu zdarma. Zval jsem ho na premiéru, ale zemřel čtrnáct dní před ní. To jsem se dozvěděl od správce hřbitova. Pak jsem informoval jeho rodinu. Tam jsme se dozvěděli, že se mohl kdykoli vrátit, že nad ním nezlomili hůl, že to byl jeho stud, který mu nedovolil vrátit se, protože v Praze neuspěl. Jeho rodina zaplatila asi osmdesát tisíc za převoz jeho těla, měl regulérní římskokatolický pohřeb, kde bylo nejširší příbuzenstvo včetně neteří a synovců, takže to nebylo tak, že se ho rodina zřekla, mohl se kdykoli vrátit, kdyby aspoň trochu sekal dobrotu, ale pro svou ješitnost a sobectví raději zemřel. To je ta svoboda - než si toto přiznat, raději zemřít.