Biografie
Modrooká plavovláska Hélène Chanel byla v šedesátých letech hvězdou béčkové komerční produkce především v Itálii, v dobrodružných a historických filmech hrála hlavní role ohrožených a zachraňovaných krásek. Narodila se v Deauville v severní Francii, původ má ale ruský, její skutečné jméno zní Helena Stoliaroff. Koncem padesátých let začala své půvaby uplatňovat v modelingu a brzy si jí povšimli i filmaři.
Po štěku jednoho z hostů na večírku (BAGRISTÉ – Les dragueurs, 1959) dostala hned hlavní roli v dramatu ZNEUŽITÍ NEZLETILÝCH (Détournement de mineures, 1959) po boku Francka Villarda (na plakátech byla uvedena jako Hélène Chancel). Film sice neměl valný úspěch, ale Hélène Chanel dostala brzy nabídky z Itálie. V komedii RODIČE V DŽÍNÁCH (I genitori in Blue-Jeans, 1960) hrála s dalšími kráskami té doby (Scilla Gabel, Sylva Koscina) a setkala se zde také s Ugo Tognazzim, s nímž pak nějakou dobu sdílela i svůj soukromý život. Hráli ostatně spolu také v dalších filmech (MANŽELÉ OLYMPIONICI – Le olimpiadi dei mariti, 1960; MŮJ PŘÍTEL JEKYLL – Il mio amico Jekyll, 1960).
I když hrála v různých žánrech, během šedesátých let se stala především tváří tehdy oblíbeného typu filmů sandálu a meče. Velké ženské role hrála ve filmech MACISTA V PEKLE (Maciste all'inferno, 1962), MACISTA V ÚDOLÍ HŘMÍCÍ OZVĚNY (La valle dell'eco tonante, 1964) nebo DOBYVATELÉ ATLANTIDY (Il conquistatore di Atlantide, 1965), objevovala se i v dobrodružných filmech odehrávajících se v exotickém prostředí (VLÁDCE POUŠTĚ – Il dominatore del deserto, 1963). Menší role se jí naskytly i v ambicióznějších projektech historického žánru (JEPTIŠKA Z MONZY – La monaca di Monza, 1962).
Když opadl zájem o žánr sandálu a meče, herečky jejího typu našli nové uplatnění hlavně v italských spaghetti westernech (ZABIJÁK KALIBRU 32 – Killer calibro 32, 1967; CJAMANGO, 1967). Hrála také ve špionážních filmech označovaných jako eurospy a v mezinárodně obsazených kriminálkách (BLONDE KÖDER FÜR DEN MÖRDER, 1969). Pro tyto typy filmů užívali herci anglické pseudonymy, Hélène Chanel tak byla v titulcích uváděna například jako Sheryll Morgan. Stejně jako řada kolegyň spojených s béčkovou italskou produkcí 60. let, musela se i Hélène Chanel smířit s útlumem dalších nabídek a v sedmdesátých letech se před kamerou objevovala již jen výjimečně. Úplně naposledy hrála majitelku hostince v komedii MANŽELKA – MILENKA (Mogliamante, 1977), příznačné je, že v labutí písni své herecké kariéry byla v titulcích uvedena pod svým skutečným jménem Helena Stoliaroff. Od té doby žije v soukromí.