Lilian Malkina

Lilian Malkina (roz. Liliya Somolovna Malkina) se narodila 14.července 1938 v estonském Tallinu v židovské rodině. Její otec byl inženýrem, matka pracovala jako kadeřnice v salónu své sestry a poté, co salón Sověti zabavili, pracovala jako úřednice na ministerstvu práce. Lilian má jednoho sourozence – sestru Ljubu (nar. 1947). V roce 1941 obsadili Němci Pobaltí a rodina byla evakuována do Nižnijho Tagilu na Ural. V září roku 1944 byl Tallin osvobozen a celá rodina se vrátila zpět. V roce 1948 byl její otec a mnoho dalších židovských obyvatel odsouzeno na dlouholeté vězení. Stalo se to proto, že Stalin prohlásil, že se ho židovští lékaři pokusili otrávit a nato, kdo byl nevinný či jaké měl vzdělání se rozhodně nehledělo. Pan Malkina byl odsouzen na deset let, z gulagu se však vrátil s podlomeným zdravím po čtyřech letech. Brzy na následky drsného vězení umírá. V Tallinu začala Lilian chodit do ruské školy, protože estonsky neuměla (otec pocházel z Rigy a estonsky neuměl, se svou ženou mluvili rusky). Už když byla malá, začalo se u ní projevovat pohybové a hudební nadání. Od devíti let chodila na taneční konzervatoř, ale díky její „nežádoucí“ váze po čtyřech letech s baletem skončila.

Když se Lilian rozhodovala jaké si zvolí budoucí povolání, měla celkem jasno – chtěla být herečkou. Ke zkouškám na vysokou školu si připravila roli Agáty Tichonovny z Gogolovy Ženitby. Byla přijata a studia Leningradského divadelního institutu A.N. Ostrovského absolvovala v roce 1960. V letech 1960-1964 byla herečkou tallinského Ruského činoherního divadla, kde nastudovala během pěti let neuvěřitelných 46 rolí. Potom působila v Divadle dramatu a komedie „Na Litejnom“ v Leningradě, v moskevském Divadle satiry Kejklíč, v moskevském Divadle dramatu a komedie na Tangance, v leningradském akademickém Divadle Komedie, v Divadle Lensovětu a v lenigradském divadle Experiment.

V roce 1988 nabídlo České Ministerstvo kultury několika divadelním režisérům, kteří mluvili rusky, možnost spolupráce se sovětskými divadly. Do lenigradského divadla Experiment přijela režisérka Lída Englová s připraveným zdramatizovaným Kafkovým Procesem. Lilian byla obsazena do mužské role hlídače, protože v hereckém souboru už nezbýval nikdo jiný kdo by mohl tuto postavu spodobnit. Roli přijala, protože potřebovala přispět své sestře Ljubě a jejímu manželovi na plánovanou cestu do Izraele. Hra se nad očekávání vydařila a na repertoáru Experimentu se udržela dva roky. V roce 1990 Lilian přijala pozvání do České republiky a odjíždí do Prahy, kterou si rázem zamilovala a následně se stala jejím domovem. Našla si tu i mnoho přátel (mj. třeba herečku Milenu Dvorskou). Během jednoho z jejích pobytů v Praze došlo v Rusku k převratu a všichni jí radili, aby zde zůstala. Tak se nakonec stalo a Lilian se po pěti letech od její první návštěvy Prahy stala českou občankou (celý jeden rok však trvalo veškeré vyřizování a papírování kolem toho). Avšak na Estonsko a Rusko nezanevřela. Pokud to jde, vždy ráda navštíví své přátele a známé jak v rodném Tallinu, tak v ruském Petrohradě či v jiných koutech světa.

Mohlo by se zdát, že Lilian se svou „proslulou“ škvírou mezi zuby nemůže v herectví nijak zvlášť uspět a na stříbrném plátně už vůbec ne, ale v tomto případě zdání neoblomně klame. Její učitel herectví jí kdysi řekl, ať si v žádném případě nenechá do prázdného místa mezi zuby dosadit zub nový – „...Lilian, ta škvíra není tvojí slabostí, ale předností!...“ A měl pravdu: na jevišti ztvárnila více než 120 rolí a filmových a televizních rolí je tak na 60. První významnou roli ve filmu dostala v roce 1970 v rodinném snímku POZOR, ŽELVA!, který si odnesl hlavní cenu za nejlepší dětský film na MFF v Moskvě. Zde si zahrála vitální babičku – sportovkyni.

Významnějších rolí v její filmografii sice příliš mnoho není, ale nějaké se přece jenom najdou, např. Róza ve STEPI (1977) – drama zfilmované podle povídky A.P.Čechova, Frída v OSTROVU ZTROSKOTANÝCH KORÁBŮ (1978) a stará jeptiška s pohnutou minulostí v Maupassantově KULIČCE. Malá role na ni čekala ve francouzském dramatu GIORGINO (1994), kde společně hrály americké, anglické, francouzské a české herečky. Z amerických to byla například slavná oscarová Louise Fletcher. Další zajímavostí je, že film je v angličtině a natáčel se v Tatrách na Slovensku. Její neznámější rolí, díky která ji lidé na ulici poznávají, je postava babičky či spíše tetičky Tamary Komarovové ve Svěrákově Oscarem oceněném KOLJOVI (1996). Za tuto roli částečně vděčí své kolegyni Janě Altmannové, která Lilian režiséru Svěrákovi „doporučila“. O nezapomenutelné „Koljově babičce“ byl v roce 1999 natočen stejnojmenný dokument. Různé televizní a epizodní role nad „velkými“ filmovými sice převažují, ale bezvýznamné nejsou. Objevila se např. v televizních seriálech PŘÍZRAKY MEZI NÁMI (2001), STRÁŽCE DUŠÍ (2003), DOBRÁ ČTRVŤ (2005) atd. Hlavní cenu za nejlepší vedlejší ženský herecký výkon v seriálu Ruska a Izraele JMÉNEM BARON (2001) si Lilian odnesla z Archandelsku v roce 2002. V poslední době se objevila v hororech USA: THANKSGIVING (2007) a HOSTEL II (2007). V dubnu se Lilian chystá uvést do našich kin jako babička v komedii TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (2008).

Také u nás se Lilian věnuje své lásce – divadlu. V současné době se její domovská scéna nachází v Divadle na Fidlovačce a v Divadle Viola. Hrála a hostovala i v dalších divadlech: Divadlo na Zábradlí, Dejvické divadlo, mimopražská divadla (Liberec, Pardubice, Plzeň, Olomouc,). V roce 2001 byla uvedena v širší nominaci na cenu Thálie za rok 2000 za roli babičky v Marquezově Neuvěřitelném a tklivém příběhu o bezelstné Eréndíře a její ukrutné babičce (Dejvické divadlo).

Ve svém volném čase Lilian s oblibou vaří a následně hostí své přátele. Své kulinářské umění měla možnost ukázat v již zaniklém pořadu TV Prima – PRIMA VAŘEČKA. Divadlo také ráda navštíví jako divačka v hledišti. Její největší zálibou je však bezesporu cestování. Navštívila mnoho zemí, např. Itálii, Francii, USA, Izrael, Rusko atd. Po čtyřicet letech pracovala tato naše obdivuhodná spoluobčanka dvacet hodin denně a trochu toho cestování je malou odměnou za její dobrosrdečnost a energii, jež z ní na jevišti a v televizi přímo svítí.

Ondra "Agatha" Dvořák