Biografie
Miloš Kopecký se narodil 22. srpna 1922 pražskému kožešníkovi a kloboučnici. Neúspěšně se pokoušel vyučit kožešníkem a vystudovat gymnázium. Raději se od dětství věnoval umění a divadlu. Nejdříve se stal členem recitačního souboru Tvar (1939 – 1944) u Svazu českého recitačního díla v Praze.
Ke konci války byl z rasových důvodů deportován do pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Jeho matka zahynula v koncentračním táboře, což mladý Miloš těžce nesl a celý život trpěl těžkými depresemi a maniodepresivními stavy, i když vždy vystupoval jako bonviván a milovník žen i života.
Po osvobození Miloš Kopecký prošel desítkami pražských divadel: Větrník (kde byl zprvu jako technický pracovník; 1945 – 1946), Divadlo satiry (1946 – 1947), Studio Národního divadla (1947 – 1948), Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (1948 – 1949), Národní divadlo (1949 – 1950), Městská divadla pražská (1950 – 1951), Divadlo na Vinohradech (1951 – 1955), Divadlo ABC (1955 – 1961), Městská divadla pražská (1961 – 1962), hudební divadlo Karlín (1962 – 1965) a opět Divadlo na Vinohradech (1965 – 1996), kde působil až do své smrti.
Pohostinský vystupoval také v Semaforu a na zájezdech. Kopecký měl vyvinutou svébytnou inteligentní komiku, herecký tragikomický nadhled s prvky skeptiky, ironie, sebeironie a humoru. Jeho projev byl záměrně klidný, střídmý, vždy se skvěle načasovanou pointou a gagy.
Jeho doménou byl kromě úsporného gesta skvěle propracovaný a klidný slovní projev. Kromě skvělých hereckých kreací v desítkách divadelních inscenacích („Člověk z půdy", „Limonádový Joe", „Tvrďák", „Caesar", „Pygmalión", „Letní hosté", „Lakomec", „Věc Makropulos", „Lištičky", „Člověk, zvíře a ctnost", „Car Fjodor", „Zlatý kočár", „Richard III.") byla jeho životní rolí titulní postava v dramatu „Jindřich IV.".
Na jeho herectví měli vliv také partneři Jan Werich a Miroslav Horníček. Byl až čtyřikrát ženatý s Herečkou Stellou Zázvorkovou (1922 – 2005), Kateřinou Soukupovou, Janou Lichtenbergovou a tanečnicí Janou Křečkovou (*1939). Ze dvou manželství měl děti Janu a Báru. Poprvé se na filmovém plátně mihl jako student v Borského prvním barevném českém filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947).
Přes menší a epizodní role ve snímcích NEVÍTE O BYTĚ? (komisař), AŽ SE VRÁTÍŠ... (soused v domě), ZRCADLO (Václav Hájek), NÁVRAT DOMŮ (mladík u Součků v bytě), ČERVENÁ JEŠTĚRKA (vinárník), REVOLUČNÍ ROK 1848 (komorník), DALEKÁ CESTA (vězeň), POSEL ÚSVITU (lékař Held), MIKOLÁŠ ALEŠ (malíř Laufer), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (alchymista s tmou), VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (britský kolonizátor Cecil Rhodes), ÚNOS (hudebník a cestující Rychman), ANNA PROLETÁŘKA (komisař), TAJEMSTVÍ KRVE (lékař na přednášce), OLOVĚNÝ CHLÉB (policejní komisař), STŘÍBRNÝ VÍTR (nadporučík Gerlič), NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (lékárník Valerián Kýla), CIRKUS BUDE! (hudební klaun Tonda), JAN HUS (biskupský kancléř), BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (záludný chytrý princ), JAN ŽIŽKA (pán ze Šternberka), PSOHLAVCI (správce Koš), VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (chemik inženýr Krix), LEGENDA O LÁSCE (obchodník s koberci), DĚDEČEK AUTOMOBIL (Albert de Dion) apod. se vypracoval k titulním a divácky dodnes oblíbeným postavám.
Skvěle ztvárňoval kladné titulní postavy: feldkurát Otto Katz (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), bonvivánský baron Prášil (BARON PRÁŠIL), Jan Lucemburský (SLASTI OTCE VLASTI), bankéř Wertheim (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ!), frejíř Petr Vok (SVATBY PANA VOKA), profesor Somr (PANE, VY JSTE VDOVA!), sukničkář vévoda Štěpán (NOC NA KARLŠTEJNĚ), chamtivý Evžen Novák (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU...!), hypochondr Theodor Bergner („JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!"), Dr. Lukášek (CAUSA KRÁLÍK), JUDr. Hořic (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA), Ing. Čirůvka (KŘTINY), skřítek (TŘI VETERÁNI), profesor Svozil (PRODLOUŽENÝ ČAS) či Casanova (MÍ PRAŽANÉ MI ROZUMĚJÍ).
Jeho doménou však byly ty záporné s pošramoceným charakterem, do kterých ho předurčoval jímavě řezaný obličej. Sehrál tak zlého kancléře (PYŠNÁ PRINCEZNA), chamtivého čalouníka Josefa (MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ), Emila Tůmu (KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ), Izmaila (KRÁL KRÁLŮ), zločince Horáce, alias Hogo Fogo (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), tajemníka (BÍLÁ PANÍ), ředitele Hnízdo (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR), ředitele cirkusu (ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU), vodníka Wassermana (JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), barona von Kratzmara (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA), barona Gorce z Gorceny (TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH) a další.
Naposledy se objevil v české kinematografii jako starý regent ve Vorlíčkově koprodukční pohádce KOUZELNÝ MĚŠEC (1995). Premiéry (22. února 1996) se již Kopecký nedožil.
Kromě filmu a divadla Miloš Kopecký exceloval také na gramofonových deskách (např. „Večer s Milošem Kopeckým"), v rozhlase („Lidé z maringotek", „Matka", „Rusalka", „Přelíčení", „Turbina", „Host do domu, Bůh do domu", „Maryla" „Hledání" apod.), televizi (desítky inscenací, např. ŽÁRLIVOST, KOČÁR NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI, MELOUCH, PANE VRCHNÍ, PLATIT!, ČLOVĚK PROTI SOBĚ, ZLOČIN A TRIK II., SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, ŠEST UPRCHLÍKŮ, BLÁZINEC V PRNÍM POSCHODÍ, PSÍČCI LORDA CARLETONA, LÁSKY EMANUELA PŘIBYLA, HERECKÉ VÁNOCE, HLEDÁ SE PAN TAU, TO BYLA SVATBA, STRÝČKU!, SVATEBNÍ CESTA, GRANDLE, PŘIŠEL NA VEČEŘI, ŠTIPKU SOLI, SÍŤ NA BLUDIČKU, POJĎTE S NÁMI MEZI BOHY, MEDVĚD, TO SE TI POVEDLO, TATÍNKU, POSLEDNÍ LEČ ALFONSE KARÁSKA, DOKONALÝ MUŽ, DOKONALÁ ŽENA, RADOSTNÝ ŽIVOT POSMRTNÝ, SNY KOMINÍKA SAZIVCE, UTOPÍM SI HO SÁM, HONORÁRNÍ KONZUL, TRIO atp., a seriálů SOUDNIČKY, KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, PAN TAU, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BAMBINOT, SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ, UCTIVÁ POKLONA, PANE KOHN a ŽIVOT NA ZÁMKU), kde se stala legendární jeho kreace rozšafného MUDr. Josefa Štrosmajera v populárním seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977) a dabingu (HOSPODA VE SPESSARTU, seriál NEMOCNICE CHICAGO HOPE aj.).
Byl o něm také natočen dokument do cyklu GENUS (1995). Ke konci života se měl rovněž objevit v seriálu HOSPODA (1996), smrt mu to již neumožnila a jeho postavu převzal Jiří Menzel. Účinkoval v řadě různých krátkometrážních dokumentárních snímcích (ZÁSADY PĚTISTOVKÁŘE, MÁK, PÍSEŇ O SILNICI, CIRKUS JEDE!, VOLYNĚ, MŮJ TÁTA BYL FILMAŘ atd.) a televizních pořadech (KOMIK A JEHO SVĚT, SEŠLOST, ŠARÁDA, NA NÁVŠTĚVĚ U HORNÍČKŮ, MOŽNÁ PŘIJDE I KOUZELNÍK).
Kopecký byl vyznamenán státními tituly Zasloužilého umělce (1979) a Národního umělce (1985), které ještě 27. listopadu 1989 vrátil Gustávu Husákovi. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Panamě ho za roli Horáce v komedii LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (1964) porota obdařila Sfingou za herecký výkon (1967), na Filmovém festivalu pracujících získal Cenu SČDU (1978) za herecký výkon v komedii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977), za film CAUSA KRÁLÍK (1979) byl dekorován na festivalu v Košicích Cenou za mužský herecký výkon (1980), na festivalu v Praze se pro něho v roce 1985 nalezla Cena za mužský herecký výkon v dramatu PRODLOUŽENÝ ČAS (1984) a za svého doktora Štrosmajera v seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA obdržel Zlatý květ (1981) a Zlatého krokodýla (1982). Stal se také nositelem Televizní rolničky (1984).
V květnu roku 1987 Kopecký veřejně vystoupil na IV. sjezdu dramatických umělců proti stávajícímu socialistickému režimu. S Milanem Hainem hbitě sepsal memoárovou knížku „Co za to stálo" (1993) a s Pavlem Kovářem další, „Já: soukromý život Miloše Kopeckého" (1996). Milošova poslední manželka Jana Křečková – Kopecká zrealizovala s Pavlem Kovářem vzpomínkou knížku „Miloš Kopecký: důvěrný portrét" (1999).
Těsně před smrtí se seznámil i s novým multimédiem: na CD – ROM „Panovníci českých zemí" roku 1995 namluvil medailónky našich knížat, králů a prezidentů, které předtím vyšli v úspěšné knize Petra Čorneje „Panovníci českých zemí" (1992, 1997, 1998, 2001, 2006). České veřejnosti tím demonstroval své upřímné češství a vlastenecké smýšlení. Jeden z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších českých herců a komiků Miloš Kopecký zemřel 16. února 1996 v pražské bohnické psychiatrické léčebně, kam byl převezen po zhoršení svého psychického stavu.
Související novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)
Herec
Hudební videoklipy | |
---|---|
2008 |
Hitparáda 60. let |
1968 |
Judita Čeřovská: Maruko |
1963 |
Miloš Kopecký feat. Miroslav Horníček – Francka a Johnny |
1960 |
Miloš Kopecký: Mackie Messer |
Video kompilace | |
---|---|
2005 |
Semafor - Největší hity |
Divadelní záznam | |
---|---|
1984 |
Dům na nebesích |
1981 |
Přišel na večeři |
1972 |
Lakomec |
1968 |
Jindřich IV. |
Host
Související novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)