Bruno Coquatrix

Bruno Coquatrix se narodil na severu Francie, v Ronchinu. Jeho maminka ovdověla, když bylo Brunovi půl roku. Paní Coquatrixová si otevřela obchod s galanterním zbožím a tak vydělávala skromné prostředky, které tak tak postačovaly k udržení Bruna na střední škole. Po škole vstoupil Coquatrix do malého orchestru, kde hrál na saxofon. I po ukončení vojenské služby inklinuje k hudbě, ale nyní již ne jenom jako aktivní hudebník, ale stává se impresáriem známých umělců. Zastupoval například Jacquese Pillse a Lucienna Boyera.

Počátkem čtyřicátých let se rozhodl Coquatrix začít věnovat i skladbě. Napsal přes 300 písní, mezi jeho nejslavnější skladby patří populárními umělci dosud zpívaná Mona ange z roku 1940, nebo Clopin-clopant z roku 1947, kterou proslavil Yves Montand, a Cheveux dans le vent z roku 1949. V roce 1946 také vstoupil do světa operety kouskem nazvaným La bonne hôtesse.
Začátkem padesátých let vede Bruno Coquatrix varieté Bobino. A zároveň se spolupodílí na vzniku nahrávací studia s názvem Versailles. V Paříži na bulváru Kapucínů 28 stála od 12.4.1889 budova s názvem Olympia. Ta byla v roce 1929 přebudována na kino, které bylo ziskovější. A pak ji v roce 1953 převzal Bruno Coquatrix. Od chvíle, kdy Olympii začal vést Coquatrix, došlo k zásadním změnám. Olympia byla přestavěna, ale kino zůstalo její součástí až do roku 1987.

5. dubna 1954 došlo ke slavnostnímu znovuotevření Olympie jako koncertního sálu. Otevírali Delyle, Barelli a Bécaud, který byl tou dobou známý spíše v Americe. Gilbert Bécaud vystoupil jako předzpěvák Lucienna Delyla. Ale bylo to právě Bécaudovo energické vystoupení, které rozvášnilo dav natolik, že poničil zařízení. To nevyvedlo zkušeného impresária z rovnováhy, protože Coquatrix pochopil, že z Bécauda něco bude.

V Olympii vystupovala Edith Piaf, Tina Turner i Dalila, vystřídali se zde pánové Jacques Brel, Charles Aznavour, Georges Brassens, Leo Ferré, Johnny Hallyday a Yves Montand, ze zahraničí Bob Dylan, Beatles, nebo Roling Stones. V Olympii probíhá bohatý program, a kdo něco znamená v oblasti hudby, chce v ní vystupovat. O Olympii se začíná oprávněně mluvit jako o největším a nejlepším koncertním sále Evropy.

V roce 1963 se Coquatrix objevil v drobné roli sebe sama v hudební komedii Michela Boisronda HONBA ZA KYTARAMI (1963). A to už byla Olympia populární po celém světě. V roce 1966 v ní ukončil aktivní kariéru Jacques Brel O rok později v ní francouzsky zpívala zástupkyně tehdejšího Československa Hana Hegerová. Na jaře 1968 si v Olympii zazpívala i Marta Kubišová.

Od roku 1956 byl Bruno Coquatrix ředitel kasina v Cabourgu, roku 1971 se v městečku s necelými čtyřmi tisíci obyvatel na severu Normandie stal starostou. Coquatrix zajistil Cabourgu nebývalý rozmach, po předchozím dlouhodobém úbytku obyvatel se díky jeho podpoře cestovnímu ruchu podařilo stimulovat růst obyvatel.

V roce 1978 se Coquatrix objevil opět v malé roli ve filmu Clauda Lelouche ROBERT A ROBERT. A znovu představoval sám sebe. Kamera bloudící po sále Olympie pronikne do zákulisí, v něm si spokojeně pokuřuje Bruno Coquatrix svůj oblíbený doutník a předpovídá jednomu z Robertů skvělou uměleckou budoucnost. A to bylo poslední filmové vystoupení Bruna Coquatrixe.

Zemřel o rok později na apríla 1979 v Paříži. Sál s 2000 červenými místy k sezení, oponou téže barvy a modrým stropem dosud existuje pouze proto, že byl 7.1.1993 prohlášen historickou památkou. Olympii hrozila demolice, místo ní měl vzniknout parkovací dům. Koncertní sál, kterým prošly snad všechny pěvecké hvězdy druhé poloviny dvacátého století, nese dosud jméno svého nejúspěšnějšího ředitele Bruna Coquatrixe.

Kateřina "Snorlax" Horáková