POMO

POMO

Martin Pomothy

okres Praha
profesionální neherec


Instagram: martin.pomothy

7492 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4 8 11 14
  • 27.3. v 05:22

    Šamanské létání nad gorilama v mlze

    Tohle pobavilo, doporučuji! Sestřih tří ze sedmi zip lines u kostarického národního parku Arenal Volcano. Není to vůbec tak napínavé jak vypadá, spíše takovej báječnej kolotoč pro milovníky přírody. Chce to velký screen a zvolit Full HD!

  • 7.3. v 06:21

    Cabo Blanco Absolute Natural Reserve, Costa Rica

    Méně chozená stezka náročností “difficult”, vůbec jediná v nejstarším kostarickém národním parku Cabo Blanco. Tam a zpátky 10 km s převýšením 400 m. Oblast, kde potkáte nad vámi flegmatické opice, pod vámi zvědavé půlmetrové ještěry a před sebou plaché srny. Čisté, nerušené zvukové spektrum zpívajícího ptactva zesílí vaše sluchové vnímaní a po hodině udiveného zkoumání vás přenese do mentálního stavu absolutního osvobození se od všeho, co definuje vaši každodennost a obvyklé vnímání světa. Najednou se cítíte být na zemi jak byla stvořena, než jsme ji začali přetvořovat. Jste tu na návštěvě, doma jsou zde všichni ti tvořečkové kolem vás. Zde se nemluví nahlas. Díky nižšímu počtu návštěvníků se toto pravidlo, psané na tabuli u vchodu, daří udržovat.

    Po pěti kilometrech cesty se začnou zvuky fauny tropického pralesa míchat s jemným šuměním blížícího se oceánu. Šuměním dle odhadu velké, jakoby ze všech stran vás obklopující pláže s rozvážně táhlými vlnami. Větší oblé kameny, které na vybraných místech pokrývají podloží z jemného písku, třením o sebe přihrávají další vrstvu do zvukové symfonie nedotčené tropické oceánie. Zde zelená poznávací odysea jedinečným přírodním prostředím ůstí v nekonečnost nad nejrovnější existující modrastou linkou ve vesmíru. Ocitáte se ve snovém ráji. Horizont čistý, jakoby pravomoc národního parku sahala i proti přiblížení se plavidel. Pouze stovka hladových pelikánů, strmhlav vlétajících pro rybí potravu do rozvášněných vln. To oni jsou strážci této pláže.

    Kdybych tak sebou do těch vln mohl vzít bezpečně mobil a natočit pro vás zblízka, jaké to je plavat s hejnem pelikánů, kteří jeden za druhým metr od vás ze všech stran v ránách o hladinu mizí pod vodou, anebo se jen tak vznešeně pohupujou na vlnách, s krkem vztyčeným metr nad vaší plovoucí hlavou. A vůbec se vás nebojí, vnímají vás a vítají, jakoby se s vámi o ten moment, o ten báječný životní okamžik, chtěli podělit. Silnější kontakt s faunou v divoké a absolutně krásné přírodě nepamatuji. Místo, na kterém jsem nechal kus srdce.

  • 11.2. v 12:31

    “Drahý Rone, jsi a navždy budeš naším nejlepším, milovaným Hellboyem!”

    ČSFD Award za “Nepřekonatelné ztelesnění postavy Hellboye, od všech českých a slovenských filmových fanoušků” Rona překvapil a úpřimně potěšil. To spontánní obejmutí na pódiu před účastníky besedy patří vám všem, ČSFĎáci. Děkujeme pořadatelům vydařeného prvního ročníku Comic-Con Prague a těšíme se na příští ročník! (další fotky z předání zde)

    “Drahý Rone, jsi a navždy budeš naším nejlepším, milovaným Hellboyem!”
  • 24.12.2019 v 16:26

    Stallone a Carpenter v Cannes

    Než ten rok skončí, zavzpomínám ještě na letošní Cannes. Světová festivalová jednička se, nejspíš i pod tlakem rostoucí oblíbenosti Benátek, lehce mění. Letos ji navštívili komerční hvězdy Sylvester Stallone s John Carpenter.
     
    Se Stallonem jsme měli hodinové Rendezvous, v obřím sálu pro více jak tisíc lidí. Seděl s moderátorem v křesle pod plátnem, povídali si a na konci došlo i na Q&A s diváky. Sylvester je sympaťák, nebere se vůbec vážně. Nejvtipnější byl při spomínání na Expendables. U povídání o tom, jak nepředstavitelně těžké bylo natáčet explozivní akčňák s “bandou gerontů, kterým se pomalu musí pomáhat ráno vstát z postele”. Sylvester robotickými pohyby předváděl, jak musí každé ráno naolejovat klouby svých končetin, aby mohl fungovat. Vyzpovídal se i o někdejším vztahu ke Schwarzeneggerovi, se kterým pryj nesnesli být v jedné místnosti. Takový konkurenční boj je spojoval. “A divíte se? Vždyť mi vzal úplně všechno!”, reagoval na Arnoldovu kariéru s výraznějšími filmy. Videozáznam rendezvous přikládám níže.
     
    Carpenter ve svém MasterClass taky překvapil, jak otevřeností, tak přátelskostí a ochotou se nechat vyzpovídat, které mu jinak (údajně) nejsou nejbližší. V komornějším podaní, v sálu pro stovky lidí se vyznal z radosti z pozvání do Cannes a promítnutí jeho Věci. V době uvedení v roce 1982 film propadl a jediné co si tehdy přál, bylo dokázat všem kritikům jeho díla, že je kvalitní do takové míry, že ho jednou promítnou v Cannes. Tím se mu nyní, po 37 letech, přání splnilo.
     
    Hodně se mluvilo taky o Halloweenu (1978). Při natáčení pryj s kameramanem Deanem Cundeym vynalezli steady-cam jízdu (!), pro plynulé sledování chůze Jamie Lee Curtis chodníkama Haddonfieldu. Zajímavé bylo přiznání, že jediným důvodem pro tento z dnešního pohledu inovativní filmařský postup byla lenost a nedostatek financí pro položení kolejnic na chodník. Highlightem Carpenterova povídání pak bylo vzdání holdu podle něj nejlepším hororovým mistrům “jeho doby”, a to Georgovi A. Romerovi a Tobemu Hooperovi za jejich game-changing klasiky Noc oživlých mrtvol (1968) a Texaský masakr motorovou pilou (1974). Skromně se neoznačil za třetího v partě “svaté trojice”, kam patří díky Halloweenu (kterým založil hororový subžáner slasheru), a překvapivě mu tento post nepřipomenul ani moderátor či některý z diváků.
     
    Úplnou perličkou v diskuzi s ním pak bylo spomenutí Daria Argenta, kterému pryj coby Evropanovi vždy záviděl, jaký “crazy shit” může natáčet a u produkčních společností mu to v pohodě prochází. Protože v hollywoodském studiovém systému by tehdy něco podobné nemělo šanci projít. Když Carpenter končil a odcházel z pódia, obehnal ho dav fanoušků a v něm se ozývalo “John!, John!”, na což zareagoval účastník besedy a zvolal “Dario!”. Argento byl celý čas na besedě v publiku a při odchodu se klasici sešli v koridoru. Kouzelný moment! Záznam celého MasterClassu zde.

  • 10.10.2019 v 21:45

    Zpátky na španělském Sitges Film Festivalu

    S kolegama Filmmaniak, Goldbeater a RUSSELL tady sjíždíme čerstvou světovou nádílku oblíbených žánrů. Boží festival. Občasnou absenci angličtiny mu prominene. I ty psí koblihy na španělských chodnících (zlatá čistá Praha!). Kluci jedou někdy i šest filmů za den. První ráno od 08:30, poslední v noci do 02:30. Já skromněji max pět, ale lépe čtyři za den. Ať je i odpočinkový čas na tapas. Když sea-monsters, tak čerstvé. Z filmů u mě zatím vítězí promakaný thriller The Room, evropan, který vypadá formálně i naplněním žánrových pravidel úplně jako amík. Hodně, hodně chytrý amík. Duo Moorhead/Benson se Synchronicem včera taky nezklamalo. Skromní mladí nadšenci do filmařiny nám při úvodu zdělili, že “jsou moc rádi, že někdo na ty jejich hloupé filmy kouká, a že je točí jen proto, aby s nimi mohli přijít na Sitges Film Festival”. Hustý bude závěr festivalu. Kromě koncertu hudby k Nekromantikovi nás čeká i noční maraton čtyř bizárů Peopling, Greener Grass, Why Don’t You Just Die! a Porno. V ten den budou někteří z nás začínat v 08:30, a všichni budeme končit druhý den ráno v 07:30. Amen.
     
    P.S. Na fotce varování diváků těsně před jednou z projekcí, s odpočítáváním 30 vteřin pro dobrovolné opuštění sálu. Tak to tady někdy chodí.

    Zpátky na španělském Sitges Film Festivalu
  • 17.8.2019 v 13:23

    8. Filmový víkend ČSFD.cz

    Kluci z Boskovic nám natočili a sestříhali spomínkové video z 8. ročníku. Ten v červeném ČSFD triku a kšiltovce je štamgast topr harley :-)

  • 15.4.2019 v 12:02

    Rockově-hororový Goblin v Praze

    Goldbeater a RUSSELL mě pozvali na pražský koncert Goblina, rockově-klávesové formace, která osoundtrackovala největší hitovky Daria Argenta. Byl to žánrový úlet a našlapaný hudební zážitek! Front-man a klávesák Claudio Simonetti mi takto stylově podepsal CD Opery - bílá slza na konci podpisu je nezamýšlená chyba bílé propisky, půjčené od vedle stojícího fanouška. Díky kuci za pozvání, a díky hirnlego za peckoidní foto s celým Goblinem ;-)

    Rockově-hororový Goblin v Praze
  • 12.4.2019 v 18:58

    First Man OST

    Klavír a harfa na popředí táhlé nekonečnosti chladného vesmíru. Krásný valčík coby pocta klasice největší, vesmírné. Křehkost a smutek, badatelské objevovaní, hrozivé neznámo, majestátní oslava velkého kroku pro lidstvo, ve které předešlé motivy splynou v nádhernou symfonii emocií. Husí kůže. Hurwitz se ocitá ve společnosti Desplata a Marianelliho. Chameleonská skladatelská extra liga, která do svého díla dává kus sebe, nebojí se experimentovat a vždy jí to vyjde. Soundtrack roku 2018.

    First Man OST
  • 1.4.2019 v 15:39

    "Cena filmových fanoušků" za rok 2018

    Z předání "Ceny filmových fanoušků" Českého lva za rok 2018 sympaťákovi Danu Svátkovy za Úsměvy smutných mužů.

    "Cena filmových fanoušků" za rok 2018
  • 5.3.2019 v 02:24

    Volba Akademie (Oscaři za rok 2018)

    V návaznosti na předešlý deníčkový příspěvek... americká Akademie opět potvrdila svoji konzervativní malost. Většinově zvolila divácky nejbezpečnější, po tvůrčí stránce nejméně nápaditý film, který časem zapadá prachem. Smutné. Můj žebříček filmů s nominací na nej film roku, s jednoslovním přívlastkem (Vice jsem neviděl, ani nepotřebuji vidět):

    1. Bohemian Rhapsody - nejemotivnější

    2. Favoritka - nejodvážnější

    3. Roma - nejumělečtější

    4. Black Panther - nejexotičtější

    5. Zelená kniha - nejbezpečnější

    6. BlacKKKlansman - nejodlehčenější

    7. Zrodila se hvězda - nejobyčejnější

    Volba Akademie (Oscaři za rok 2018)
<< předchozí 1 2 3 4 8 11 14