POMO

POMO

Martin Pomothy

okres Praha
profesionální neherec


Instagram: martin.pomothy

7309 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 36 53 70
    • 20.1.2019  19:52

    Závěr ne úplně smysluplný v kontextu k předchozím motivacím postav, ale po všem tom temném, racionálně nepochopitelném vlčím okultství aljašské divočiny to ani tak nevadí. Hlavně že průběh poměrně dlouhé kostry příběhu je kontinuálně napínavý, podmanivě atmosferický s neustále překvapující dějovými zvraty. Vtahlo mě to, podobně jako Wind River, ve které akorát mělo všechno logické místo a precizně to směrovalo k smysluplnějšímu a myšlenkovitějšímu finále.

    • 20.1.2019  19:49
    Bird Box (2018)
    ***

    Další pokus o hororové sociální drama, sedící v koutě ve stínu Darabontovy Mlhy. To neustálé střídání dvou časových rovin začne být po hodině vypravěčsky monotónní. Jaksi s jeho “vztahovým obsahem” a klišé, ke kterým inklinuje, začne být velmi nepravděpodobné, že film může něčím překvapit, vnést něco nové do námětu, který už tak připomíná některé nedávné žánrovky. Divácky atraktivní premisa s parádním rozjezdem se tak mine potenciálu slušné žánrové události, a z filmu zůstane pouze divácky bezpečné, mainstreamové drama o důležitosti soudržnosti s pár strašidelnými scénami, dětmi v ohrožení a příjemnou Sandrou. Ne že bych to se zájmem nedokoukal. Jen v tom vidím promarněnou velkou šanci.

    • 20.1.2019  19:43
    Skleněný (2019)
    ***

    Mr. Shy si s tím hodně vyhrál. Důsledně pracuje s dramatickým potenciálem všech tří hlavních postav a jejich prohlubující/blížící se interakce uvnitř jednoho baráku, graduje a baví skoumáním a rozkrýváním podstaty brilantního námětu, který stvořil před 19 lety a před 3 na něj navázal (magická myšlenka přítomnosti komiksových hrdinů v realitě), a dělá to pro něj typickou vychutnávkou vizuální kreativity, tematických odkazů a ve finálne i dvěmi pointami. Ale přesto, že to při první pointě do sebe všechno zapadá a stává se správně konspiračním a vůči divákově očekáváním originálním a odvážným, nejsem si úplně jistej, že jsem to tak chtěl. Nemluvě o druhé pointě, která tam prostě neměla být vůbec, protože na ni film absolutně není stavěný.

    • 24.12.2018  22:32
    Pašerák (2018)
    ***

    Odstátý čajíček o páté bez potřebného dramatického drajvu. Zajímavý pouze Eastwoodovou osobností a jeho staříkem s diskutabilním charakterem, který se coby manžel, táta a děda zasnaží vylepšit vztahy v rodině. Tato rovina nepřináší nic silné a už vůbec ne originální, a thrillerová linka s pašováním působí v rámci současných žánrových standardů sice sympaticky starosvětsky, ale nestrhne. Záporáci nejsou dostatečně scary a o našeho “hrdinu” se v ohrožení z jejich strany zas tolik nebojíme. Možná i proto, že by skoro nikomu v jeho příběhu nechyběl.

    • 24.12.2018  22:29
    Annihilation (2018)
    ****

    Akademičtější verze Věci v zeleném pralesu (a na pláži). Prvotně mainstreamový námět s lehce béčkovým rázem ale zajímavými nápady, vygradovaný v dosud neviděné blízké setkání třetího druhu, fascinující dalecesáhlou fantaskností a dráždivou potřebou v úžasu v něm najít co nejvíce odpovědí. Finální scéna je návratem k žánrovým pravidlům, ale funguje mňamkózně. Garland není žádný hitmejkr, je to hard-core sci-fista. Arrival byl o relativnosti vnímání času, Annihilation je o relativnosti biologických forem života. Naprosto odlišné, v obou případech ale brilantní, obsahově ambiciózní a inovativní sci-fi.

    • 24.12.2018  22:28

    Herecký kánon v překvapivě předvídatelné historce, která - ač počas jejího sledování doufáte že se tak nestane - nakonec ničím nepřekvapí. Emoce touhy po pomstě ale v divákovi fungují, nudit rozhodně nenudí. Akorát bych od příslušného ansámblu čekal širší příběhový/myšlenkový záběr. A Harrelsona jaksi neumím vnímnat coby ultimátního záporák, přestože se hodně snaží. Vždy to pro mě bude bohémskej, zhulenej pohodář.

    • 24.12.2018  22:25
    Hora (2017)
    ****

    Závěrečný, ve filmu opakovaný záběr na nejkrásnější horu Himalájí Ama Dablam potvrzuje, že tvůrci filmu chtějí především sklonit obdivnou pokoru horám, majestátným dílům největšího umělce naší planety - matky přírody. Proto je možná škoda, že si k tomu vypůjčujou i známé záběry ze sportovních šlágrů (The Art of Flight) a jiných doku seriálů a snaží se o tematicky restrospektivní souhrn “the best of” (včetně poukázání na všemožné využití hor civilizací), než aby zůstali u klavíru a myšlenkách, vyslovených Dafoem. Z těch by sice některé napsal i kdokoliv z nás diváků, ale některé jiné film naopak zvedají do filozofických výšin, na které ambiciózně cílí.

    • 24.12.2018  22:21

    Nahlédnutí do několika amerických národních parků z rychlíku, s ukázkami sportů, pro které jsou vhodné (lezení suché, cyklo, lezení po ledopádech). Plus hezky pojmuté připomenutí, že výraz “Národní park” vymyslel milovník přírody John Muir a zákonně zavedl jeho kamoš a spřízněná duše, US prezident Roosevelt. Vizuálně krásné - čím větší plátno, tím lepší zážitek.

    • 24.12.2018  22:19

    Křehký, chtělo by se říct až introvertní film o loučení se s milovanou osobou. V tomto případě navíc bolestivě umocněným nemožností rozloučit se s ní důstojně, a uvědomováním si, že najít další podobně blízkou osobu bude takřka nemožné. Podobně jak tomu bejvá u jihoamerických umělečtějších filmů, nehraje se tady na ždímání divákových emocí, ale spíše na akademickou decentnost. Třeba symfonický soundtrack zaznívá jen poskromě, minimalisticky, bez melodických motivů.

    • 24.12.2018  22:17

    Druhá polovina to zachraňuje, přesunem na venkov a vkročením tamnějších postav do příběhu je už i docela vtipná. Ale to neustálé naprosto nelogické objevování a potkávání se postav kdykoliv a kdekoliv, které se ani nesnaží tvářit jako absurdně náhodní, film stahuje na úroveň laciné taškařice. Co u filmu naopak potěší je, že si Litevci, přiznávajíc obdiv ke Guyu Ritchiemu, natočili odsýpající zběsilou žánrovku s britskou akční hvězdou, odehrávajíci se zčásti v Londýně. A že se v ní nebáli až karikaturisticky přepáleně pojmout svoji zemi jako “východoevropský prdelákov” plný zlodějů, úchyláků a nejhrubšího vidlákovství.

    • 17.11.2018  15:47
    Dværgen (1973)
    ***

    Cute pervert guilty pleasure. Vytknout se tomu dají vlastně jenom přehrávající herci a pitomoučké dialogy. Béčkovým rázem si to spíše podepisuje hrdý post eurotrash veledíla. Nejde zde o krev ani gore, nevraždí se tady. “Hříšný trpajslík” není zlý. Je pouze úchylný. Jde mu o nahotu, sex a perverzi. Uncut verze obsahuje pár minut regulérních porno záběrů s velmi odlišným obrazovým zbarvením, které v něm na jednu stranu působí jako pěst na oko, ale zároveň mu dodávají jedinečné kouzlo bezskrupulózního exploitation dobytčince, spestřeného poetikou dětské nevinnosti v podobě mechanických hraček. Neodolatelné.

    • 17.11.2018  15:43
    Toman (2018)
    ***

    Produkčně kvalitní (obsazení, výprava, atmosféra doby), záživné ale pro užší okruh diváků, do kterého nepatřím. Osobní život hlavní postavy film načrtne, ale z 90% se venuje žvanění a komplotům mezi politiky. Nebavilo mě to ani přes slušnou kresbu postav a zajímavě jiskřivou mozaiku různorodých politických vyznání, motivací a morálních hodnot; ani přes historickou významnost zobrazených událostí.

    • 17.11.2018  15:40
    Outlaw King (2018)
    ***

    Hezká výprava a chválitebné obeznámení s - ve filmovém světě méně známou ale zásluhama pozoruhodnou - historickou osobností (zastíněnou jejím politickým předchůdcem Williamem Wallacem). Žánrově taktéž uspokojivé, obsahující všechny potřebné mainstreamové atributy. Co mi tu ale bránilo k pořádnému zážitku, byla předvídatelnost a vypravěčská neoriginalita bez osobního vkladu především režiséra. Scény a momenty, které by snímek odlišili od řady jemu podobných. Ocenil bych je dokonce více než válečnou řežbu. A taky lepší, než silně průměrný soundtrack.

    • 17.11.2018  15:36

    Ne že bych byl fanda Fincherova opusu (jsem fanda skandinávců), ale tímto počinem nabírá na kvalitě ve vykreslení postav, stylovosti i chytrosti. Dívka v pavoučí síti je dějově nabušená a námětově velkopotenciální, ale Noomi Rapace i Rooney Mara byly zajímavější Lisbeth než Claire Foy, a Sverrir Gudnason se hodí více do Odstínů šedi než do role Mikaela Blomkvista. Především je ale tento technicky dobře zvládnutý thriller spíše akčním, na žánrová klišé a šablonovitě jednorozměrné postavy orientovaný, než na propracovanější psychologii a severskou atmosféru.

    • 17.11.2018  15:32
    Oni a Silvio (2018)
    **

    Jedna ovečka a spousta koz. Obsahově nevyužité, zbytečně dlouhé, dramaturgicky polofunkční (chabé propojení první a druhé poloviny). Lenivě spoléhající pouze na atraktivitu látky a prostředí, formální vytříbenost a Servillovu hereckou kreaci. Umělecká reflexe subjektu pouze náznaková, nekomplexní.

    • 30.10.2018  15:48

    Nízkorozpočtová hříčka o pár hercích a dřevěné boudě v lese, která průběžně baví a zainteresovává, no nakonec nezodpoví klíčovou otázku “Proč se to všechno vlastně dělo?” a zůstane hříčkou zbytečnou a nesmyslnou.

    • 30.10.2018  15:47

    Film s tak lidskými postavami a hutným dramatickým obloukem jsem od Kosinskiho nečekal. A nic na tom nemění fakt, že jeho příběh napsal život. Only the Brave je doják jako kráva, ovšem bez laciného sentimentu, patetického hrdinství či pohřbu s vlajícíma US vlajkama. Ve vyprávění je chvílemi zajímavě zkratkovitý, aby se stihnul věnovat jen tomu podstatnému, čímž je pěčlivě sestavená charakterová skládačka, ustící do závěrečné emocionální rozbušky. Každý konflikt postav, ať již vnitřní (Teller) nebo partnerský (Brolin+Connelly) je živý, autentický a dobře zahraný. Oceňuji taky vysvětlení požárnických postupů hasení “bestií” až v poslední třetině, coby gradujícího prvku jak v zodpovídání otázek zvědavého diváka, tak v zobrazení profesní pokročilosti teamu postav. V klidu a vizuálně chytře vyprávěný film se srdcem.

    • 30.10.2018  15:44

    Zjednodušeně vyznívající vznik i průběh operace na to, o jak závažnou politicko-kriminální věc se jednalo. Zjednodušeně ve smyslu příliš žánrového, účelového vykreslení postav, aby se z námětu vyvedl divácky vděčný biják. Napínavý a mrazivý, jaký by měl být především, ale moc není. Náklonnost diváka si získává spíše formální uhlazeností a příjemným obsazením, než strhujícím dramatickým zážitkem. Highlightem filmu jsou komorní dialogy mezi Oscarem Isaacem a Benem Kingsleym, oběma dobře hrajícími, ale výraznější stopu na divákovi nezanechají ani oni. Přesto mě to sledovat bavilo, čekajíc, jestli se z toho nevyklube něco odvážnější a ráznější.

    • 30.10.2018  15:42
    22 July (2018)
    ***

    Útok je odbitej v první půlhodině a není tak strhující jak byste čekali, a zbytek filmu sleduje společnost, jak se s událostí vyrovnává. Přeživší klučina s traumatem a jeho rodina, Brejvikův právník a jeho rodina, samotnej Brejvik a soudní proces. Na mistra Greengrasse překvapivě mechanické, nezáživné vyprávění, které spoléhá na hloubku prožitku utrpení ztraumatizovaného kluka v kontrastu s vrahovym šokujícím klidem, podloženým jeho politickým přesvědčením. Nějakou tu myšlenku Greengrass načrtne a jako informační výpověď je film záslužnej, ale co do diváckého zážitku sprostředkování hrůzy z dané události jej konkurent Erik Poppe s jeho Utøya 22. juli přebíjí.

    • 30.10.2018  15:38

    Gerald’s Game byl obsahově hodně ambiciózní psychologický thriller, těžko zvládnutelný průměrným tvůrcem. Jak se pod taktovkou Flanagana slibně rozjede, tak je pak jeho většinová část s “imaginativními poradci” nešťastně, lacině televizní a naprosto nefungující. A jeho druhý, hlubší plán s vrahem a dětským traumatem bizardně nastavovaným a ve finále ve spolupráci s předešlým dějem skřípající. Samotný námět situace ženy v tak prekérní situaci je přitom skvělý. Rozpracovat jej důvtipně a třeba jenom minimalisticky, by byl luxusní tah na branku (třeba: od prvního záběru ona spoutaná na posteli a proč se tam ocitla, se dozvídáme z flashbacků, paralelně s retrospektivníma prostřihama do jejího dětství).

    • 30.10.2018  15:34

    Bitkářská řezničina. Dějová linka je zde jenom záminkou pro rozmístnění panáčků do mlátiček. A dalších panáčků (a panáčnic) do ještě dalších mlátiček. Vztahové drama o přátelství a zradě tu funguje asi jako bodnutí nožem do břicha - nůž se s pokřiveným xichtem vytáhne a už za pět minut, v další mlátičce, se o něm neví. Třeba takovej The Raid 2 byl kompozičně estetický, velkou roli v něm hráli barvy. To samé John Wick 2. Tohle jsou jenom ušpiněné, zašedlé jatka s delikátními “gore” střípkami. A ty jsem si užil náramně, ale na vyšší hodnocení nestačí.

    • 30.10.2018  10:42

    Emocemi a energií jiskřící oslava umělecké odevzdanosti, individualistické potrhlosti a důležitosti stát si za svým. Vtipné a svěží představování studiového vzniku hlavních hitovek tady odlehčuje procítěné vztahové linky budující hloubku postav, a současně je hudebním předjídlem k závěrečnému KONCERTU, který v úžasném technickém provedení sesumarizuje všechny rozebírané radosti, bolesti a životné hodnoty příběhu Mercuryho a jeho blízkých. Až se nechce věřit, že to bylo takto “filmově osudové” i doopravdy, že nejbližším člověkem pro něj byla vždy jeho exmanželka, přestože sexuálně ulítnul jinam. Úžasně sestříhaný, nasvícený a především zahraný film se spoustou hravých detailů, bez jediného tvůrčího zaváhání či slabého místa. Rami Malek se objeví před kamerou a okamžitě vás má. Jste tam, s ním a ujíždíte na jeho hereckém výkonu a zasazení unikátně vyobrazené postavy do soukolí přátelských, profesních a milostných interakcí. A obdivujete ho, fandíte mu a nakonec, u toho KONCERTU, je vám ho strašně líto. Cítíte, že svět s ním přišel o něco výjimečné. Nejlepší životopisní hudební film, co jsem viděl. Obří plátno a kvalitní zvuk nevyhnutností!

    • 21.10.2018  22:16

    Lesbická vztahovka s erotikou, které tvůrci přikládají stejnou váhu, jako dialogům. Propadnutí zasnoubené a vždy věrné heteráčky nečekané lesbické vášni holt musí být důvěryhodně vykreslené. Dialogy poznávání se a následných citových peripetií nejsou nijak objevně napsané, jsou realistické. Stejně jako vyústění příběhu, které nijak nepřekvapí, ale připomene pocity a trápení, univerzálně aplikovatelné na milostné vztahy všeobecně (nehledě na kombinaci pohlaví). Za mě malá a nenápadná, ale poctivá lovestory.

    • 21.10.2018  22:07

    Slušné revenge drama s gore zůčtováním, u kterého budete katce s kosou v ruce za to všechno, čím si prošla, nadšeně fandit. A v mysli zůčastněně kosit s ní. Dobře zvládnuté průběžné budování psychického tlaku na odlehlém mísťě, ze kterého není úniku. Ale rovina přátelství holek v tom vůbec nefunguje. A v nastavovaném závěru se ji film snaží marně dovysvětlit, dát jí význam.

    • 21.10.2018  22:05
    Amputace (2012)
    **

    Vhled do hodně osobité mysle pubertální středoškolačky, která nesnáší svojí školu, je posedlá krví a chce být chirurgičkou. A v hlavě má tak trochu bordel. Rejža ji zasazuje do hezké americké čtvrtě, jako neatraktivní asociální outsiderku, s vizuálně zajímavými představami a sny, které ale divák pro jejich bizarnost a odtažitost nemůže pochopit nebo v nich najít jakékoliv spojení. Film tak divákovi nevychází v pochopení postavy v ústřety a je spíše snůžkou dalších a dalších konfliktů mezi hlavní hrdinkou a mámou, učitelem, reverendem, spolužačkama atd. Minirole Malcolma McDowella a Johna Watersa potěší, ale film výše nezvednou. A závěr překvapí, ale nešokuje tak, jak by chtěl.

    • 21.10.2018  22:04
    Halloween 3 (1982)
    *

    Audiovizuálně slušný počin s parádním Carpenterovým soundtrackem, který je až do poslední třetiny dobře vystavěný taky scenáristicky (utajování tajemství kolem továrny). Rozpracování námětu do podoby, v jaké nakonec odkreje karty, a způsob, jakým hlavní hrdina situaci vyřeší, to ale všechno spolehlivě pohřbí. Vzejde z toho prudce pulpová béčkovina k smíchu. Stacey Nelkin vypadala jako Michael Jackson.

    • 21.10.2018  22:02
    Fascination (1979)
    ***

    Sympaticky svůdná magie krásných, do průhledných šatů oděných žen, na zámku na zamlženém jezeře - sem bych se za oněch tónů smyslné hudby určitě taky rád zatoulal. Jakmile ale dojde na “hororové” bodání dýkou a sekání kosou, jde to pro svojí naivitu do kytek. Spojit tady Rollinovu francouzskou poetiku erotična a ďábelské gore italských euro-trashařů, bylo by fajnšmekersky vymalováno.

    • 21.10.2018  21:59

    Rodinná pohoda s dospívající dcerou a děťátkem vs. aussie redneck hovada. Kruté drama nejprve o dvou časových rovinách, které paralelně gradujou k o to intenzivnější tragédii, a následně nepředvídatelně probíhající boj o přežití. Střihově promyšlené, audiovizuálně minimalistické. Z chladu a klidu, jakým je film vprávěn, jde o to větší mráz po zádech. Exploitation scén jsme ušetřeni, přesto se nám u jiné scény zastaví dech, jako už dlouho ne.

    • 21.10.2018  21:41
    The Escort (2015)
    ****

    Pretty Woman pro dnešní generaci, ze které se nestal kinohit, protože není hvězdně obsazena. Pričemž bych na jejím obsazení neměnil zhola nic. Ústřední dvojka sympatická (ona navíc nehorázně hezká), bohémský táta Bruce Campbell vtipný. Konverzační vztahovka se svěžími a trefnými dialogy, která si nebere servítky ale udržuje si decentnost. Ve stylu Judda Apatowa vkusně míchajíc komedii, drama i jemnou romantiku. Příjemné překvapení.

    • 20.10.2018  21:20

    Dokument, který se snaží diváka šokovat tím, jak dehonestující a amorální je internetový pornobiznis s mladými amatérkami. Spověděma a názorama těchto inženýrek, které do něj jdou dobrovolně, s radostí a často jej považují za svůj první karierní úspěch. Přesto že pak vedou doma dusné dialogy s rodičema, přítelama atd. Příliš dlouhé a repetitivní.

<< předchozí 1 2 3 4 18 36 53 70
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace