Biografie
Vladimír Šmeral se narodil v říjnu 1903 v Drásově na Moravě. Po maturitě na vyšší průmyslové škole vystudoval dramatickou konzervatoř v Brně. Své první angažmá získal v roce 1926 v Zemském divadle. Od počátku své divadelní dráhy byl považován za mimořádný herecký talent, stal se představitelem hrdinských romantických rolí, které byly často ovlivněny silným lyrismem. Byl temperamentní a měl kultivovaný klasický hlas, který mu poskytoval v průběhu celé jeho herecké dráhy řadu možností v rozhlase. Patřil k významným představitelům meziválečné levicově orientované avantgardy.
V roce 1933 odešel z Brna do divadla E. F. Buriana, kde si mj. zahrál v Žebrácké opeře (1934). Ve zdramatizované verzi Máchova Máje si zahrál postavu vězně (1935) a jako Václav IV. se objevil ve hře Kat (1936). V letech 1937-38 získal angažmá v Osvobozeném divadle a v následující sezóně krátce působil v Lidovém divadle v Praze (Unitaria). Následující divadelní sezónu se opět vrátil do Burianova Déčka, kde byl obsazen do role rytíře Des Grieux v prvním provedení Manon Lescaut (1940), ve hře Loretka si dále zahrál Karla. Tyto role Nezval napsal záměrně pro Šmerala, se kterým se dobře znal. Šmeral získal rovněž titulní roli v Burianově dramatizaci Dykova Krysaře. V letech 1941-44 herec působil v Městských divadlech pražských.
Vladimír Šmeral měl za manželku židovku a jelikož se s ní odmítl rozvést, v roce 1944 skončili v transportu do koncentračního tábora oba dva. Šmeralovi se nicméně podařilo před koncem války uprchnout a do osvobození se ukrýval u Adiny Mandlové. S touto femme fatale českého filmu ostatně prožil před svým zatčením vášnivý milostný vztah, který ale ukončil poté, co byla Mandlová po válce nařčena z kolaborace. Po válce vstoupil do angažmá ve Vinohradském divadle, kterému zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 1979. Odehrál tam opět řadu významných divadelních rolí (Jan Hus - 1951 nebo Cyrano z Bergeracu - 1956).
Jako aktivní komunista se Šmeral po roce 1945 podílel na postupném zglajchšaltování české kultury a veřejného prostoru. Stal se členem řady divadelních a politických organizací a v letech 1948-53 sehrál zápornou roli svou bezvýhradnou podporou kultu osobnosti. Poškodil tím českou kulturu i svou pověst. V roce 1954 vydal knihu Hovory o divadle, kterou napsal jako hold sovětskému divadelnictví. Jeho politické přesvědčení ovlivnilo i výběr divadelních, filmových a televizních rolí. S velkým zaujetím ztvárňoval feudály a panovníky jako příslušníky historických reakčních kruhů (Zikmund v Jiráskově Janu Roháčovi - 1939) a vysoké církevní hodnostáře, které zobrazoval jako chladnokrevné intrikány a prospěcháře (Petr Angeli z Tylova Jana Husa - 1961 nebo Pius XII. z Hochhutova Náměstka).
K filmu Vladimír Šmeral pronikl relativně pozdě ve svých 34 letech díky autorské dvojici Voskovci a Werichovi. Pojilo jej k nim levicové politické přesvědčení a divadelní spolupráce, a tak nabídli svému příteli roli vůdce dělnické opozice a odpůrce fašismu ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. V následujících letech se v rychlém sledu objevil v řadě milovnických a romantických rolí ve spíše podřadných filmech. Po osvobození republiky mu český film a televize nabídly řadu zajímavých, byť většinou vedlejších rolí. Z dlouhé řady jeho titulů vybočují dva snímky, kde si zahrál hlavní postavu a strhujícím způsobem ztvárnil záporné charaktery. V roce 1947 byl režisérem Slavíčkem obsazen do role malíře v hororově laděném mysteriózním dramatu PODOBIZNA. Přesvědčivě zde ukázal postupný patologický rozklad osobnosti muže, který dal přednost kariéře a bohatství před láskou a uměním.
V roce 1969 dostal nejzajímavější nabídku své herecké dráhy, když ho Otakar Vávra obsadil do role inkvizitora Bobliga v historickém dramatu KLADIVO NA ČARODĚJNICE. Šmeral zde vytvořil jednu z nejodpudivějších postav českého filmu, zcela amorálního, bezcitného a prospěchářského fanatika, který ničí životy nevinných lidí. Z dalších rolí stojí za zmínku půvabné zparodování ministra kultury Zdeňka Nejedlého ve filmu SKŘIVÁNCI NA NITI, doktor Vitásek v úsměvném kriminálním příběhu ČINTAMANI A PODVODNÍK nebo kníže Belzebub v televizní inscenaci DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT.
Herec
Seriály | |
---|---|
1980 |
Čas zakladatelů |
Předvoj nového života (E03) |
|
Hořký ústup (E02) |
|
1976 |
Der Knabe mit den 13 Vätern |
Muž na radnici |
|
Křížové tažení (E09) |
|
Vzbouření (E06) |
|
1975 |
My z konce světa |
Zkouška (E06) |
|
1974 |
Byl jednou jeden dům |
Obvaziště Boccaccio (E05) |
|
Ďábelské ostrovy (E04) |
|
Jízda do tunelu (E03) |
|
1973 |
Německé pohádky |
O starém komínu (E07) |
|
1971 |
Vietnamské pohádky |
1970 |
F. L. Věk |
Student (E02) |
|
Malý František Věk (E01) |
|
Lidé na křižovatce |
|
Rozsudek |
|
1965 |
Pohádkový zeměpis |
Dokumentární | |
---|---|
2004 |
Vyznavač ticha (TV film) |
2003 |
Příběhy slavných (seriál) - a.z. |
Stíny tanečního kroku - a.z. (S04E11) |
|
2000 |
Příběhy slavných (seriál) - vypravěč |
Bez obav - vypravěč (S01E21) |
|
1978 |
Díky, pane Kříženecký (TV film) |
1973 |
Chvilky s Vladimírem Šmeralem (TV film) |
1954 |
Rychloraziči z Tisové |
1953 |
Divadlo Československé armády |
1951 |
Rok stalinské epochy |
1950 |
Čína v boji |
1937 |
Píseň o Podkarpatské Rusi |
Divadelní záznam | |
---|---|
1969 |
Alchymista |
Krátkometrážní | |
---|---|
1979 |
Pavilón Z (studentský film) |
1971 |
Exekuce (TV film) |
1968 |
České pohádky (seriál) |
O dvou poutnících (E05) |
|
1967 |
Prager Legende (TV film) |
1962 |
Malá nočná povídka: Kolik půdy člověk potřebuje (TV film) |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1948 |
Dvaasedmdesátka |
Host
Pořady | |
---|---|
1967 |
Pohádky ze všech konců světa |