Viktor Byčkov

Viktor Nikolajevič Byčkov se narodil v Leningradě (dnes opět Sankt-Petěrburg, Petrohrad). Vyrůstal na Kondratěvském prospektu v osmipkojovém obecním bytě, kde žilo čtyřicet lidí. Už v dětství se toužil stát hercem – svoji první roli (popa) ztvárnil na pionýrském táboře. Viktor vzpomíná: “Byl jsem malý a hubený. Břicho mi udělali z polštáře a já se bál, že mi v tu nejdůležitější chvíli vypadne.. A nakonec se tak i stalo”. Jako mladý nemyslel ovšem pouze na herectví, po osmé třídě uvažoval také o medicíně, konkrétně o gynekologii. Na lékařskou fakultu se ale nedostal (“Byl jsem tehdy takový legrační typ a na zkouškách mi nějaká žena řekla - “Tak hele, neseriózní my tady netrpíme!”. Dělala si legraci a já nepochopil… Urazil jsem se a na medicínu nešel”), začínal na PTU (odborném učilišti technickém), kde ho opět ovládly “herecké“ myšlenky a začal navštěvovat divadelní studio, kde se z komparsu rychle propracoval k hlavním úlohám.

Následovala služba v řadách Sovětské armády a po návratu (1976) Státní divadelní, múzický a filmový institut v Leningradě, sekce národního umělce I. P. Vladimirova, tehdy vedoucího režiséra Státního akademického divadla “Lensovětu“. Institut Byčkov ukončil v roce 1982. Od druhého ročníku vystupoval na divadelní scéně v představeních jako “Levák”, “Ledová královna”, “Hráči”, “Dulcinea z Tobosy”, “Zkrocení zlé ženy”, “Žebrácká opera“, “Lest a láska” aj. V letech 1991 - 1992 působil v Divadle komedie N. P. Akimova (“Koníček Hrbáček”, “Romul Veliký”...). Rok 1993 a divadlo “Domek z karet”, 1995 - “Komediantovo přístřeší”, 1996 - divadlo “Staré jablko” ve finském Lahti a Gogolovy “Bláznovy zápisky”. V roce 2004 si Byčkov zahrál “Leváka“ v jeho muzikálové verzi a v roce 2005 byl pozván do divadla, ve kterém začínal - “Lensovět“ - do role Profesora Tesmana v Ibsenově dramatu “Heda Gablerová“.

U filmu debutoval v roce 1980 - POSLEDNÍ ÚTĚK (1980) a role brance. V roce 1985 se objevil v Rogožkinově válečném dramatu PRO NĚKOLIK ŘÁDKŮ (1985), ve kterém ztvárnil německého myslivce. S tímto režisérem Byčkov spolupracuje trvale – objevil se v jeho filmech MISS MILIONÁŘKA (Miss Millionerša, 1988), ČEKISTA (1991), ŽIVOT S IDIOTEM (1993), TŘETÍ PLANETA (1990) a OPERACE “ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!” (1996). Stávající popularitu si získal rolí lovce Kuzmiče v komediální sérii – koho jiného - Alexandra Rogožkina: SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU (1995), SVÉRÁZ NÁRODNÍHO RYBOLOVU (1998) a SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU V ZIMĚ (2000). V roce 1995 na filmovém festivale “Vivat, kino Rossii“ pak získal za “Kuzmiče“ cenu “Priznanje” pro herce v “nejlepší mužské roli.“

Uznání ze strany obecenstva i kritiky si získal Rogožkinův film KUKUŠKA / KUKAČKA (2002), ve kterém se Viktor Byčkov představil také v jedné z hlavních rolí (Kartuzov). S námětem přišel právě Byčkov: v 39. roce se setkávají ruský a finský voják, kteří navzájem se nenávidí, udobřuje je pak jedna Laponka - všichni tři navíc mluví různými jazyky. Pověděl o tom Rogožkinovi, ten děj lehce poupravil a zasadil do roku 1944. V roce 2002 film obdržel v Rusku i v zahraničí více než čtyřicet cen, včetně státní ceny Ruské akademie filmových umění a věd “Zlatý orel“, a to hned v několika kategoriích (mimojiné pro “nejlepší film roku“). Jeden “orel“ připadl i Byčkovovi jako “nejlepšímu herci“ a z rukou prezidenta Vladimira Putina převzal Státní cenu Ruska. V roce 2005 za roli Ivana Kartuzova obdržel Cenu poroty na 2. moskevském festivale “Moskevská premiéra“.

V roce 2005 byl Viktor Nikolajevič přizván do legendárního ruského pořadu “Dobrou noc, děcka!“, který s potěšením uvádí dodnes. “Pořad vedla řada mužských účinkujících, ale přišli a odešli. Strýček Víťa – Viktor Byčkov, zaujal uprázdněné místo “muže – vychovatele“ a připadne nám právě jako ten táta, který si umí najít na děti čas...“, - potvrzují tvůrci pořadu.

Viktor Byčkov je laureátem ceny “Stříbrná podkova“ a v roce 2004 byl jmenován Rytířem Řádu cti a důstojnosti “Mocná Rus“ za významnou profesionální a tvůrčí činnost, obnovení mírumilovných a duševních tradic a velké zásluhy o rozvoj kultury a umění Sankt-Petěrburgu a Ruska.

Marek "džanik" Janík