POMO

Jako loupání cibule, které každá vrstva má o tolik intenzivnější odór, že po spatření jádra už jde jenom zavřít oči. Pekelně silný, mistrovsky vyprávěný příběh s lehce artovým přístupem, ale velmi diváckým tématem. Prostě Villeneuve. Naservírování pointy s uvědoměním si souvislostí mi zde přišlo funkčnější a mnohem emocionálnější než v Arrival, kde mě (překvapivě) docela minulo. Jakto že Mélissa Désormeaux-Poulin po tomto nehraje ve větších věcech??

Intimní setkání prázdnoty a naplnění, samoty a shledání, slepé destrukce a sklamání. Odvážný, otevřený a psychologicky přesný “malý film”, ve kterém všechno funguje přesně tak, jak má. Chci jako celovečerák od Polanskeho!

Tak moc béčkový klon A Quiet Place a Bird Box současně, jaký ti z nás, zvyklí primárně na “kino produkci”, ani nejsme zvyklí konzumovat. Samozřejmě se bavíme především o scénáři a režii. Production values si bohatě zabezpečený Netflix umí pohlídat.

Chválitebný námět pro survival drama - týpek si při osamoceném boji o život spytuje nečisté svědomí… Ale kromě hezké hudby a atraktivních pobřežních lokací Fuerteventury naprosto nefunkční. Jak dialogama, které neobratně přelítávají nad tématem, tak dramaturgickým obloukem, který možná lehce drží ve zvědavosti “jak to tedy dopadne”, nikoliv však v napětí. A už vůbec ne v procítění postav. Rejža jakoby byl dobrý videoklipař, ale bez schopnosti vyprávět o lidech a jejich pocitech.

Film baví, jak gangsterama, tak humorem a hlavně Riccardem Scamarciem, který se pro tyhle role narodil. Ale dějově pouze kopíruje veškeré scorseseovky a zjízvené tváře, kterých brilantnosti nemůže dostát. Jak scenáristické, tak režijní. Ani pokryvenost hodnot postav nepodává s kouzelně ironickou, ale potřebně vážnou sebereflexí jako spomenuté žánrové klasiky.

Do National Geographic green-screenů umístněná, testosteronem našlápnutá přehlídka vrcholových sportů, tvářící se jako filmový příběh s myšlenkou, jakou měl originál z roku 1991. Vizuálně hezky přefiltrovaná, se sympatickými hereckými tvářemi, vypravěčsky ale naprosto retardovaná. A ty ze sportovních exhibic, které aspoň nejsou k smíchu jako závěrečné lezení po mokrých převisech, nejsou tak přehledné ani koulervoucně natočené, jako v jasně inspiračním The Art of Flight (viz. taky podobná grafika úvodu závěrečných titulků).

Bezkoncepční rutina, která nejspíš potěší nekritické teenegery s popcornem (lekačky i gore obsahuje), ale sklame nebo naštve fanoušky předlohy i myslící fanoušky žánru. Silné momenty film má (obejmutí mámy dcerkou) a místama i hezké vizuály (pohřebiště), ale zároveň je blbý až za hrob a hlavně postrádá režijní vizi “chci dát osobité předloze adekvátně zajímavé filmové ztvárnění”. Herci fajn, rodinné souznění a počátečná atmosféra mrazivého prostředí fungujou, ale později se ve filmu začnou dít jednotlivosti, které ho shodí.

Bezpečná sázka na jistotu. Hezká ale nevýrazná. Již první třetina s tím okoukaným představením hlavních postav zabije naděje na originální příspěvek do slavného příběhu. A zbytek stopáže předpoklad nevyvrátí. Nuda to ale není, Costner a Harrelson jsou držáci, a Costnerův rozhovor s otcem Bonnieho (William Sadler) vhlédne hloubš. Finální dopadení krimi-párečku nebylo ani v reálu koulervoucí, nemůže proto film uzavřít velkolepě, jak by žánrovka potřebovala.

Harbour dobrej, správně hláškující. Obří vyvrhelové z pekla ve finále snad nejpůsobivější ever. Casting Milly Jovovich trefně definující diváckou cílovku fanoušků béčkových krvavých monster freak shows. Fantazie Neila Marshalle bezbřehá, stejně jako jeho odvaha (nebo absence rozumu?) spláchnout tak velký rozpočet do kanálu. Jeho Hellboy baví blbostí, přepáleností a ulítlostí, ale koukat na něj v kině mi přišlo krajně nemístné, až bizardní. Se správnou partou doma, s pivem a popcornem, by to možná bylo za 3*.

Žánrová tuctovka, která podobně jako Annabelle 2 útočí na diváka ohrožováním dětí. Jak už to u klišoidních hororů bez vlastní tváře bejvá, scénáristickou neinvenci a děravou logiku se snaží přehlušit hlasitým sound designem a slušnými produkčními hodnotami (rozuměj: intenzivně to zní a dobře vypadá). Tedy ničím, pro co byste si na film za pár let vzpoměli. Vazba na Conjuring universe nulová.