Vladimír Šmeral

Vladimír Šmeral se narodil 16. října 1903 v obci Drásov u Brna do velmi chudé vesnické rolnické rodiny čeledínů. Po měšťance studoval v Brně elektrotechnickou školu a od jejího posledního ročníku byl také studentem dramatického oddělení Státní konzervatoře Brno (1926). Následně jako člen a herec prošel brněnským Zemským divadlem (1926 – 1933), pražskými D34 E. F. Buriana (1933 – 1936, 1939 – 1941), Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha a Unitarií (1936 – 1939) a Vinohradským divadlem (1941 až 1944).

Kvůli své manželce – židovce byl odvlečen do koncentračního tábora u Vratislavi a musel stavět bunkry. Po osvobození se vrátil opět na Vinohrady (1945 – 1979), kde zůstal až do penzionování.

Vladimír Šmeral byl zpočátku známým představitelům levicové divadelní avantgardy. Zpočátku hrál mladé romantické hrdiny s dobrou inteligencí a temperamentem. Jeho výrazové prostředky byly vždy schválně ukázněné, ale vždy dokázaly přesně a výstižně vystihnout emoce postavy.

I ve zralém věku Šmeral nezapomínal na promyšlené herectví s psychologickou hloubkou protikladných povahových stránek a zobecnění myšlenek (i když v pozdějším věku byly zatíženy jistou senilitou). Své herecké umění nejlépe prezentoval jako vězeň („Máj"), rytíř des Grieux („Manon Lescaut"), Macheath („Žebrácká opera"), Krysař („Krysař"), Jupiter („Nebe na zemi"), Jan Hus („Jan Hus"), Čackij („Hoře z rozumu"), papež Pius XII. („Náměstek"), Cyrano („Cyrano z Bergeracu"), Stockmann („Nepřítel lidu") atd.

Od svých debutů v roce 1937 až do konce okupace se zjevoval v menších úlohách Josefa Formana (SVĚT PATŘÍ NÁM), asistenta kliniky (BÍLÁ NEMOC), Jeníka Kaliny (ZBOROV), studenta Morouska (VZHŮRU NOHAMA), náčelníka bandy (VANDINY TRAMPOTY), brusiče Bárty (SOUD BOŽÍ), havíře Nováka (PRO KAMARÁDA), Bártíka (JAN CIMBURA), zedníka (KAREL A JÁ), sedláka (MLHY NA BLATECH), Standy (SKALNÍ PLEMENO) nebo tuláka (ROZINA SEBRANEC). Křišťálová růže (1967).

Po okupaci se do konce svého života objevoval na filmovém plátně celkem pravidelně v různě velkých úlohách. Mezi zajímavé filmové tituly určitě patří ČAPKOVY POVÍDKY (vrah Ferdinand Kugler), VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (tiskař Kružný), DVAASEDMDESÁTKA (vězeň Melichar a cirkusák Trojan), VÝSTRAHA (referent Hanka), LUCIE (inženýr Číhal), HOTEL PRO CIZINCE (spisovatel Blech), NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK (profesor), UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (pacient Ambrož), DNY ZRADY (předseda vlády Dr. Milan Hodža), TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (akademik), OSVOBOZENÍ PRAHY (primátor Vacek), DŮM NA POŘÍČÍ (Dr. Levanta), VÍTĚZNÝ LID (Zdeněk Nejedlý), VŠICHNI PROTI VŠEM (restaurátor Prusík), TEMNÉ SLUNCE (MUDr. Tomeš) či REVUE NA ZAKÁZKU (starý režisér). Často hrál ve filmech FAMU.

Skutečně velké herecké kreace předvedl v úlohách bolševického bojovníka Kroupy ve Vávrově NĚMÉ BARIKÁDĚ (1948), neodbytného sběratele MUDr. Vitáska v Krejčíkově Čapkovské komedii ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964), profesora Šimka v dramatu SMĚŠNÝ PÁN (1969) Karla Kachyni a nádherně senilního hodnostáře Zdeňka Nejedlého ve smutné komedii SKŘIVÁNCI NA NITI (1969) Jiřího Menzela, z nichž nad nimi čpí nejzrůdnější postava české kinematografie, bezcharakterní, bezcitný, hrabivý a velmi cynický inkvizitor Jindřich František Boblig ve Vávrově podobenství KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969).

Šmeral se věnoval uměleckého přednesu (preferoval Viléma Závadu a K. H. Máchu, v rozhlase a TV pořadu NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE), inscenacím (NOC BEZ ÚSVITU, KONEC VELKÉ EPOCHY, PRINC A CHUĎAS, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, DALSKABÁTY HŘÍŠNÁ VES, SMRT CÍSAŘE A KRÁLE KARLA IV., ANNA PROLETÁŘKA), televizním seriálům (ROZSUDEK, F. L. VĚK, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, MUŽ NA RADNICI) a dabingu.

Jeho herectví prezentuje profilová gramofonová deska „Herecký portrét Vladimíra Šmerala" a televizní medailon CHVILKY S VLADIMÍREM ŠMERALEM (1973). Sepsal „Hovory o divadle" (1954) a jako pedagog působil na AMU (1949 – 1966). Jako přesvědčený a kovaný komunista, člen různých výborů a svazů, získal roku 1952 Státní cenu (za výkon ve hře „Jan Hus"), tituly Zasloužilého (1958) i Národního (1965) umělce, Řád práce (1963), Cenu Jaroslava Průchy (1971) a Řád Vítězného února (1978). Herec Vladimír Šmeral zemřel 15. března 1982 v Praze v nedožitých 79 letech.

Jaroslav "krib" Lopour