POMO

Méně dramatická a více předvídatelná “sociálka” než Loachův předešlý film Sorry We Missed You, ale pořád lidsky a emocionálně angažující. Střet britské vesnické kultury se syrskými uprchlíky. Loach chápe i konzervativnost starousedlíků, kteří si coby dělnická třída prošli svým. A empaticky snímá kulturu a vnitřní bol přistěhovalců, kteří nejsou v ničem horší nebo méněcenný než “domácí”. Nejsilnější životní příběh má ale za sebou stmelovač obou kultur, provozovatel místního baru, kterému nechybí ani lokální výbušnost, ani pochopení či ochota pomáhat. Vizuálně tradičně jednoduché, ale lidsky úpřimné Loachovo režijní vedení, ze 100% zaměřené na postavy. [Cannes FF]

Další verze námětu o aféře mladého kluka s nevlastní mámou v jinak funkční rodině. Film je OK, psychologicky funguje na všechny strany i ve fázi zkomplikování situace a hrozícího provalení se pravdy. Ale mnohem dramatičtější, sexuálně živočišnější a zapamatovatelná je dánsko-švédská verze tématu Queen of Hearts. [Cannes FF]

Další výborný herecký výkon Sandry Hüller, se kterou dva filmy se letos potkali v soutěžní sekci v Cannes (druhým je The Zone of Interest). Přestože je hlavní postavou, celý čas nevíme, jestli je vina nebo ne. Má vesměs chladný výraz a projev, vražedkyni v ní cítíme, ale naprosto přirozeně hraje nevinnou. Skvělým tahem byl již její casting. Jinak hodně dialogový film delší stopáže, která zahrnuje taky soudní proces se zajímavým, procedurálním vyšetřováním tragické události. Režijně kvalitně vedený nejednoznačností v obtížném pátráni po pravdě. [Cannes FF]