POMO

Jednohubkový shocker, který vyčnívá neotřelou lokací odlehlého řeckého ostrova, silně atmosférickým soundtrackem, děsivým vrahounem a jednou až dvěmi mimořádně drsnými nechutnostmi, které z něj udělali žánrovou klasiku. Italský hororový brak s kuráží a neodolatelně osobitým ksichtem.

Prázdné kecání a zbytečné scény, dobrou polovinu filmu. Cohen byl zběhlý Hollywooďan a uměl si zařídit Bernarda Herrmanna i lákavý plakát, ale vystavět zajímavý příběh a strhnout diváka bylo na něj moc. Film má neotřelý nápad s narozeným vraždícím mutantem a rodičemi, kteří válčí na jedné straně s výčitky svědomí a na druhé s rodičovským vztahem k němu, ale nic z toho není zužitkováno jako funkční psychologický motor filmu. A hororové scény jsou béčkovitě laciné.

Kathryn si půjčila posádku vesmírné lodě z Jimovych Vetřelců a udělala z nich bezohledné upíry. V pohodě mix dramatu, romance a upírského hororu, zasazený do amerického pouštního venkova. Jen ten soundtrack, proboha, ten bolel. Kde na to tehdy ti skladatelé chodili?!

Hezky výpravné, s badatelským duchem, kvalitním CGI i mejkapem a pozoruhodným hereckým výkonem Pål Sverre Hagena. Trochu to ale vázne ve vykreslení složité Amundsenovy povahy. Především skrze postavu Katherine Waterston, která nás spolu s Amundsenovym bratrem provází jeho příběhem. Jakoby byla do scénáře našroubovaná coby nevyhnutelný ženský element, pouze pro obhajobu jeho dobrých lidských vlastností. Přitom ale o jejím vztahu k Amundsenovi toho film řekne minimum a spíše líčí jeho vztah k jiné ženě.

Dobře naplněná zápletková šablona, která baví, především postavami. Dobrý záporák / záporáci, jeden dramatický moment a jeden vtip, který hlasitě rozesměje. Fajn oddechovka, lepší než byste čekali.

Mimořádně špatný a hloupý katastrofický blockbuster, ve kterém nefunguje vůbec nic. Chybí mu Emmerichův nadhled i empatická práce s postavami, vědecké dialogy a vůbec dění nedává špetku smyslu a konspirační politická zápletka je k smíchu, stejně tak jako nesmyslné přírodní živly (studenou vichřicí hnaná mega vlna zmrazí v tropickém Riu lidi v plavkách na pláži? cože?). Se mi dlouho nestalo, abych měl problém dokoukat tak dobře obsazený film.

Trochu guilty pleasure, ale milé, s originálním sci-fi světem, nápaditou “dialogovou” hrou a velice sympatickou ústřední dvojkou. Motiv odhalených úpřimných myšlenek a přání je pro romantické jiskření kouzelný. Daisy si mě zde plachostí a rozcuchaným blondem získala více než ve Star Wars a Holland coby prostý, dospívající kluk s nevědomím pravdy, steskem po matce a vztahem k psovi je perfektní. Jen Mikkelsen mi v těch záporních rolích nesedí, prostě mu je nevěřím.

Multikulturně přeobsazená velkofraška kolosálních rozměrů, ve které spleti postav a vedlejších motivací nejde udržet pozornost na hlavní dramatické lince. A už vůbec ne na jejím emocionálním prožitku, který je tak dobře nastíněný ve slibném rozjezdu. Škoda, protože fantaskní svět filmu a jeho obrazová bohatost nezná meze, a Junkie XL servíruje velkosountrack jako pro Bena Hura. Těžko říct, jestli to vázne na scénáři, režii nebo na obojím, ale od Petera Jacksona a celého LOTR teamu takové zakopnutí docela překvapí.

Jakoby diplomová práce studenta New York Film Academy, který se nebojí jít lehce za hranu. Ve filmu o manipulaci mladého submisiva internetovou dominou nechybí penisy ani sperma. Už samotné téma se otevřeným přístupem snaží o kontroverzi. Nedospělostí, naivní snahou o thrillerovou zápletku a hlavně prázdnými dialogy ale svědčí spíše o tvůrčí frustraci z absence smysluplného tématu, které by filmař natočil se skutečným zájmem a nadšením. Scéna dlouhé a křečovité (jakože kamarádské) rvačky na umělecké výstavě to jenom potvrzuje.

Známý námět turistů, lovených v divočině jako divá zvěř, zpestřený ale i novými zvraty. Neokoukané švédské lokace a vyvrcholení filmu podstatně vylepší jinak naprosto standardní zážitek s minimálně jedním logickým nesmyslem. Režie postačující, psychologicky to do sebe zapadne, ale ve zkušenějších rukou to teprve mohla být skutečná pecka. Jako třeba britský Calibre.