POMO

“Decentně zrežírovaná předehra k Pornhub videu milf-stepmom-něco” - chce se napsat první půlhodinu. A že dojde i na to porno s překvapivými detaily a naturalismem. Z nezodpovědného rozmaru padesátnice, který se jeví být pouhou zábavou pro znuděné paničky, se ovšem vyklube rodinné drama nečekaných rozměrů s dopadem na všechny zůčastněné. Dánové opět psychologicky precizně otvírají téma temných odstínů lidské povahy, tentokrát těch nejnebezpečnějších ženských, manipulativních. Scéna protiútoku hlavní představitelky ve chvíli, kdy je obviněním zahnána manželem do kouta, je nejotevřeněji přiznávající nejtypičtější špatnou charakterovou črtu něžného pohlaví. Na dnešní dobu překvapivě otevřeně a přímě. Trine Dyrholm se až divím, že se jí do podobné role chtělo. [Helsinki IFF]

Postavami jednorozměrné a filmařsky lampasácké revenge brutality mi v rámci žánrových guilty pleasure nevadí, ale The Nightingale chce se svým velmi omezeným vypravěčským talentem, schopným maximálně spomenutého, být tematicky významnou výpovědí o kruté době osídlování Austrálie Angličanama s jejich povýšenectvím a krutým zacházením jak s aboridžincema, tak trestancema. Zavraždění batolata, znásilňování, zabíjení sedláckých rodin jen pro zábavu. Po velmi silném úvodu, naznačujícím brutální revenge flick, film postupně přelaďuje na duchaplnější cíl, přičemž celý čas působí jako drahé cvičení průměrného žáka filmařiny. [Helsinki IFF]

Studie charakteru islandského poldy, táty, dědy a hlavně čerstvého vdovce, který odhalí tajemství zesnulé ženy. Žádná detektivka, ale silně komorní drama o životní lásce za hrob, sklamání a odpuštění. Na oko jednoduchý námět je ozvláštněný vyprávěním, kde si divák musí sám odpovídat na některé otázky, a kreativními scenáristickými / střihovými vsuvkami, které ho dělají zajímavým a osobitým (úvodní zachycení tváří islandského počasí, policejní monitory, padající kámen atd.). Plus vynikající Ingvar Sigurðsson. [Helsinki IFF]

Film, zachráněný kameramanskou prací “s černobílem”, rámováním a svícením. A produkčním vystižením doby kulisama a kostýmama. Vypravěčskou strukturou však naprosto jednotvárný, postrádající dramatický oblouk, uměleckou symboliku, sofistikovanější střihové postupy i vnitržní emocionální vývoj, který mu mohla aspoň částečně dodat (pohříchu naprosto absentující) hudba. Nabarvenému ptáčeti chybí většina toho, co jeho typ filmu potřebuje. Postavy mají výstižné tváře, ale setrvají pouze pár minut, většinou téměř nepromluví, a filmu nic nedají. Pouze svojí hnusotou přispějí k další a další předčasné ztrátě nevinnosti kluka v ošklivém prostředí. A že to celé má být právě o oné ztrátě, pochopíme až z posledních pár minut, po téměř třech hodinách monotónního kupení stejně vypadajících a vyznívajících epizodek na sebe.

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší.

Milá sofťárna. Ani dostatečně strašidelná, ani krvavá, pouze s kvalitní prací s prostředím/výpravou a hezky vystiženými osmdesátkami (ve kterých by jí to slušelo více). Dnešní hororový divák - i ten nejmladší - je zvyklý na intenzivnější žánrové zážitky, zprostředkující silnější husí kůži i lekačky. I když v blběji napsaných a hůře zrežírovaných opusech. Ale kvůli té intenzitě na ně chodí. A zde se mu jí moc nedostane.

Ve vyprávění dramatického příběhu a vykreslení postav méně soudržné než jednička, více béčkově vařící z vody (hledání osobních artefaktů je nejslabší čtvrtina filmu). Na druhou stranu událostmi zahustěnější, s více příšerami, i když nesmyslně zakomponovanými či odněkud vykradenými (pavoučí hlava aspoň konečně dostala více prostoru). Místama mě to bavilo, místama nudilo, a v globálu je mi to tak nějak jedno, že na trojku už nepůjdu.

Nadčasová prodejna s hadrama jako pestrobarevný chrám lidských potřeb a slabostí, obývaný gotickou upírkou, bizarním sluhou a kurtizánama. Mysteriózní výlet do lidských fetishů a vnitřních úzkostí atraktivní giallo optikou. První polovina namotávací a podněcující zvědavost. Druhá, která otočí list a sleduje jiné oběti, je ale zajímavá pouze ze začátku, než se začne propojovat se společnou stranou zla. Pak začíná nudit připomínáním situací z první poloviny, které nikam smysluplně neposouvá. A celkový drajv téměř hypnoticky vtahujícího vyprávění jde do kytek. Jakoby Strickland nevěděl, jak dohrát parádně rozehrané karty. Nejvíc by tomu slušela forma seriálu, kde by v každé epizodě vražedné šaty zavítali do jiné domácnosti. Tvůrce by tak mohl ujíždět na desítkách bizarních konstelací postav a jejich intimního fungování “za zavřenýma dveřma”.

Vážně potřeboval Fritz Lang takhle lacině vykrást Hitchcocka? Tohle není žádná pocta ani vzdaní holdu Rebecce, je to ve všech směrech její slabší plagiát. Bez gotické výpravy, která mu měla dodat potřebnou tajuplnou atmosferu, s hlavní mužskou postavou bez potřebného charizmatu, s po hříchu nerozpracovanou potenciálně nejzajímavější postavou jeho syna, a s neuspokojivým, banálním závěrečným odhalením. [Noir Film Fest]

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest]