Biografie
Soběslav Sejk se narodil 9. října 1922 v Praze. Zpočátku inklinoval k hudbě. Z pátého ročníku gymnázia odešel na Státní konzervatoř v Praze, kterou ale nedokončil. Už za studií nadšeně působil v Divadelním kolektivu mladých a byl elévem činohry pražského Národního divadla (1939 – 1940).
Už jako profesionál vystupoval v žižkovském Moderním divadle (1940), kočovné Nové české scéně (1940 – 1941), cestující Burdově Středočeské činohře (1941), Intimním divadle (1942 – 1945), jako zakládající člen v Teplicích (1945), Realistickém divadle (1946 – 1948), žižkovském Městském oblastním divadle (1948 – 1950) a Státní divadle v Brně (1950 – 1953). Pořádal rovněž četná zájezdová představení.
Po úspěších na brněnském jevišti byl Sejk povolán do činohry pražského Národního divadla (1. srpna 1953 – 31. prosince 1990), kde zůstal až do odchodu na odpočinek. Jeho hereckou dráhu zkomplikovala v 60. letech vleklá těžká choroba a v 70. letech též krátká emigrace s herečkou Marcelou Sedláčkovou z roku 1968. Už od začátku své kariéry pracoval s psychologicky charakterním herectvím. Využíval svoji širokou plasticky modelovanou tvář, silnou postavu a zálibu v niterných záhadách.
Hrál charakterní role, hlavně v klasickém repertoáru s krásným hlubokým znělým hlasem. I když v začátcích hrál velké a titulní úlohy, v Národním divadle se přes epizodky dopracoval k menším a středním rolím (ojediněle větším), zato ale byl nejobsazovanějším hercem souboru.
Hrál ve hrách „Cokoli chcete" (rytíř Tobiáš Říhal), „Lucerna" (vrchní), „Lidé, bděte!" (Julius Fučík), „Podzimní zahrada" (sluha Leo), „Bílá nemoc" (ministr), „Boleslav I." (Boleslav), „Šumař na střeše" (Lajzr Volf), „Zdravý nemocný" (Tomáš Diabus) či „Ženský boj" (Hruba).
Poprvé do filmových ateliérů zavítal na sklonku protektorátu jako mladík na veselici v Krškově komedii ŘEKA ČARUJE (1945). Nadále hrál spíše menší postavy Noska (REVOLUČNÍ ROK 1848), tajemníka Diviše (NAD NÁMI SVÍTÁ), Sověta Gromova (NÁSTUP), zemědělce Kováře (PŘÍCHÁZEJÍ Z TMY), redaktora (NA KONCI MĚSTA), předsedy (PO NOCI DEN), prince Hynka (O MEDVĚDU ONDŘEJOVI), úředníka (KONEC CESTY), policisty (PRAHA NULTÁ HODINA a STRACH) či ministra (SMĚŠNÝ PÁN).
V 70. až 90. letech do filmových ateliérů zavítal pouze výjimečně. Třeba kvůli filmům VELIKONOČNÍ DOVOLENÁ (Honzův otec), TŘI NEVINNÍ (Dr. Novák), DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD (Berka), SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH (předseda), MLADÝ MUŽ A BÍLÁ VELRYBA (ředitel Bartík), CAUSA KRÁLÍK (soudce Špaček) a KAŽDÉMU JEHO NEBE (Suk). Naposledy byl ředitelem v ZELENÉ VLNĚ (1982) režiséra Václava Vorlíčka. Jeho význam tkví v 50. letech. Opravu velikou a důstojnou roli mu film zůstal dlužen...
Významně spolupracoval též s rozhlasem („O škodlivosti plivníka", „Listy z mého mlýna", „Štědrý den", „Paní Bovaryová", „Racek", „Snílek", „Bidýlko", „Bajaja", „Ženský boj", „Myš", „Krysař", „Přes řeku" aj.) a s televizními filmy (JEJICH DEN, PALIČOVA DCERA, KRÁLOVSKÝ GAMBIT, SIGNÁL, JAK JAROMIL KE ŠTĚSTÍ PŘIŠEL, OPOUŠTĚT PETROHRAD, NOC ROZHODNUTÍ atd.) a seriály (F. L. VĚK, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, ŽENA ZA PULTEM, OKRES NA SEVERU, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, BYLO NÁS ŠEST, ZLÁ KREV, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, GOTTWALD, RODÁCI a DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY). Největších úspěchů však Soběslav Sejk dosáhl před dabingovým mikrofonem.
V dabingu se jeho tvárný a charakteristický hlas skvěle uplatnil při interpretaci Michela Galabru, Waltera Matthau, Jeana Gabina, Petera Ustinova, Spencera Tracyho, Richarda Attenborougha i Dana Elcara (např. zahraniční snímky FANTOMAS, KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA?, série ČETNÍKŮ, ASTERIX A OBELIX, PRETTY WOMAN, POLICAJT NEBO ROŠŤÁK, STEPUJÍCÍ STONOŽKA, ZLATÉ OKO, DEJ SI POHOV, KÁMOŠI, JURSKÝ PARK, GODZILLA).
I v řadě českých filmů namluvil své kolegy (př. ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM, EZOP, SARAJEVSKÝ ATENTÁT, VĚTRNÉ MOŘE, ÚTĚKY DOMŮ). Získal titul Zasloužilého člena Národního divadla (1972), Cenu Senior Prix (1993) a za své celoživotní mistrovství v dabingu jako jeden z prvních Cenu Františka Filipovského (1995). Soběslav Sejk zemřel po těžké nemoci 19. dubna 2004 v pražské Motolské nemocnici ve věku nedožitých osmdesáti dvou let.
Herec
Seriály | ||
---|---|---|
1996 |
Lékárníkových holka |
|
1989 |
Dobrodružství kriminalistiky |
|
Otisk (S01E04) |
||
Případ pro zvláštní skupinu |
||
Přepadení (E05) |
||
1988 |
Rodáci |
|
Epizoda 11 (E11) |
||
Epizoda 9 (E09) |
||
1987 |
Panoptikum Města pražského |
|
Pan rada v Paříži (E08) |
||
1986 |
Bylo nás šest |
|
Období zkoušek (E06) |
||
Gottwald |
||
Únor (E05) |
||
Za většinu národa (E04) |
||
Za svobodu! (E03) |
||
Zlá krev |
||
Epizoda 5 (E05) |
||
1982 |
Malý pitaval z velkého města |
|
Milenec (E02) |
||
1981 |
Okres na severu |
|
Setkání (E13) |
||
Řeka (E12) |
||
Rozhovor (E09) |
||
více epizod (6) | ||
1977 |
Žena za pultem |
|
Vánoce Anny Holubové (E12) |
||
Příběh šéfova syna (E10) |
||
Příběh starého Dominika (E05) |
||
Anna nastupuje (E01) |
||
1976 |
Muž na radnici |
|
Silvestr (E08) |
||
1975 |
Nejmladší z rodu Hamrů |
|
Splněné přání (E02) |
||
Velké rozhodnutí (E01) |
||
Třicet případů majora Zemana |
||
Bestie (S01E06) |
||
1972 |
Byli jednou dva písaři |
|
Dědictví (E01) |
||
1970 |
F. L. Věk |
|
Student (E02) |
||
Malý František Věk (E01) |
Divadelní záznam | |
---|---|
1986 |
Hamlet |
1983 |
Naši furianti |
1982 |
Kočičí hra |
1978 |
Smír Tantalův |
1961 |
Zdravý nemocný |
1959 |
Spálená křídla |
Krátkometrážní | |
---|---|
1986 |
Bakaláři (seriál) |
Zeměměřič (S15E34) |
|
1983 |
Bakaláři (seriál) |
Nekňuba (S12E06) |
|
1981 |
Uličnictví pana Čabouna (TV film) |
1980 |
Den samých začátků (studentský film) |
1975 |
Bakaláři (seriál) |
Agneska (S04E18) |